Právě. Když si člověk uvědomí, že prostě nemůže přečíst všechno...
Těch 30 stránek se mi také tak nějak ustálilo.
#Těch 30 stránek se mi také tak nějak ustálilo.
Proč otravné knihy nečíst do konce
Napsat komentář
Komentáře (8)
No, přiznám se, že mi to trvalo mnoho let, než jsem se naučila téhle zásadě.
A jistě je Ti jasné, že u mě, v hnízdě, je to dvojnásob prekérní situace, když se na tebe horem dolem valí hromady knih, které křičí "Přečti si mě!" .....
Naučila jsem se odkládat knížky až ve chvíli, kdy mi došlo, že ta pomyslná hromádka u které mám cedulku: "tohle si přečtu jednou až..." , je už tak vysoká, že bych musela být nejspíše Eliana Makropulos, abych se tím stihla prokousat.
Dnes jsem vzádadě dospěla do fáze, kdy dávám knize cca 20-30 stránek na to aby mě chytila. Pokud se ještě na 20 stránce musím nutit, abych pokračovala v četbě, odhazuji dotyčnou knihu v dál, s pocitem, že tahle, byť i byla sebe lepší, se prostě nenarodila pro mě... A fakt odkládám i věci, nad kterými lidé kolem mě plesají. Jeden příklad za všechny. Po pár stránkách jsem odhodila Stoletého staříka, protože jsem prostě zjistila, že tenle druh humoru a vidění světa mi fakt není blízký....
Takže asi tak :-)
#A jistě je Ti jasné, že u mě, v hnízdě, je to dvojnásob prekérní situace, když se na tebe horem dolem valí hromady knih, které křičí "Přečti si mě!" .....
Naučila jsem se odkládat knížky až ve chvíli, kdy mi došlo, že ta pomyslná hromádka u které mám cedulku: "tohle si přečtu jednou až..." , je už tak vysoká, že bych musela být nejspíše Eliana Makropulos, abych se tím stihla prokousat.
Dnes jsem vzádadě dospěla do fáze, kdy dávám knize cca 20-30 stránek na to aby mě chytila. Pokud se ještě na 20 stránce musím nutit, abych pokračovala v četbě, odhazuji dotyčnou knihu v dál, s pocitem, že tahle, byť i byla sebe lepší, se prostě nenarodila pro mě... A fakt odkládám i věci, nad kterými lidé kolem mě plesají. Jeden příklad za všechny. Po pár stránkách jsem odhodila Stoletého staříka, protože jsem prostě zjistila, že tenle druh humoru a vidění světa mi fakt není blízký....
Takže asi tak :-)
Dává, jasně, je to vlastně jedno, jestli to byla racionalizace, máš pravdu.
Včasné posouzení a případné zatnutí zubů by mu pomohlo předejít situaci, kdy už něco nejde vzít zpátky... ale možná mě to zase nese k těm utopeným nákladům :).
#Včasné posouzení a případné zatnutí zubů by mu pomohlo předejít situaci, kdy už něco nejde vzít zpátky... ale možná mě to zase nese k těm utopeným nákladům :).
Jasně. Na druhou stranu - těch proměnných je tolik, že ve finále posuzovat, co bylo a nebylo racionalizace je taky víceméně sebeklam... Asi to chce posuzovat v kontextu života jedince (pokud nikdy nic nedotáhne, asi to bude spíše racionalizace; pokud naopak něco nedotáhne jen výjimečně, dá se předpokládat opak; spoléhat se na to ale nedá). Ve finále s daným rozhodnutím stejně bude žít ten, kdo jej udělal a nikdo jiný, takže je to asi fuk (rozuměj: on si to vyžere, takže je vlastně jedno, jestli to byla racionalizace či nikoli)... Snad to dává smysl. :)
#Tribun: k proinvestovaným prostředkům máme prostě vztah, no :)
Anidea: právě, život je krátký a čtení (pokud to není studium) je pro radost, ne pro cvičení vůle.
Ne, inspirovaný není :). Ale v něčem je Tvůj článek mimořádný. Já totiž povídky či romány na pokračování na blozích prakticky nikdy nečtu. Jenže u ověřené autorky... jsem udělal výjimku ;)
FH: jo,t o je dobrý přístup. Jen je třeba dobře posoudit to nedávání smyslu (jestli je to není sebeklam). Když bych se vykašlal na autoškolu, protože to "vlastně nepotřebuju", může to být jen racionalizace obav nebo lenosti, zatímco smysl tam zůstává.
#Anidea: právě, život je krátký a čtení (pokud to není studium) je pro radost, ne pro cvičení vůle.
Ne, inspirovaný není :). Ale v něčem je Tvůj článek mimořádný. Já totiž povídky či romány na pokračování na blozích prakticky nikdy nečtu. Jenže u ověřené autorky... jsem udělal výjimku ;)
FH: jo,t o je dobrý přístup. Jen je třeba dobře posoudit to nedávání smyslu (jestli je to není sebeklam). Když bych se vykašlal na autoškolu, protože to "vlastně nepotřebuju", může to být jen racionalizace obav nebo lenosti, zatímco smysl tam zůstává.
Mám to stejně - a nejen u knížek. Času je málo, tak proč dotahovat cokoli, u čeho víš, že už teď ti to nedává smysl? Abys někomu vytřel zrak tím, že se dokážeš kousnout a překonat vnitřní odpor? To dokázali i otroci...
Btw: v chytrejch knížkách se to ofiko nazývá "sunk-cost fallacy" (klam utopených nákladů), google prozradí více.
#Btw: v chytrejch knížkách se to ofiko nazývá "sunk-cost fallacy" (klam utopených nákladů), google prozradí více.
Dlouhá léta jsem cítila jako morální povinnost dočíst každou knížku z úcty k práci, kterou si s ní dal autor. Ale dnes musím uznat, že existují knížky napsané od začátku jako projekt, který má jen vydělat peníze (zejména od ženských autorek pro ženy). Těm se vyhýbám a ani je nezačínám. Ale přece jen už dnes sem tam nedočtu i něco, co autor myslel dobře... Máš pravdu, život je krátký.
Doufám, že Tvůj článek není inspirován mým posledním článkem :-)
#Doufám, že Tvůj článek není inspirován mým posledním článkem :-)
A víš ty co? Mám to úplně stejné. Ale to není je problém čtenářů, to má i valná většina manažerů, že raději utopí další peníze v projektu, ve kterém jich už utopili tolik, než aby ho scratchovali. Možná je to náznak moudrosti, že člověk umí říct "ne" sám sobě.
#