Wuwejův zápisník

D.n. to jo, to je pravda. Tady ale myslím spíš tu podobnost, než stádní (davové) chování.

Tribun: ano, a člověk se pak zdráhá uvěřit tomu, co vidí, protože s podobností nevědomky počítá, spoléhá na ni.

jm: taky tak nějak, člověk pak mnohem lépe ostatní chápe.

lojzo: hehe, je to poněkud schematické, ale proč ne :-D

Nepochybne máš pravdu, a našťastie aj jm.

Ale prvé, čo ma pri nadpise napadlo, bol text Jiřího Dědečka:

Všecky holky mají stejný šance,
hned jak přijdou na to podstatný:
Každý chlap je - kromě konta v bance -
stejnej jako všichni ostatní.
;-)

Stejný poznatek jsem prožil silně spíše v pozitivním smyslu: že ty nejzákladnější nejobyčejnější věci jsou nejsilnější. Hlavně když jsem se stal rodičem, tak mě to ťuklo: nejzákladnější životní situace, přitom úžasná, úplně jsem cítil, jak mě to spojuje s ostatními lidmi.

(Ale blbej a nepoučitelnej jsem - to né že né...)

Ano, skutečné nebezpečí netkví v tom, že jsme si podobní, ale v tom, že mezi námi žijí tací, kteří jsou nám podobní jenom navenek, ale uvnitř jsou diametrálně odlišní - jsou chtiví moci a majetku a nás ostatní jen více či méně chytře a více či méně otevřeně využívají a zneužívají. Problém není ani tak v tom, že každé stádo má svého vůdce, jako v tom, že lidská stáda mívají své svůdce.

Máš pravdu. Je ale ještě třeba podotknout, že stádo, hejno, smečka, tlupa ...mívá vůdce. Teprve když on zahne, zahnou ostatní.