Wuwejův zápisník

Tribun: narcistní, to je perfektní, dokonale výstižné. Alkoholismus je tady taky, kromě toho také charitativní činnost v oblastech postižených tsunami. Ano, jeho život je minimálně stejně důležitý, jako život postavy.

bb: tak to by mě opravdu zajímalo, co bys na něj řekla. Doufám, že se pochlubíš, až k tomu "ažnapak" dojde :)

kryska: přesně totéž jsem si říkal také - skvělá témata, dobré nápady, ale ta vulgarizace.
Blanda, ano, příšerné krátké věty. Druhou knihu, Sarkofág, jsem si ani neodvážil koupit.

Taky se mi Prsatý muž silně nelíbil - podepisuju to, co tady napsal Tribun. Autor sám se tak cpe do popředí, až jsem tu knihu skoro nedočetla. Jen to, že jsem tehdy ležela v nemocnici olepená hadičkama a další knížka nebyla v dosahu, mě donutilo to dočíst. Nikdy více. Mám obavy, že sebelepší náměty - a ten člověk má na témata skvělý čich - zvulgarizuje do sebepropagace svého na příjemné prožitky velmi zaměřeného života.

Tak trochu mi to připomělo knihu "Klíč k oběma světům". Tam mi taky autor připadal jako dobrý novinář (čich na téma), ale nezralý a mělký jako spisovatel.

Ale pořád tu je prostor k tomu, aby se vypsali.

Hmm.... zvláštní.. Okolo mě dost lidí mluvilo o Prsatém muži s takovým nadšením, a tak nadšeně se vrhali po dalších knihách autora, že jsem si ho zasunula do své mentální knihovničky ažnapak, /např stejně tak jako pana Urbana, že :-)/, s tím, že to určitě je skvělé čtení. Ještě víc mě zaráží, když tu oba s Tribunem píšete o podivných alkoholických storkách a bitkách... protože mezi nadšené doporučitele páně Formánka patřilo i docela dost žen.....
No, minimálně jsi mě nalákal na to, že do něj někdy vstrčím čumák, bez nároku na dočtení, abych se v něm trochu zkusila zorientovat.
Každopádně díky :-) !

Já jsem nedávno dočetl Umřel jsem v sobotu (teď se jenom nějak dokopat k tomu pořídit z toho zápis), což by mělo být něco na způsob volného pokračování Mluviti pravdu, kterou jsem nečetl, takže jsem v tom trochu plaval. Formánkův styl, který mě také docela iritoval (a v Prsatém muži to, pokud se dobře pamatuji, tak výrazné nebylo) bych označil jako narcistní. On se nedokáže držet vzadu a nechat jednat svoje postavy, ale pořád se do knihy cpe, vnucuje se svými zážitkovými eskapádami, rvačkami a alkoholismem, jako kdyby trpěl nutkavou potřebou pochlubit se čtenáři svojí existencí. Podívej, čtenáři, já jsem tu také, kvůli mě to přece čteš, zapomeň na ty pitomce z knížky, to já jsem ji napsal, na mě záleží, můj život je důležitý.