Wuwejův zápisník

Hm, já si to spíš nepamatuji, než že bych je nikdy neviděl - ale rozhodně jsem nad tím jinak než jako nad nadsázkou nepřemýšlel.

"Oranžové klobouky"
Vy nechodíte na houby, nebo jak je možné, že jste ještě neviděli muchomůrku s oranžovým kloboukem?

Tribun: myslím, že po pár kapitolkách bys pochopil, že to není póza, ale povaha.

vera: vzpomínám si přesně, jak na mě působil první román, co jsem od něj četl - jako kdyby to v něm pod povrchem vřelo a jen občas si dovolil trochu imaginace pustit na svět. Knihy samozřejmě nejsou takhle košaté pořád, to by asi bylo nečitelné.
Oranžové klobouky - no to je právě ten psychedelický pohled :).

lojzo: no jasně - ukázky totiž odjakživa vybírají to nejvýraznější, takže to zkoncentrují ... a zkreslí. Jak jsem psal výše, v knihách jsou to spíš jen taková zpestření. Pokud by ses přece jen odhodlal, začni s Parfémem bláznivého tance.

Z Robbinsa mám rozpačitý pocit. Väčšina recenzií ho chváli, aj témy jeho kníh mi pripadajú zaujímavé, vo viacerých jeho knižkách som si už v kníhkupectve listoval, ale doteraz som ich nakoniec vždy odložil. Cez ten jeho košatý štýl sa furt nedokážem preniesť. Netvrdím, že mi vyhovuje strohý text á la Hemingway, ale toto je na mňa príliš. :-/ A týmito ukážkami si mi to zase len potvrdil. ;-)

Jsem z takových děl trochu na rozpacích, když z někoho něco tak uvolněně tryská, je to umění nebo ....? Tolik mnoho slov a sousloví mě zbržďuje v budování obrazu, když přemýšlím jestli mají nějaký vztah k něčemu předešlému? nadcházejícímu? nebo si autor jenom honí triko? Ale hlavně nemůžu věřit nikomu, kdo napíše "oranžové klobouky muchomůrek". Že je v politice duha a čtvereček kolečko, prosím. Ale na muchomůrky mi nikdo sahat nebude :-)

Na mě by to asi bylo příliš košaté. Skoro bych řekl až pozérsky košaté.