Wuwejův zápisník

Máš pravdu, to je to, co nám trvale chybí. Jednotící, platný směr, který se nezmítá s každými volbami.

Ovšem tenhle pohled na programy obou zmíněných pánů mi úplně unikal. Díky!
Teď přemýšlím, jestli jejich fungování jako vzor není způsobené právě tím, že vybojovali exotický národní program. Jestli jsme vyjednání toho většinového programu vůbec schopni :-/.

Velice souhlasím s názorem z ukázky, že je v našem zájmu (z)formulovat něco, co se může nazývat různě, ale obsahem toho bude strategie, co chceme dělat do budoucna. Respektive asi to nejde zformulovat najednou, ale myšlenka na nějakou takovou strategii by měla být na pozadí diskusí nad dílčími tématy. Přitom členství v EU nás nutí mít soustavně nějaký národní názor na spoustu témat. V EU je potřeba, abychom se nestříleli v jedné debatě do nohy v jiné debatě. Konzistence dílčích stanovisek může vzniknout jen tím, že bude nějaká obecnější strategie.

Osobně si myslím, že společenské debaty máme slabé, mělo by jich být víc. Prakticky si těžko dovedu představit, co mohou naši zástupci prezentovat v grémiích EU, pokud je nějaké kontroverznější téma, protože se nemohou opřít o návrhy a argumenty, co už by obstály v palbě domácí kritiky.

Dám příklad té chybějící konzistence ohledně toho, jakou chceme EU, což je klíčová otázka dneška. Je to totiž vidět hned na těch dvou aktuálně nejpopulárnějších tématech.

Na jedné straně většina veřejnosti nechce evropskou federaci ve věcech imigrace. Já taky ne.

Ale osobně nechápu, jak můžu současně chtít od EU, aby řešila dvojí kvalitu potravin. Pokud nejsem evropská federace, tak co je českému spotřebiteli a českým úřadům do složení nutely a Coke v Rakousku?

Tzn. abychom byli bráni vážně v imigraci, tak bychom třeba mj. měli přestat pyskovat s nutelou a jinými mňamkami.

Ještě k té ukázce ohledně toho, kdo bude strategii formulovat, že to byl p. Masaryk a pak p. Havel.

Osobně si myslím, že to byli oba fantastičtí pánové a inspirativní vzory pro budoucno. Ale oba byli outsideři, názorově zcela mimo většinu veřejnosti, vyjma nějakých momentů extáze davu kolem sv. Václava, kdy náměstí šlo za nimi.

Dneska vidíme, že tradice exotického národního programu proti většině moc nefunguje na delší běh. Budeme se muset naučit si vyjednávat průběžně něco méně avantgardního, zato však akceptovaného většinou.

Takže myslíte, že diskuze ve společnosti by pomohla?
Já tomu moc nevěřím - zdá se mi, že ochotných změnit svůj názor pod tíhou argumentů je málo. Že ti, kdo mají jasno, stejně nebudou poslouchat.

Včera jsem byl čistě ze zvědavosti na představení jeho knihy (v domě knihy) a ač jsem názorově velmi často v protipólu, tak jsem s ním paradoxně velmi často souhlasil. I nyní souhlasím s Vámi, co s tím... Lidé co tam seděli, byli pro mně jako z jiné planety a dotazy, které měli, se dle mého (čistě statistického) pohledu daly označit za nesmyslné. Jako například "Drahoše volila skoro celá republika" - jednak kdyby volila, tak by tam asi nebyl Zeman a druhak statisticky větší polovina Drahošových voličů volilo jakéhokoli AntiZemana (tudíž Drahoše jako takového volilo velmi málo lidí). Taktéž naprosto neopodstatněné strašení Ruskem v této chvíli už může podle mně věřit jen blázen. Ano máme sociální bubliny, které bohužel vytvářejí pocit nějakého vyššího vědění, ale od toho by měla být diskuze ve společnosti. Tu osobně nevidím. Televize si pozývají do pořadů pořád ty stejné kývaly a politici nám říkají vše možné, jen ne pravdu.

Nevím, co s tím...

Třeba je to nevyhnutelný "výplach" před pozitivní změnou :).

Poslední dva odstavce mi mluví z duše. Cítím to já, i moji blízcí, úplně stejně. Co tím, ve společnosti, kde hulvátství a temné stránky lidské duše dostaly zelenou, když lidé vidí, že i "velké autority" se chovají tak, jak to dosud nebylo zvykem?