Wuwejův zápisník

Ano, vzadu pod doslovem máš datum.

Chápu tě též, ale z hlediska autora to nejde. Stejně jako jsem se ptal, zda se smí pojmenovat kniha vlastním jménem, protože nesmět knihu pojmenovat Pieter van den Hoogenband, vlastně by ji to s odpuštěním zkriplovalo.

Vida. Ale je fakt kompaktní. Tak vznikla během krátkého období?

(S tou výpovědí to chápu, ale stejně musím říct, že mě jako čtenáře by víc oslovil výběr. Stejně celé výpovědi rozumíš jen Ty, my ji interpretujeme zákonitě jinak a vypadlé kostičky bychom nepoznali...)

Díky, Wu!

Ne, Barva výběr není. - K tomu přebrání: i básně, které nejsou třeba úplně povedené, do knihy musí, pokud ta kniha tvoří ucelenou výpověď; bez nich by byla jako mozaika s vypadlými kostičkami.

Henry Psanec: no jo, není - http://users.rcn.com/jhudak.interport/Jack.html
Ale moc mě nezaujal.

bb: jo, Z je hutnější. A taky méně přebrané, řekl bych. Henry, je Barva času výběr z většího množství?

Wu: nóóó taxe posmíveeej.... vrrrrr! :-P
Já jsem ráda, že při svém zoufalém deficitu volného času stíhám náletovitě jukat sem k Tobě.. Takže se už ani nesnažím otevřít si obzory ke spoustě dalších úžasných lidí a blogů ..... Fakt není kdy :-( ...
Jukla jsem zatím jen zběžně - vrátím se /znáš mě! :-D / ... ale "Z" mě tedy upřímně řečeno zaujalo na první kouknutí mnohem více, než tady "Barva času" ..... Nu, uvidíme.. snad se časem prokoušu ....
Teď nemůžu! Nestíhám! Dočítám "Hrad v Pyrenejích" /hééč!/ a jdu se vrhat na "Útěky z bezpečí" /snadtakyheč!/
:-)
Sladkou dobrou noc, pánové :-)

Wu: až's mi připomněl satori! A vidíš, mohl jsem odkázat na Z k tobě, to jsem osel.

Mám spoustu českých v knihách, ale anglických málo. Myslím ale, že není problém najít online - vybavuju si Kerouaca skoro před dvaceti lety v spolužákově knížce na gymplu. Ale obecně o moderním haiku vím velmi málo. Slyšel jsem na yt číst Garyho Snydera, ale nějak mne to nevzalo (ale zase miluju jeho eseje). 5 "ale" ve třech větách, no fuj.

Po Profesionálech si zase kousek Pessoy přečtu.

Neodvážil bych se říct, že jsem fotograf, ale fotím rád a je to vynikající věc, chodit s fotoaparátem. Pokud chceš, podívej se u mne na blogu na článek z 9. 9., je v něm odkaz na letní les. Tamtéž - myslím blog - je i rubrika "Z". A díky.

Henry Psanec: haiku západních autorů neznám, máš víc ukázek?

bb: haha, Tvoje prozření ohledně Henryho mě vážně pobavilo :D. No a to "Nevím, co je 'Z'" je ze stejného soudku, mrkni sem: http://blog.wuwej.net/2010/04/24/miroslav-fismeister-z.html

Nevím, co je "Z" ale ten "výkřik" se smutkem nádražních vtipů je geniální!
Pravda.... četla jsem si ho asi 3x .... a pak pobrala :-) !
Pessoy jsem se nikdy neodvážila.... ale ta věc s květinou je krásná! Všimla jsem si, že taky fotíš.... tudíž víš ....... a já, díky tomu, že fotím... taky vím! ... Čest panu Pessoovi :-)

Rádo se stalo!

K těm románům - myslím, že ztratíš-li se u dona Ramóna, zase se najdeš; možná jinde, ale obohacená, ne ztracená. Ostatně jistě se dá si ty knihy někde půjčit a zakoupit třeba až potom, byl jsem překvapen, kolik jsem nalezl výtisků jeho knihy "Bílá a černá vdova" - jen škoda, že ne jeden z těch výtisků číslo 1 - 25 podepsaných autorem!

Včera jsem si četl u Pessoy, jak každou věc - i když je to ta samá květina, kolem které jdeme každý den - vidíme poprvé.

K tomu Péretovi - mne by zajímalo, kam - nebo spíš jak daleko ZA se tímto dostává, protože ač jakoby ucho správně pojmenoval, pořád je pojmenoval "jen" jiným slovem. Já knihy probírám hrozně rád, ale třeba do komory, před jejímiž dveřmi máme asi 900 knih ve sloupkách (jeden měl 180 cm na výšku), se vždycky dostanu až napodruhé - když tam jdu, vždycky se začtu a teprve druhý den se donutím nezačítat se, ale jen skládat.

Do "Z" jsem kdysi napsal, s láskou k donu Ramónovi: "Jen děti kartáčů na boty chápou smutek nádražních vtipů."

A samozřejmě děkuji za vláček!!!
To je tak nádherná myšlenka!! :-) Jsem jí hluboce uchvácena!
Tak já jí sem ještě jednou zkopíruji, aby nezapadla 0:-)

"Gregerie je půvabný skutek tryskající ze vzpomínky, na niž se nelze rozpomenout a jež by zůstala zapomenuta, kdyby dětský vláček projíždějící hlavou náhle nezměnil směr."

Henry díkyyyyyyyy!!!! :-) Moc jsi mě potěšil!!! Jak povědomím o Ramónu Gomézovi, tak zjevným nadšením pro něj...
--
Pročítám si tu odkazovanou recenzi, a dumám, mám-li se do té prózy fakt pustit. Tohle mě trochu polekalo :-) - cituji: "Pro romány Gómeze de la Serny je charakteristická fragmentárnost a diskontinuita fabule, která je neustále přerušována řadou dojmů a objevů, jež jsou produktem momentálního intuitivního záblesku ducha." Nevím, jak rychle bych se poztrácela :-) ... Ale asi to časem tak jako tak alespoň zkusím..
--
Tahle část recenze se mi moc zalíbila: "Gómeze de la Sernu přitahuje a fascinuje zázračný svět věcí; objevuje jejich psychologii a zvláštní autonomii. Předměty personifikuje a uděluje jim básnický rozměr, aby nám je následně v gregerii představil prostřednictvím analogických vztahů na základě dynamických asociací, které nemusí být vždy nutně metaforického charakteru, ale může se jednat i o analogii čistě motivickou."
--
Potěšilo mě, že jsem si tedy toho Miróa intuitivně pamatovala správně :-) ! Ach jo, kdybych já tak měla trpělivost a energii tady přehrabat ty dvě přecpaný knihovny.. Určitě tam někde je...
--
Surrealisté mají mé sympatie! Ale přiznám se, že od určitého bodu už začínám jen zmateně tápat... ucho-tabák už jsou pro mě nejspíše za oním pomyslným bodem :-)

V tom citátu - omlouvám se, Wu - má být místo těch dvou ? rozdělovník, tedy delší -.

"Gregerie je půvabný skutek tryskající ze vzpomínky, na niž se nelze rozpomenout a jež by zůstala zapomenuta, kdyby dětský vláček projíždějící hlavou náhle nezměnil směr."

Opisuju z toho nejnovějšího, který leží pod Shakirou; ten tmavomodrý, s Miróem, leží na Albertim, a to bych se příliš začetl a myslel na slunce a neusnul. To tmavomodré je překrásné... Můj taťka umřel, když mi bylo patnáct, měsíc před šestnáctinami. Do manželství si přinesl kromě sebe i dvě knihy (ovšem byl to obrovský čtenář), Hakima a Knihy džunglí.

Když si ho najdeš na Databázi, tak z jeho tří románů se dá poměrně lehce sehnat Zázračný lékař, který vyšel v reprintu jako taková ta malá knížečka z Votobie (léta se válel - válí? v Levných knihách); Google na dotaz: antikvariát "Bílá a černá vdova" vyhodí řadu odkazů, kde tu knihu mají, od 85 do 2990 Kč; a na dotaz: antikvariát "torero" vyhodí rovněž řadu nabídek, od 40 korun, takže ano, všechny tři dají.

Z úvodu ke gregeriím ještě jednu pro mě důležitou myšlenku: "Můj zdánlivý přínos tkví v rozhodném příklonu ke zdánlivé všednosti, která je velice lidská a už v sobě nese ? ač ve velkém se jeví jako nicotná ? zárodečného pavouka podvědomí.
[...]
Surrealisté jdou cestou osvobozeného obrazu ještě dál. Jako příklad uvedu Péreta: „Nazývám tabákem to, co je ucho.“
Ve světle toho se zdá, že všechny věci mohou mít jakýkoli význam, jenomže ono je tomu tak, že mezi všemi významy, které by mohly mít, pouze jeden platí jako pravý a jeden jako paralelní hříčka.
Snad si někdo pomyslí, že je jedno, když řekneme, že tabák je marmeláda nebo játra nebo bicykl nebo ostatní významy slovníku, ale můžeme ho ujistit, že sem patří jedině ono vzdálené srovnání s „uchem“; ono je tajemstvím nejvyššího toreadorova úskoku, logikou věcí postavených na hlavu.
... Nemá-li věčnost nic společného s časem a dospívá-li se k ní jinou cestou, je tomu nejinak s realitou a nadrealitou.“


A odkaz na recenzi jejich nejnovějšího vydání: http://www.advojka.cz/archiv/2006/1/co-vykrikuji-veci

Henry - ještě dotaz - mluvíš o jeho románech, atd.. Dá se něco sehnat v češtině? Bohužel jazykově vybavená nejsem :-(

PS: ahaaa..... teď koukám na odkaz na Tvůj web ........ ehmm.... a pomalu mi začíná docházet spojitost s recenzí, kterou psal Wu :-))))))) ..... Hmmmm!! Ale blondýna nejsem! :-)))))

Henry - jeeeeeeeeee... to mám obrovskou radost, že někdo zná Gregérie a ještě k tomu je miluje!!!! To je kráásaaa!!!! :-)
Já mám k té knížečce takový velmi zvláštní vztah ... Jednak se mi gregérie ukrutně líbí samy o sobě /joo, tik-takajícího muže si taky pamatuji!/
A druhak, jsem se k ní dostala jedním z podivuhodných způsobů.... Když mi bylo 16 roků a likvidovali jsme byt po tátovi, který právě zemřel, v jeho velmi velmi obsáhlé knihovně, jsem krom jiného objevila maličkatou tmavomodrou knížečku, se sytě žlutou předsádkou a se zvláštními a radostně působícími obrázky /matně vzpomínám, nebyly od Miróa?.. vybavuji si to už jen pocitově../ Ta barva, ten formát a ty obrázky - už jen to mě uchvátilo, v tomhle bolavém čase.... Takže jsem jí okamžitě vstrčila do kapsy a pak hltala v každém volném okamžiku.... Přirostla mi k srdci .... Hladila po duši. Je v ní spousta moudrosti, poetiky a velmi chytrého a přitom laskavého humoru.....
Nemám zdání, kde je zahrabošená, ale určitě tu někde ještě tohle vydání je...
Marně se snažím vzpomenout si na jednu formulaci...
Pokud máš knížku někde po ruce, možná mi pomůžeš...
Byla to jedna z věcí, které mě nejvíc okouzlily a ten pocit jsem si často připomněla. Je to někde v té spodní části knížky, kde je povídání o tom jak se to s gregériemi má ........ Nevím jak přesně ta věta zní ...... ale je to něco o Vláčku myšlenek, projíždějícím hlavou, který náhle změnil směr ....

Don Ramón byl génius! Gregerie miluju, dokonce jsem si našel i nějaké, které v českém překladu nejsou (doporučuju tady tohle vydání, má přehledněji umístěný úvod), třeba "Ten muž měl tik, ale neměl tak, a proto nebyl hodinami." Dají se od něj sehnat i romány, Zázračný lékař, Torero, a Bílá a černá vdova - tu jsem kupoval dvakrát, aby měl výtisk i Petr Král, prý mi za něj dá ušanku. Ta kniha leží na mém stole už léta a čím dál víc mi vrůstá do srdce. Myslím, Wu, že by tě zaujala. - Teď jsem si uvědomil, že na Databázi knih jsem to myslím vkládal já, "Kromě vydání na papíře "Antik" vyšlo 500 číslovaných výtisků na papíře "Japan Banzay" a 50 výtisků na papíře Van Gelder, z nichž výtisky s číslem 1 - 25 jsou autorem podepsány." zní přesně jako to, co tam píšu.

Ibuse Masudži řekl jednou Antonínu Límanovi: "Dobré haiku vám přijde tak jednou za rok, tak jsem musel začít psát romány." Zajímavé je, že jste teprve tři, kterým se ten překlad Bašóa od Jana Vladislava líbí, většina lidí, které znám já, to odmítla jako rušivé. Achjojo, mám tady pod pastelkami adresu a telefon na Jana Vladislava.

Já svoje nepovažuju za haiku, spíš za kaiku (od kvazi-haiku), i když asi dvě v 5 - 7 - 5 jsem taky napsal. Ale haiku miluju.

Znáte haiku od západních autorů? Třeba beatniků? Ivan Slavík říkal, že nejlepší haiku ze Zápaďanů psal Toulet, ale to neposoudím. Nicméně Pound mě už od gymnáziálních On-the-Road časů okouzluje svým

In a Station of the Metro

The apparition of these faces in the crowd;
Petals on a wet, black bough.

bb: zkus tyhle http://blog.wuwej.net/2011/03/03/baso-mesice-kvety.html

Knížečka mi nic neříká a Ty ses nezmiňovala, ale vypadá zajímavě, díky za tip.

sorry, to nemělo být spamování... ale jak tak na to koukám zpětně, skoro to tak asi působí :-((( Omlouvám se všem zúčastněným :-) ...
Mě se to k tomu jen zatoulalo hlavou, protože si vybabuji, že jsem kdesi v nějakém článečku četla o příbuznosti haiku a gregérií ......

Jen pár citátků co na mě teď z netu v letu vykoukly....

- Mozek je balík zmačkaných myšlenek, které nosíme v hlavě.
- Člověk se naučí milovat teprve, až už nemá k lásce sil.
- Déšť je smutný, protože nám připomíná čas, kdy jsme byli rybami.
- Kniha je záchranný pás samoty.
- Nejhorší na lékařích je, že se na člověka dívají, jako kdyby to nebyl on.

0:-)

Mimochodem ............... jeee, uznej, že mé -mimochodem- už tady dlouho nebylo :-))
Říká Ti něco tahle knížečka? Ani nevím, jestli už jsem Ti jí někdy nezmiňovala..
http://www.databazeknih.cz/knihy/gregerie-aneb-co-vykrikuji-veci-22459

přiznám se, že k haiku jsem ještě nedorostla 0:-(

Henry Psanec: Za málo, však sis to zasloužil, Tvé básně mluví samy za sebe.

Liška Ryška: to proto, že ho všichni více či méně známe

Liška Ryška, Děd nevěd: možná se ty jeho básně musí nechat v podvědomí pracovat, rozrůst a splynout s vnitřním světem :)

Ó ano, je to přesně tak.

Čau Viky, maminka vařila guláš z párků.

Čau Psanče, co vaříš, směs obrazů okořeněnou duhou?

Týýýjo, o téhle knize píše tolik bloggerů!
A já to udělám jinak, já radši napíšu o (druhém) setkání s Mirkem osobně. Určitě bude poeticky inspirující. Za týden se uvidí. Už mám koupenou jízdenku.

A míš, pravdu, Wu, taky je můj dojem z básní na první pohled úplně jiný než později.

Děkuju krásně.

A přeju dobrý víkend zrovna od Karla IV. v televizi při vaření.