Wuwejův zápisník

Tribun: příliš jednoduché vysvětlení, myslím. Někde jsem četl myšlenku, že se člověk nedokáže dostatečně adaptovat na přírodní prostředí tak jako zvířata a proto si vytváří prostředí umělé - čímž automaticky přírodu ovládá. K pocitu vládce je pak už jen krůček.

ratka: díky za článek. Shrnutí tantry je perfektní, doprovodný komentář o měnícím se pohledu zcela neprůhledný :)

fialka: nacházím pořád - jak se měním já, mění se i světonázor.
Je to myslím trochu tantra a trochu taoistické pojetí, ale rozhodně je to pěkné.

Každý člověk je trochu jiný a každý potřebuje filozofický systém přesně podle svých potřeb, které navíc nejsou stálé po celý život. Takže jestli jsi našel něco, co ti vyhovuje, buď rád.
Jo, zlatí Volmovi: "... výklad sexuality zohledňující libovůli, nikoliv vzájemnou interakci dvou odlišně vybavených bytostí, formuluje sexuální přitažlivost jednostranně jako vůni čokolády či opečeného špekáčku, totiž bez duality a polarizace..." - nevím, jestli je to zrovna tantra, ale tohle se mi od nich líbí.

Tribun:
Mít něco pod kontrolou nemusí nutně znamenat, že se nad to vyvyšuju... To jsou dvě věci, které spolu logicky nesouvisejí. Ale jako psychologickou berličku to chápu.

Wu:
No jo, asi se s tím budu muset naučit žít :-). Nemám ráda, když se mezi lidmi dělají rozdíly. Ale tady nějaké opravdu jsou. Možná dojdu poznání, že jsem pánem tvorstva JÁ. (žertuju, ne abyste mě bral vážně. Ale je to legrační představa, že by žena řekla - jsem pánem tvorstva)

Ratka:
Ten Váš článek o Tantře je vynikající!

Wu, zkusím to najít. ale to víš jsem amatér. co píše úplně chaoticky.

už to mám. tady http://ratka.blog.cz/0904/tentokrat-jen-necele-tri-roky

a ta šílená diskuse. ta je jako vždycky úplně ujetá.

Tribune, stejné pocity mají i ženské... A ty metody! ty metody aby neselhaly jsou strašné. Taky chtějí kontrolovat. Muže. Děti. ...kdeco.

Právě že nikdo není pánem ničeho, ovšem muži mají evolučně potřebu mít věci pod kontrolou (když nemáte pod kontrolou lov, tak nic nechytíte a potomstvo vám doma v jeskyni pochcípá hlady), takže se stylizují do role pánů tvorstva, aby se z toho nezbláznili a netrávili život s pocitem permanentního selhání.

ratka: a ta úvaha, je někde k přečtení?
Ano, ke knihám je třeba se vracet, znovu konfrontovat se sebou, novými zkušenostmi, pohledem na svět. Často je to velké překvapení.

Anidea: tenhle patriarchální náhled, pánové tvorstva, je smutný. Ne, nemám to tak; s úctou obdivuji zázraky přírody, vesmíru, života a i když člověk dokázal spoustu věcí, je to pořád jen jakési hraní (je ty hračky jsou čím dál nebezpečnější).
Součást přírody ano, jistě - ale lišíte se, ženy mají k silám přírody blíže než muži, jiné vnímání, naladění, přírodní cykly.

O vesmírné síle života vím z Reiki. Vlastně odvždycky, ale tohle to tak hezky upřesnilo. Že je svět divný pod nadvládou mužů a autoritativního boha, to jsem si všimla. Dlouho jsem si myslela, že by větší síla žen svět zlepšila. Ve starých mytologiích se to ozývá, ale ženy jsou tam stejně kruté jako muži (např. keltové).
Už několik mužů mi zcela vážně řeklo, že jsou pány tvorstva. Vždycky jim říkám, že NIKDO není pánem ničeho, natož oni. Vůbec netuším, kde se v někom tenhle pocit bere. Když se ptám, některý řekne, že člověk vytvořil umění, jiný, že technologie nebo filosofii. Ostatní tvorové jsou pro ně méněcení, když nic takového nedokázali. (máte to, jako muž, taky?)

Nějakou svou vnitří sílu, kterou neumím popsat, jsem pocítila a trochu jí používám, když se bojím ve světě (myslím, že k těmhle technikám se uchylují ti, kteří jsou nejistí, ostatní žijí spokojeně ve světě materiálním). Jen jsem nevěděla, že je ta síla ženská, myslela jsem, že je to prostě síla vědomí... Asi jí teda začnu pěstovat, ale tu knížku nezvládnu přečíst - je psána pro mě hodně nepříjemným způsobem (podle těch ukázek)...
Ale vlastně se mi nechce uvěřit, že se nějak liším, protože jsem žena. Já jsem prostě člověk, živý tvor, nedílná součást vesmíru. Odtud jsem přišla a tam se vrátím a pak už nebudu žena ani Anidea, budu idea.

Knihu mám doma. Četla jsem ji asi v roce 2006. Jsem i napsala krátkou úvahu k tématu. Tak mě napadá, že bych si knihu měla znovu přečíst. Je zajímavé sledovat jak se člověk mění... a tím i čtené a vztah k čtenému.

Knihu mám doma. Četla jsem ji asi v roce 2006. Jsem i napsala krátkou úvahu k tématu. Tak mě napadá, že bych si knihu měla znovu přečíst. Je zajímavé sledovat jak se člověk mění... a tím i čtené a vztah k čtenému.