Wuwejův zápisník

Mně vadí i soustředění na ten jeden obrázek, ale o tom už jsme mluvili :) (http://blog.wuwej.net/2011/11/28/foceni-krade-zazitky.html)
A díky za potvrzení že systém funguje :)

Souhlas. Napadá mě, že s digitálním foťákem člověk zapomíná, že fotka je sama o sobě jenom jedna. Tedy tendence místo jedné fotky, která "říká vše", dělat vícero fotek, z nichž každá říká "jenom něco". Vlastně tím opadá soustředění na ten jeden obrázek. To je důvod, proč se i po tolika latech od nástupu fotky držím klasického filmu -- nutí člověka šetřit a přemejšlet. Ale Wu-wejem navržený systém používám už dlouho -- fotky, které stojí za to, pojmenovávám a ty ostatní přesouvám do podsložky "odpad". Pro jistotu.

Ad Bohdan: fotky jako náhrada paměti -- to někdy funguje i doslova. Viz http://eldar.cz/kangaroo/filmy/porucha/ Hodně zvláštní příklad, trochu mrazivý. A taky odpověď na postoj, že jediné, co mi nikdo nevezme, jsou vzpomínky.

Jago: Jak se to vezme. Když se ohlédnu zpátky na historii své práce s počítačem, jediné co se dlouhodobě osvědčilo jsou právě elementární soubory. Kdykoliv jsem se pustil do nějakého programu, musel jsem za pár let všechno konvertovat, nebo jsem o to prostě přišel. Kde je konec kartotéce K602, například :).

Jago, Bohdan: Ale uvažuji nad linuxovými symlinky, kdybych si udělal pro každou dimenzi jinou strukturu adresářů a v nich dělal symlinky na balíky fotek, mohlo by to fungovat (včetně prohledávání). Struktura podle času by byla hlavní ("2013/05/20130531 výlet do Prahy"),tam by ty fotky i ležely, druhá struktura by mohla být místa ("Česká republika/Praha"), další mě teď zrovna nenapadají, ale určitě by se něco našlo. Co tag, to adresář, v něm symlinky.

Wu: Snažit se vyhýbat nějakému SW je sice chvályhodné, ale když se na to podíváš z dlouhodobé perspektivy, moc to stejně nepomůže. Co my víme, jak to bude vypadat za řekněme 15 let (formát, media)? Ani papír nepomůže. Zrovna před pár dny jsem se hrabal ve štosu fotek z roku 2001 a docela jsem zíral, jak na nich zapracoval zub času.

Bohdan: taky mám složky podle data pořízení, plus k nim přidávám název (místa, výletu, akce), aby to bylo na první pohled vidět. Tagy už by znamenaly svázat se s nějakým software a tomu se obecně snažím spíše vyhýbat.

jago: hehe, fotka a čuník, dobrý :)

vera: to je dobrá věc, komentář, koláž. Bohužel trochu moc náročná na čas :(

Lafi: co nestojí za vytištění, to je další level :)
RAW? Tak to Tě počítám mezi profíky a na ty se tenhle nápad nevztahuje ;)

Na jakýchsi fotostránkách jsem četl názor, že "každá fotka co nestojí za vytisknutí je zralá na smazání". To už je na mě opravdu militantní :-)
Jinak s tím pojmenováním je to záludné. To už bych měl přejmenovat RAW a pak stejně všechny mezisoubory aby se mi nerozjelo případné párování. To není až takový problém. Ale abych se dostal k datu pořízení snímku, nebylo by mi než rozchodit nějaký program co si rozumí s metadaty. A to se mi upřímně nechce.

Všichni ubíráte, a já ještě rozmnožuju:-) Manžel skladuje všechno, já si z každé akce udělám kopie několika nejzajímavějších fotek na jiné místo - a z těch několika dělám kroniku. Dokonce i tištěnou, kopie normálně na papír, trochu nápaditě a k tomu pár slov, vznikají tak někdy úplně nové příběhy, význam se posouvá... a najednou se nad fotkama baví i lidé cizí... Dělám to, protože mi vždycky bylo líto starých fotek, které třebas i měly jména, ale ke kterým se ztratil příběh, s ničím nesouvisely, taková samota z nich čišela...:-)

Bohdane, to je rozšafná řeč, dělám to taky tak. BTW: S fotkou je to jako s domácím zvířetem, třeba čuníkem: jakmile ho pojmenujete, už ho nesníte.

Taky skladuji tuny fotek. :) Nemám zábrany mazat, pokud jde o fotky špatné nebo nadbytečné. Ale takové ty "mohly by se ještě někdy hodit", to bolí... Jednak mi fotky nahrazují pamět. Nic si nepamatuji, ale podívám-li se na fotku, většinou se mi vybaví místo i situace, za jaké jsem to fotil. Skvělé! A druhak se mi často stává, že z fotky, kterou jsem před lety zavrhl jako podřadnou, se mi při použití nějaké kreativní editační metody podaří vytáhnout něco zajímavého nebo atraktivního. Takže moc nemažu. A pojmenovávat ty desetitisíce fotek nebudu, to bych se z toho zvencl. :) Mám fotky archivované podle data pořízení, zatím mi to vyhovuje. Jen bych neměl být tak lenošný v používání klíčových slov. Ušetřil bych si spoustu hledání a listování složkami, když hledám něco konkrétního.

Ad Wu: Uznávám, asi to není pro každého (včetně mě - sám většinou udělám deset fotek, abych jich pak devět smazal, protože je na nich něco špatně...).

jm: každodenní promazávání bych taky mohl zkusit, to je dobrý tip. Obzvlášť s několikaletým odstupem začne člověk lépe vidět, která fotka mu i po takové době něco říká, a která ne.

bosánoha: takže fotky pojmenováváš? Skvělé potvrzení, že tenhle koncept může fungovat!

Tak ja sa to snažím všetko roztriediť čo najskôr po stiahnutí na disk, pomenovaním fotky viem že už prešla "sitom" a keď má názov tak sa mi v tom aj neskôr lepšie orientuje. A keďže fotím len ako amatér tak fotky majú skôr hodnotu dokumentačnú a "citovú" :-)) ako umeleckú (aj keď možno sa občas niečo aj podarí:-)).

Tak to je přísná metoda!

Já zatím řešení nemám, které bych dodržoval. Ono je to obecný problém odolat obžerství v datech - to samé mám s hudbou. Naštěstí ne s filmama, ty neshromažďuju, to už by bylo moc.

Bývalý učitel angličtiny mi radil jednu metodu, jak zvládat příval fotek: když večer sedí u počítače doma, tak si navykl otevřít jeden adresář s fotkama a promazat ho. Tzn. neklást si úkol vyřešit vše, navyknout si průběžně po kousíčkách. Po malých krůčkách se pak dobere zázraku.

Fotky bych zvládal, nebyly-li by malé děti. To je fotografická potopa.

Lafi: záviděníhodná disciplína (bez legrace).

Linniére: u focení na film by mě ta nejistota, jak jsem to vlastně vyfotil, dost deprimovala.

Jeden můj známý to vyřešil tak, že fotí na film a pak případně skenuje - to už si člověk rozmyslí, jednak co cvakne a jednak čemu bude věnovat čas a energii při dalším zpracování.

Já osobně to neřeším (neb mi ještě nedošla skladovací kapacita :-D)

To je zajímavý nápad. Osobně dávám přednost střídmosti focení a pak onomu odpadkovému koši. Když mi z akce ve finále zbude víc než pár desítek fotek, je něco špatně.

D.n. přemýšlím, jestli náhodou neříkáš totéž, jen s jinou definicí slov - protože fotka, kterou není třeba pojmenovávat, se představuje sama, svůj název vyjadřuje a křičí do světa. Takže vlastně už pojmenovaná je.

Tribun: rozhodně to přetrvá i při změně prohlížeče obrázků.

Myslím, že to byl Jindřich Štreit, kdo razil heslo, že nejlepším přítelem fotografa je odpadkový koš.

A s tím pojmenováváním to není špatný nápad. Alespoň se taková fotka na první pohled odliší. Je to možná lepší, než různé ratingy a kategorie v aplikacích typu ACDSee.

Já jsem došel k opačnému názoru, a to, že pokud autor musí fotku pojmenovat, je zbytečná. Pokud ji nepojmenuje divák, je též zbytečná.