Wuwejův zápisník

Hanka: mám to zhruba taky nějak tak; tenkrát na mě zapůsobila - a teď taky.


Tribun: nejenom že to vědět nechceme, my to ani vědět nesmíme. Jo, to by k totalitě pasovalo.

A.P.: jak to popisujete, tak to silné téma rozhodně je. O katech nemám vůbec žádný přehled, ani Katyni bych nečetl, kdyby mi ji spolubydlící na koleji nevnutil.
(Asi o to víc na mě zapůsobila.)

Jinak mě spíš zaujal příběh kata Mydláře, i když v podání Josefa Svátka asi není úplně historicky věrný a navíc literárně ne tak rafinovaný. Ale nepřistupuje ke katovi apriori jako k úchylné zrůdě, kterou prostě jějí práce baví a proto ji dělá. Ale jako k člověku, který se (ne vlastní vinou) ocitl na jedné z nejnižších pozic společnosti, ze které mu společnost navíc nedovolí se vymanit. Musí svou práci vykonávat, protože mu to společnost přikazuje, ale zároveň ho ta samá společnost odsuzuje a straní se ho. Přestože on vlastně snímá vinu (nebo abych se vyjádřil více dobově, tak "hřích") ze společnosti a bere ji na sebe. Což mi připadá jako dost silné téma. Osobnější, a proto silnější než věčně politický Kohout.

Bohužel literárně (asi) nezpracován, zato bohatěji historicky doložen, je Karel Huss (https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Huss), který už měl více štěstí než Jan Mydlář, protože přece jen už byla lepší doba. A zajímavé je, že i přes to se ke kontaktu s ním spíše snížili tzv. lepší lidé (Goethe, Metternich) než spodina, přestože podle některých by to mělo být naopak.

Ne, Tribune, to napsal ten bejvalej kovanej stalinista.

Jak jsou tam ty zkratky TAVORA a REPOTA (nebo jak to bylo), napadlo mě, že by mohlo docela fungovat, kdyby k nim nebyl žádný výklad. K totalitě by se to docela hodilo: víme, že tu něco je, ale nevíme co to je ani to vědět nechceme.

P.S. Předpokládám, že to to asi nenapsal ten ekonom?

Koukám, že si to budu muset přečíst znovu. Četla jsem to tak před 20 lety a pamatuju se, že to na mě tenkrát dost zapůsobilo.