Wuwejův zápisník

Měl jsem asi kliku.
Finanční poradce věděl rozhodně víc než já, protože mě doběhl :).
A pokud jde o právníky, brzy jsem pochopil, že mé laické představy jsou úplně scestné a plně se na ně (právníky) spolehl.

Alespoň ty, se kterými jsem se setkal já, ano. Kdykoliv jsem k nim šel pro radu, vždy jsou měl pocit, že ač laik, vím toho přinejmenším stejně, jako oni. možná i víc.

Tribun: eh, tomu zase nerozumím já - oni jsou právníci a finanční poradci nějak nmimořádní či všeobecně známí nerozuměním?

Jago: to mi nevadí! Protože tou formulací čtenáře berete mezi sebe, "mějme - my i čtenář, my všichni" :)

Wu: Jen poznámka ke stylistice. My matematici jsme byli zvyklí používat 1. osobu množného čísla - "mějme funkci f(x)..." :-)

A proč by tomu neměl rozumět? Není ani právník, ani finanční poradce.

FH: k stylu - po pravdě, kdyby byl styl méně lidský, práce by se taky hůř četla.
Díky za shrnutí rozporu, to je přesně ono :). To jsem potřeboval.

Tribun: Tvůj vedoucí prosazuje ten nejodpornější styl ze všech. Druhé v pořadí je množné číslo ("domníváme se") použité jediným autorem, to k smíchu. No a konečně nejnormálnější a nejvzácnější je případ, kdy autor netají sám sebe ("domnívám se").

Ale holt akademická sféra si ráda na něco hraje, no :).

Mimochodem, když čtu to shrnutí Senekova pojetí svobody od FH - on tomu fakt rozumí, že?

Tak takové pojetí se mi zamlouvá.

Tribun: Třetí osoba by občas zněla nesmyslně (např. když mluvíš o svých osobních zkušenostech, dojmech, etc), takže s tou strikcí bych to tak žhavě neviděl. Ale jinak to asi je považováno za "akademicky nejkorektnější", to jo...

K otázce svobody u Seneky. Kdyby to šlo shrnout jednou větou, nebyla by ta práce potřeba. :) I tak ti ale zkusím vyhovět. Hrubě lze říct, že je to stav mysli - opravdu svobodný jsi podle Seneky tehdy, jsi-li neotřesitelný vnějšími faktory. To je smyslem celé askeze - tréninku těla a duše. Ve chvíli, kdy dosáhneš pověstného "stoického klidu", můžeš teprve jednat ctnostně, aniž by ses musel obávat, že tě něco zlomí (peníze, citové vydírání, mučení, touha po moci, etc). Hlavní potíž je v tom, že tohle je spíše stoický ideál obecně. Seneca - byť se na něj také odvolává - je mnohem "lidštější". Na několika místech doslova říká, že než by se odcizil lidem, raději se svého ideálu vzdá (chce být o kus lepší, aby mohl být vzorem, ale né o moc, aby nepůsobil nedosažitelně). Je to prostě větší filantrop než jeho předchůdci z téže školy. Paradoxem je, že ačkoli mu tahle umírněnost na doktrinální rovině občas podráží nohy (protiřečí si), mělo jeho učení nesrovnatelně větší dopad na historii než kteréhokoli jiného stoika... Ale možná to paradox není, jenom pro nás nejsou nauky v ryzí podobě stravitelné. :)

A jaké tedy to Senecovo pojetí svobody je?

P.S. Můj vedoucí diplomky mi tvrdil, že tento žánr vyžaduje striktně třetí osobu, tedy: "Autor se domnívá..."

Díky za recenzi. :) Stylistické výtky určitě přijímám - koneckonců, částečně jsem se samotným psaním teprve učil psát (byť "příliš lidské" výrazivo mám v oblibě stále :)). Co se kapitolky "Radost z utěšování" v kritickém oddílu týče, jde v podstatě jen o to, že Seneca svou obětavost vůči druhým, která se projevuje právě těmi vyjmenovanými akty jednání (obdarovávání, utěšování, etc), viděl altruisticky, zatímco Nietzsche v tom vidí odvracení pozornosti od sebe sama (kvůli neschopnosti snést sám sebe, resp. sám sobě pomoct), tj. egoisticky. Jinak řečeno: "Nedokážeš pomoct sám sobě? Tak pomáhej druhým - zapomeneš tak na svoji bolest." Na konci pak dodávám, že se jedná o dvojsečnou výtku, která jde obrátit i proti samotnému Nietzschemu (který se domníval, že hlásá protiklad stoicismu - to už ale vyžaduje trochu širší znalost N.) Toť žádané shrnutí. :)