Wuwejův zápisník

To znám z dětství od souseda na vsi. Přesně jak píšeš, zahrada, metrová tráva, a tam rezavý valník, o kus dál brány, ještě dál čert na vyorávání brambor...
Zatímco teď vídám denně kolem frčet traktor s cisternou a rozprašovačem.
To mě po pravdě děsí mnohem víc, než chátrající a padající budovy... i budova má životní cyklus a snažit se za každou cenu zachránit všechno je marný boj.

Mě vždycky v dobrém fascinovaly areály JZD, které vypadaly jako dávno opuštěný, aby když přišla ta pravá agrotechnická lhůta traktor vytáhl z křoví volaký rezatý šrot a jelo se na pole. Tahle poetika už je ale pryč, asi je to dáno i společenskou atmosférou protože dnes takový (kašírovaný) zmar působí úplně jinak.