Wuwejův zápisník

vera: zní to vážně dobře, zabavit a hrát se sebou. Zkusím :)

Naprosto přesně. Nezúčastněný pozorovatel. Úžasná věc, funguje skvěle. Jenom mi nesmí bouchnout saze. To se pak zúčastňuju :-). Musím si totiž hlídat svoji pýchu, mám jí tolik, že stačí chvíle a spálí všecko kolem. Takže pro mně není důležité vymyslet všechny možné varianty vývoje, to prostě vím že nikdy nedám, ale - zabavit tu pýchu, zaměřit její pozornost jinam. Takže ji chválím, když mi vytáhne nějakou skrytou schopnost, třeba být pokorná a naivní, hrajem si to spolu. Jsem ráda když se mi to děje, pomáhá mi to zůstat otevřená, přijmout jinou cestu, cestu jiného, jiný směr. Zalepuju tím díry po inteligenci:-)

obrázek k tomuhle textu je trefný, jako rozfoukané lístečky s poznámkami:-)

Tribun: a nikdy jsi nepozoroval, že to sníží stres a obavy předem, před akcí?
(předchozí zkušenosti je třeba do plánů zahrnovat - já projíždím převážně varianty nepříznivého vývoje situace)

fialka: takže to vlastně funguje, že jo ;)

Jago: to je taky dobrý, teď ještě všechny tyhle varianty zahrnout do přípravy na příště a je to v kapse.

vera:tak tohle mě nenapadlo. A asi to bude fungovat... Jenže, má to háček, těch rolí co chci zahrát moc není. Většinou jenom jedna, maximálně dvě.
No ale i kdyby, vědomí že jde o hraní role... To je vlastně duchovní praxe nezúčastněného pozorovatele. Hmm.

Jago - to znám moc dobře, ale to není snění, to je schodišťový efekt:-))

Kdysi jsem se na sebe hodně zlobila, že se nedokážu připravit na všechno, a že se vždycky najde nějaký ten plantážník, který se strefí zrovna do toho co nevím:-( Pak jsem jednou pochopila, že příprava nemusí být o slovech, ale o rolích - že by to mohla být spíš herecká průprava, jakože jestli bych byla dost silná zahrát naivní husičku, nebo agresivní mrchu... A pak se těším jak si zahraju, a výsledek najednou přestane být až tak podstatný. Jdu někam, a nevím co získám.

Já to znám opačně - přehrávám si, co jsem, řekněme, nezvládl a představuji si, jak bych to udělal lépe. Představím si to perfektně, jenže pak si uvědomím, že už je jaksi pozdě. :-(

Každé slovo vybroušené jak briliant, každý pohyb precizní jak vystoupení Cirque du Soleil - a výsledek? Naprostý opak.
Takže na základě této dlouhodobé zkušenosti si představuju to nejhorší a ono to opravdu většinou dopadne líp.
Citát od někoho, asi nepřesně: "Očekávej nejhorší. A nebuď zklamaný, když to nevyjde."

Scénky? To jsou celé romány. Opakovaným přehráváním cizelované série. Ale jako příprava je to k ničemu, jenom ta frustrace je vždycky ještě horší že buď a) bylo všechno jinak, než jsem si tak skvěle nacvičil, nebo b) jsem se nedokázal toho skvěle nacvičeného plánu držet.