Přečti a napiš, budu se těšit na výsledek.
#Walter M. Miller: Chvalozpěv na Leibowitze
Napsat komentář
Komentáře (7)
Už několikrát jsem to chtěl napsat, ale nějak mi to nešlo. Ale z toho, co jsem naspal tady, by se dalo odpíchnout ;-)
Ale měl bych si to napřed znovu přečíst.
#Ale měl bych si to napřed znovu přečíst.
Začátek mi byl hrozně povědomý, ale myslel jsem, že to původně byla povídka a že jsem ji četl v nějakém sborníku. Tak Jitro kouzelníků...
Odbyt? To by mě zajímalo, jak hluboký rozbor by sis představoval jako přiměřený - napíšeš ho někdy na blog?
#Odbyt? To by mě zajímalo, jak hluboký rozbor by sis představoval jako přiměřený - napíšeš ho někdy na blog?
Pro mě kultovní kniha. Poprvé jsem se s ní seznámil, když jsem četl Jitro kouzelníků - je v něm celá první část knihy, a byl jsem uchvácen. Vracel jsem se k ní několikrát. Ta kniha není zase tak pesimistická, ale to by bylo na dělší povídání. Autorův vnitřní dialog co se týče víry - Miller byl v době, kdy to psal, přesvědčený katolík - je až bolestně upřímný, nehlásá žádné "pravdy", klade otázky. Uzavření díla novým "Luciferovým pádem" otevírá nové možnosti, jan na tuto symbolickou událost nahlížet - "Lucifer" coby nereflektovaný výsledek činnosti lidstva atd.
Výborná je i kniha Svatý Leibowitz a Vládkyně divokých koní, jež se odehrává v době "nové renesance". Je dějově bohatší, postavy jsou vykreslenější, myšlenkově je zajímavá v tom, že odráží posun v autorově spiritualitě k určitým pohanským motivům a mystice. Miller ji nedokončil (ale byla dokončena dle jeho poznámek), neboť pod vlivem těžkých depresí spáchal sebevraždu. Lze říci, že autorův životní příběh je sám o sobě silný příběh.
Myslím, že "Leibowitz" patří k nějdůležitějším knihám 20. století a je mi trochu líto, že zde byl takto odbyt...
#Výborná je i kniha Svatý Leibowitz a Vládkyně divokých koní, jež se odehrává v době "nové renesance". Je dějově bohatší, postavy jsou vykreslenější, myšlenkově je zajímavá v tom, že odráží posun v autorově spiritualitě k určitým pohanským motivům a mystice. Miller ji nedokončil (ale byla dokončena dle jeho poznámek), neboť pod vlivem těžkých depresí spáchal sebevraždu. Lze říci, že autorův životní příběh je sám o sobě silný příběh.
Myslím, že "Leibowitz" patří k nějdůležitějším knihám 20. století a je mi trochu líto, že zde byl takto odbyt...
kryska: sakra, já se s tím píšu na tolika řádcích a stejně to nevyjádřím, a Tobě stačí dva odstavce :). Nesouhlasil bych ale s plochostí postav - plochý je spíš děj, postavy mi přišly uvěřitelné.
Tribun: jde o to, že po útoku jadernou zbraní je okolí města plné trpících a umírajících, a lékař pomáhá i tím, že nabízí euthanasii. A opat veden "vyššími" principy zoufalé matce umírající holčičky tuto možnost zakazuje. Humanismus proti fundamentalismu.
#Tribun: jde o to, že po útoku jadernou zbraní je okolí města plné trpících a umírajících, a lékař pomáhá i tím, že nabízí euthanasii. A opat veden "vyššími" principy zoufalé matce umírající holčičky tuto možnost zakazuje. Humanismus proti fundamentalismu.
Ten etický konflikt mezi rozumem a vírou by mělo docela zajímal. Když je zřejmý, neměl by být problém jej alespoň naznačit, ne?
#ano, ano, tohle je kniha, která se mi OPRAVDU nelíbila. Pesimismus a beznaděj na stovkách stran - proč ztrácet čas s knihou, když se můžu na dvacet minut mrknout na zprávy, získat tentýž náhled na život, vesmír a vůbec a po zbytek času se věnovat zajímavějším věcem?
Navíc mi kniha přišla těžce překalkulovaná a postavy ploché - bylo mi úplně jedno, jak kdo skončí (špatně, pochopitelně).
#Navíc mi kniha přišla těžce překalkulovaná a postavy ploché - bylo mi úplně jedno, jak kdo skončí (špatně, pochopitelně).