Wuwejův zápisník

Psychoanalýza školství: jo, s tím se myslím dá jen souhlasit. Dneska možnosti jsou.

fialka: přesně tak, přístup učitele, zkostnatělost nebo naopak otevřenost; vstřícnost nebo neoochota. To ale bohužel jinak než pokusem zjistit nejde.
Logika výběru dává smysl :). A fungovalo to, neříkali na dítě nic?

Wu - máš pravdu, článek je o reformě školství, ne o výběru typu školy.
Nepodceňovala bych osobnosti učitelů. Mně samotné byly milejší "socialistické" učitelky, které se spokojily s tím, co jsem jim odříkala (a co jsem do příště zapomněla), než ty, které svými dotazy zkoumaly, jestli látce rozumím. A ano, po mnoha letech mi došlo, že to byla chyba.
V polovině devadesátých let se dítko, které mělo v páté třídě dobré známky, mohlo rozhodnout mezi gymnáziem státním nebo soukromým. Vyhrálo to státní, kde měl učitel matematiky sytě modré vlasy (moje logika - když mají takové exoty mezi učiteli, neřeknou nic ani na mé dítě) a kde se učebny dítku zdály dostatečně moderní a vybavené.
Dala bych ale i na názor šestiletého dítěte, právě pokud jde o ty učitele. Přístup učitele k dětem se nemění, koncepce výuky ano.

Však o to víc je potřeba makat (na všem, včetně těch peněz), aby to člověk mohl tomu dítěti dát. Poslat svoje dítě do školy a pak nadávat na to, jak je školství v hajzlu, to je trochu pokrytecký.

fialka, jm: to jsme na tom stejně, taky jsem chodil do spádové. Ale o to víc mě volba zajímá. Obzvlášť když vím, jakou teď školy mají volnost.

fialka: alternativní školy a vzdělávací metody jsou zajímavé, ale nezmiňuju je, protože článek mluví o reformě mainstreamu, o reformě všech škol.
A upřímně - když alternativní školu, tak by měla pokrýt základní a střední školu, jinak bude ta změna příliš brutální (i přechod ze základní školy na nějaké prestižnější gymnázium je nářez). A kolik je středních waldorfských? Čtyři... Montessori jedna.

jm: ten začátek vyučování bude také důležité kritérium. Když někde na rozvrhu vidím v rozvrhu nultou hodinu někdy od sedmi hodin a ještě navíc tělocvik, dělá se mi nevolno.

Psychoanalýza školství: lze a je to dobře. Ovšem kdo na to má? Znalosti, didaktické dovednosti? (finance pochopitelně taky).

Jen taková nenápadná poznámka: Děti lze učit doma.

Aktuálně jsme po horké fázi zápisu do 1. třídy. Z důvodu, jakou má dítko povahu, jsme se téměř nezabývali učivem a ani procentem úspěchu žáků při postupu na další školy. Dívali jsme se skoro jen na organizační záležitosti kolem: jestli (a jak) se s námi ředitelka bavila, jestli mají schůzky individuální a jak často, že začínají později vyučování, jak mají organizované přestávky.

No, teď se tam ještě dostat a pak jsem hlavně zvědav, jak bude vypadat reálný všednodenní boj...

Jak píše i fialka, sám jsem prostě chodil do spádové školy a nikdo to neřešil. Myslím, že jsme trochu průkopnická generace; předchozí generace v kotlině si hlavinky s výběrem základní školy lámat nemusely/nemohly.

"Každá reforma je lepší než žádná reforma, pokud to ovšem není deforma." To se ti fakt povedlo :-)
(http://blog.wuwej.net/show.php?id=1132079460000&title=Reforma%20%9Akolstv%ED,%20kone%E8n%EC%20%281%29&backlink=http://blog.wuwej.net/2005/11/15/reforma-skolstvi-konecne-1.html)
Všeobecně, pokud si někdo může školu pro své děti vybírat, je na tom docela dobře. Čest a sláva každému, kdo se rozhodne učit svoje děti doma, jestliže se na to cítí.
Já jsem chodila do docela dobrých základních škol, ale jejich "výběr" byl určen mým bydlištěm. Téměř to samé pak bylo u našich dětí, a to jsme si na nově vznikající sídliště přivezli děti už chodící. Ti, kdo se rozhodli mít "v novém bytě nové dítě", pak zaplavili novou školu tolika prvňáčky, že jim málem došla písmena v abecedě k rozlišení tříd. Nepřeháním, bylo jich opravdu 20. Vozila jsem děti do škol do města, což se možná přidalo k mému negativnímu vztahu k vnitřnímu Brnu. Ale zase se vykecávám a chtěla jsem jen napsat připomínku, proč nezmiňuješ školy waldorfského typu, montessori a tak?