Wuwejův zápisník

vera: Stříbrňák mi nic neříká, ale Rollanda jsem četl (sice místy zdlouhavé, ale jinak se mi líbil) - http://blog.wuwej.net/2006/11/15/romain-rolland-dobry-clovek-jeste-zije-petr-a-lucie-1.html

Jinak ovšem souhlasím, Láska vodcaď pocaď :)

Mám taky takhle opuštěnou knížku. Juan Ramón Jimenéz - Stříbrák a já. No, možná bych přidala Dobrý člověk ještě žije od Rollanda.
To se nedá dočíst. Tam prostě chybí sůl.
Hlavně humor, ale nejenom ten.
Tam nikde není ani náznak možnosti že si ukopnete palec, a to vás bude bolet tak, že vám do očí hrknou slzy, a na jazyk slova která jste v životě neslyšeli, a že je to normální a nemusíte se za to stydět.
Potkat takového člověka ve skutečném životě, asi bych se mu hodně velkým obloukem vyhnula. Láska vodcaď pocaď :-)

André Pulgar: to je přesné, i já jsem si ho pořídil jen proto, že o něm byla řeč v nějaké jiné knize nebo filmu, zkrátka mi utkvěl.
(Pěkně to potvrzuje tezi o propojenosti veškeré literatury http://blog.wuwej.net/2017/05/19/thomas-c-foster-jak-cist-romany-jako-profesor.html )
A k Vašemu dojmu - ano, JE to divné. A je to takové kompletně, i když jsem listoval na další stránky, pořád stejný styl.

bb: děkuji :)

"širokým tak, že na něj má duše není připravená " - ojoj, to je nesmírně kulantní a diplomatická větička. Krásné! Tu se budu muset naučit aplikovat na různé životní situace... :-)

Mně připadá, že Walt Whitman je jeden z těch autorů, které zná (podle jména) každý, ale (skoro) nikdo je nečte. Já třeba mám Stébla trávy už skoro 20 let, ale ještě jsem to neotevřel. A to se poezie nebojím a volný verš mi (obecně) vůbec nevadí. Ale tohle opravdu vypadá ... divně. No a musím také přiznat, že ty vykřičníky mě úplně vyděsily.

Mě taky. Bohužel jsem na to přišel až při čtení :)

Podľa ukážok to vyzerá na presne ten typ poézie, ktorý ma úplne míňa. Už len tie výkričníky...