Wuwejův zápisník

No jo, zdrobněliny přehlédnout nejdou a ze začátku jsem občas skřípal zubama :)
Ale už jsem si asi zvykl, holt to k Tobě patří ;)
Co se týče přezdívky máš stejně dávno jasno ("Vzdát se jí nechci, stojím si za ní a mám jí ráda"), tak se na nějaké působení na okolí s klidem vykašli.
Mimochodník je moc zajímavý, tohle konkrétně -vysvětlení pro chviličky, chybičky a prosbičky - jsem ještě nezahlédl a dává smysl. Budu si toho všímat :).

Jo.... a mimochodeeem ......
/ já ty mimochodníky fakt nepěstuju úmyslně, sorry :-) !! /
Úplně z jiného soudku! Teď jsem si vzpomněla na jednu věc. Ale nejsem si jistá, jestli se na ní teď dokážu rozvzpomenout správně.
Není to tak dávno, co nás v práci povinně protáhli jakýmsi komunikačním školením.... no... nevím, no.... Paní lektorka byla fakt vynikající a mluvila zajímavě. Ale co se mě osobně tejčí, neměla jsem příliš pocit, že bych si tam nějakou Ameriku objevila.. Pro dost lidí to asi objevné bylo.. ale já, se svojí hyperkomunikační náturou :-D)) jsem neměla pocit, že by mi řekli něco co jsem už někdy před tím neslyšela...
Nicméně.... ta věc, o které chci mluvit...
Tady to bylo dost zaměřené na komunikační situace na pracovišti... a jak se postavit ke šmodrchancům, když na tebe někdo vřeští, a jak se nenechat vytočit, atd, atd..... No, prostě klasika.... Na začátku paní lektorka také mluvila o asertivitě, a o přímé a nepřímé komunikaci a o metakomunikaci,... atd ..... No, a krom jiného tam právě někde padlo něco o zdrobnělinách....
Pokud si to dobře pamatuju, říkala dvě velmi zajímavé věci...
ad jedna /a to je zajímavé!!!/ že tohle je výrazné specifikum Čechů! Že jiné národy tohle moc nedělaj
ad dva - že v tomhle konkrétním typu příkladů, které ona nám tam dávala - ty zdrobněliny symbolizují defacto něco jako zbabělost, strach z odmítnutí, vlastní podcenění, nebo nedostatek sebevědomí.....
Měli jsme pak spoustu všelijakých příkladů ve větách. A měli jsme poznat, které ty věty jsou v pořádku, a které ne. A pokud ne, tak jsme je měli přeformulovat...
Ty které se týkaly těch zdrobnělin, byly věty tohoto typu:
--- neměl byste na mě malinkatou chvilenku?
--- můžu na vás mít prosbičku?
--- stala se mi taková drobná nehodička!
Všechno to bylo vlastně jakoby v pracovní rovině ....
No.. docela zajímavé, když si člověk uvědomoval, jak to přesně sedne a jak má ta ženská pravdu :-)

Heh, nebýt Tvých recy věcí, asi by mi tenhle článek unikl ....
No, jauvaajs tedy! ... Trochu mi to asi dráplo do mýho černýho svědomí...
Ale žvaním s Tebou už relativně dlouho na to, aby sis všiml, že občas některé zdrobněliny vytrvale používám ...
Např "písnout mejlíka" /nebijte mě, plllls!/ je pro mě prostě vcelku běžné úsloví, a pro mě osobně - když už bych se pokusila nad tím zamyslet proč to mankote vlastně říkám - tahle zdrobnělina symbolizuje asi něco jako radostnou hravou blízkost a spřízněnost vůči dotyčné osobě. Takže např. svojí šéfové bych asi nešla "písnout mejlíka", té bych to maximálně "hodila do pošty", zatímco jistému panu Wu s radostí mejlíka písnu :-D
Bývaly doby, kdy jsem na "lidičky" a podobné ujetosti taky jela... a tuším, že mě za to pár lidí asi celkem nesnášelo... Ale z toho jsem zaplaťpámbu vyrostla ...
Další zajímavý "problém", je třeba moje přezdívka /viz mailová adresa/. Tuhle jsem o tom dokonce mluvila i s jednou psycholožkou :-) .. Problém je v tom, že to slovo je obecně vnímáno jako zdrobnělina, neřkuli jakožto velmi infantilní zdrobnělina ... Ale já jí tak prostě nevnímám. Konec konců jsem k ní v této podobě přišla až v dospělosti.. Nicméně, už mě párkrát i napadlo, že lidé jí jako infantilitu asi vnímají :-( .... No, a když si tím signuji i třeba fotky z nějakých akcí, a podobně.. asi to na neznalé musí působit divně... A pro mě je to v tuhle chvíli trochu dilema. Vzdát se jí nechci, stojím si za ní a mám jí ráda... ale jako infantil působit taky nemám chuť ....
No, babo raď! ..

Saintpaulia: no jo, no, Kateřina Skočdopolisová-Nejezchlebová si chudák musí vymyslet přezdívku, protože manipulovat s šířkou sloupce u plné databáze se mi nechce...
"Sílečka", to je brutální! :-D

jenom 25 znaků... Takže jako Kateřina Skočdopolisová-Nejezchlebová mám smůlu a fialka vypadá jako zdrobnělina.
Zdrobněliny byly, jsou - a u mě budou. "Pane Conanečku, zapíchl byste mečík do tohoto obříka?" - copak si to neříká o sepsání?

Sílečka vás provázej.

Tribun: já se bojím, že to není citovou deprivací, ale pouhým nepřemýšlením nad tím, co člověk říká.

martas72: přesně. Ještě bych k tomu přidal "penízky", to jsem v poslední době taky párkrát slyšel - a rozhodně ne od pubescenta.

fialenka: "fujinky", ááá, ušetři mě :-D.
Ohledně uhryznutí jména bych byl hrdý, kdyby to blogísek uměl, ale skutečnost je prozaičtější. Na uložení nicku jsem vyhradil v databázi jenom 25 znaků...

Jago: hehe, pěkné :)

A co teprve borovička?

Já bych všechny zdrobněliny nezatracoval. Přijatelná je např. kmínka nebo jeřabinka. :-)

Tenhle blogísek nelovískuje zdrobnělinky? Fujinky!!!

Tribun: "Fialí" - to zní spíš jako přídavné jméno. Ale taková fialinečička například...
Jdu se vyřádit k sobě. Mám blogísek mocinky, mocinky kawaiiiiii.
Dík za ispiraci.

Po hodně dlouhé době se mohu připojit s komentářem. Nadužívání zdrobnělin mě rovněž irituje; jako velmi tolerantní člověk jsem ochotný přimhouřit své astigmatické oko u pubescentů, ale když mi dospělý jedinec zralého věku vyhrožuje, že mi pošle "mejlíka" a má pro mě "zprávičku," není mi z toho veselo. Slovo "blogísek," které používají někteří mentálně méně rozvinutí jedinci, mi kroutí ušima hodně brutálně.

@fialka: Myslím, že dokud si nezačnete říkat "fialí", tak to bude v "pohodičce".

Teď nevím, můžu sem nadále jako fialka nebo se mám přejmenovat na fialu?

Asi si kuchař myslí, že co nezvládne v kuchyni, dodělá názvem. Masíčko totiž nikdy nemůže být spálené, ale maximálně připáleňoučké.

Obecně si myslím, že ta obliba zdrobnělin může být projevem citové deprivace. V citově vyprahlém světě bez soucitu, kde neexistují bližní a přátelé, ale jen konkurenti, si potřebu vztahu lidé kompenzují používáním zdrobnělin.

D.n.: krásné, chtěl bych vidět její výraz při Tvém odchodu

lojzo: uá, blogísek, ano, to slovo, dá-li se to ještě slovem nazvat, to tu ještě chybělo! :-D

jm: však já píšu, že je to u těhu (to je taky strašlivá zkrácenina) pochopitelné :). Na jídelním lístku, to musí vypadat příšerně. To jako i bifteček, řízeček nebo brambůrky? Že to může evokovat (ne)velikost porce asi nikoho nenapadlo...

No jo, tyhle zdrobněliny. Ale demonstrovat to na těhulkovských (:-) ) serverech je nefér: ti lidé jsou pod vlivem drog právě za tím účelem tvořených žlázami s vnitřní sekrecí.

Mně ty zdrobněliny vadí nejvíc asi na jídelních lístcích. V té knajpě, co zrovna chodíme s chlapci jednou týdně, tak mají zdrobněle snad úplně každé slovo v menu.

Som rád, že sa zdrobneliny objavili konečne aj v tomto blogísku! ;-)

Mimochodom, výraz "kolegyňka" spomína často Henry Psanec v súvislosti so slovenským dabingom seriálu Dempsey a Makepeace(ová).

Nedávno ke mně v restauraci "přitančila" servírka a vysokým hlasem, s důrazem na poslední slabiku, vyhrkla: "přáníčkó?". Zmateně jsem odvětil: "Promiňte" a zmizel z této "roztomiloučké restauračky".