Wuwejův zápisník

Miky: ale jo, to je právě to, čemu Gruber přikládá váhu - že nelze zrychlovat příjem bez zapracování na vnímání a chápání. Letět očima člověk dokáže i bez tréninku, ale že pak ze čtení nic nemá, to je druhá věc.

Láma: ale kdepak, žádný stihomam a měřítko úspěšnosti. V soukromí přebytek zajímavých knih, v práci přebytek dokumentů, které je nutné zpracovat.
Nejčastější reakce při setkání s touto technikou je obava ze ztráty kvality čtení, ať už vědomá, nebo nevědomá (to jsou pak takové nejasné pocity, že to je něco špatného, že se za něčím štveme a neumíme si čtení užít).
Když se nějakou činnost učíme, jde nám pomalu a špatně (třeba veslování), pak ji natrénujeme a najednou je rychlost několikanásobná - a kvalita stejná nebo vyšší. No a pak někoho napadne nová technika, něco vynalezne a opět se skokově posuneme (u veslování obrátit se zády ke směru plavby). Nazval bys veslování zády ke směru plavby něčím špatným, rozbíjel bys prasátko a vydával příručku pomalého veslování?

Nuž, asi pro mě navždy zůstane hlubokým tajemstvím, proč RYCHLE? Nejsem si jist, jestli to není jeden z těch mnoha stihomamů typu DÁL, VÝŠ, VÍC apod., které prý jsou měřítkem jakési "úspěšnosti", ale které jsou spíš neklamným dokladem skutečnosti, že ta naše (prý) civilizace buďto nekráčí - vlastně nechvátá - po žádoucí stezce, nebo v lepším případě dosud nevyrostla z dětských střevíčků. Ovšem bude-li nám dáno z nich vyrůst, jak dlouho to ještě bude trvat a hlavně - čím za to ještě zaplatíme?
Potichu ve mně uzrává plán, že sepíšu Příručku pomaločtení a pak rozbiju své porcelánové prasátko a mince v něm nastřádané investuji do vlastního nákladu tohoto budoucího bestseleru . . .

No, já musím často spíše při čtení zpomalit, abych text pochopil. Rychločtení asi nebude nic pro mne. ;-)