Wuwejův zápisník

Aha. Já uvažoval o tom, jestli nějaká instituce vůbec dělá něco jako specificky mužské rituály, ale moc mě toho nenapadlo - nanejvýš ta armáda. Jinak ale ano, rituály pořád existují, bavili jsme se o tom u Fulghuma (http://blog.wuwej.net/2010/08/22/robert-fulghum-od-zacatku-do-konce.html).

Ha, koukám že do minulé odpovědi se mi zatoulaly Vánoce. Myslel jsem Velikonoce, ty mi připadají hodně vyprázdněné. Vánoce ještě ne, i když slábnou také.

Které chaboučké a podivné instituce myslíš?

Obecně všechny české instituce (samozřejmě jsou velké rozdíly mezi nimi a ne všechny jsou - naštěstí!! - chaboučké).

U těch rituálů samozřejmě hlavně katolickou církev (a její různé údy), starší instituci počítám nemáme. Ale třeba i univerzity, nižší školy, armáda a různé zájmové spolky. Ty přechodové rituály mohou myslím být stráženy a prováděny docela bohatým rejstříkem institucí.

Ano, řekl bych že je to tak, že soukromý rituál by pro tyto přechody neměl dost velkou sílu.
Jít na to od institucí dává smysl, horší ale je, že ony ztrácí sílu (myslím kulturní, význam pro život), a že se uměle oživit nedá. Nejsilnější rituály byly náboženské, ale jak silně dnes můžou k běžnému (sekulárnímu) člověku promlouvat třeba Vánoce? A překryté starší rituály budou ještě slabší.

Které chaboučké a podivné instituce myslíš?

Jinak naprosto souhlasím, tohle všechno v knize chybí.

Dovolím si na okraj poznámku, odkud bych na věc šel já. Pro opakování pravidel (i rituálů), jejich udržení a kultivaci jsou nutné instituce. Věřím, že instituce jsou veřejnou hodnotou, která rozhoduje o kvalitě mého života. Ty instituce mají přitom široký záběr, včetně životních rituálů (soukromý rituál nemůže být v tomto kontextu relevantní, jestli to správně chápu; předpokládám, že jde o rituály s nějakým prvkem veřejnosti a jednotnosti - probíhají veřejně a - zde- pro všechny muže stejně, nebo se o výsledku veřejně ví atd.).

Nedovedu si představit, že bych o psal třeba o rituálech mužství a zcela pominul ty chaboučké a podivné instituce, které je u nás tady a teď dělají. Jsou chaboučké a podivné, ale jsou jediné existující, které nám naši předci dokázali zanechat. Prošli jimi naši předci - a opět bych nemyslel na předky zcela či převážně blouznivě literární jako mezolitici nebo Bójové na Závisti, u nichž je jisté jenom to, že nám nezanechali ani jedno jediné písmeno o tom, co jak dělali a myslili. Předky myslím svého tátu, dědu, jejich bratry, švagry atd. pár generací zpět.

Samozřejmě uznávám, že je znakem každého rituálu, že opakuje formu a časem se vytrácí jeho původní obsah a smysl a je dobré si je připomenout. Stejně bych si nedovedl představit psaní o rituálech bez toho, abych začal od rituálů církevních. Vždyť i ateistický laik (já) vidí, že církevní rituály prostředkují rituály starší.