Wuwejův zápisník

Nikdo neříká, že "kniha má být dočtena", mluvím o tom, že "já ji chci dočíst", to je rozdíl :).
A dočíst ji chci, protože mě zajímá celá, od začátku do konce, ne jen část. Odbočka je v pořádku, ale pak se vracím. Každá kniha, pokud to není sbírka povídek, tvoří nějaký celek, postupně buduje děj, vykresluje postavy, nebo, pokud jde o vědeckou popularizaci, popisuje základní fakta, kontext, odvození... Nedočtením vždycky něco chybí - a já o to nechci přijít.

Prozatím mi ještě nikdo nevysvětlil, proč má být kniha dočtena. Jako vášnivému čtenáři literatury faktu mi připadá naprosto přirozené, že když například při četbě životopisu nějaké osobnosti narazím na událost či osobnost, které namlsají moji chorobnou zvídavost, bez výčitek svědomí učiním odbočku. Že není vůbec jisto, kdy se k rozečtené knize vrátím? Někoho to možná trápí, mě ale ne; důležitější jsou mi ty souvislosti. A nit, tu opravdu neztrácím, sleduji myšlenku jako ohař, ať v té či oné knize. Pochopitelně, bez nějakých těch poznámek se to neobejde, ale k tomu účelu mi slouží věrný otrok jménem PC, který bez reptání odedře všechnu tu černou práci.
P.S.: Souhlasím, poezii bych takhle nečetl, to je ovšem tak řečená krásná literatura. Mě ale připadají fakta neméně krásná, ne-li přímo fascinující. Nezřídka jsou i dramatická, jako například bartolomějská noc.

Kryska: můj problém je možná to, že rozečtenou knihu neumím vrátit do knihovny - prostě nedodělaný "úkol" se udělat musí, přes to vlak nejede. Kdybych je vracet uměl, nejspíš bych dopadl úplně stejně jako Ty :)

Kojot: díky. Taky se k němu časem dostanu. Aniž bych věděl, co přesně píše, myslím si, že moc naděje se tam neobjeví. Alternativa ke kapitalismu je sdílení, komunita - jenže zatímco kapitalismus se globalizuje snadno a přirozeně, komunita se zvětšováním zničí.

Mordemy: proto taky nechodím do knihovny a knihy si půjčuju - abyhc je nikdy nemusel vrátit!

Snažím se toho rozečítat spíš míň, protože mám tendenci knížky ve chvíli, kdy se mi začínají kupit, vracet zpátky do knihovny bez toho, abych si je prodloužil, s tím, že to jako "potom dočtu" (nedočtu).

Co právě čtu:

George R. R. Martin: Střet králů (druhý díl k Game of Thrones)
Haruki Murakami: Konec světa & Hard-boiled Wonderland
John Holt: Proč děti neprospývají (y je v názvu záměrně ;)
Kateřina Lišková: Hodné holky se dívají jinam (podtitul Feminismus a pornograife)
Zygmunt Bauman a Tim May: Myslet sociologicky

@Wu: Ten Fisher je čtivý, srozumitelný, hodně intelektuálský, zatím popisuje situaci a je to docela tristní. Otázkou je, jestli bude v závěru nějaká naděje...

@kryska: No, v tom mém seznamu jsou knihy, které mám rozečtené v tom smyslu, že o nich vím a mám v plánu je dočíst. Samozřejmě existuje spousta dalších knih, které jsem rozečetl a buď dospěl k závěru, že nemá smysl je číst dál (těch jsem se povětšinou zbavil) nebo že jsem k nim ještě nedozrál a že se k nim vrátím znovu (od začátku) někdy v budoucnu. No, a pak mám desítky nedočtených knih poesie, ale to taky nepočítám, protože obvykle nejsem schopen číst je od začátku do konce. Shrnuto: Napsal jsem o roze.čtených knihách, nikoli o nedo-čtených knihách...

No, já je spočítat nemůžu. Bere mě frustrace, když čtu, že vy tady všichni VÍTE, co všechno máte rozečteno. Já totiž asi tak půlku své knihovny :o/ (něco kolem tisíce svazků) a to ne celou jen proto, že tu druhou půli má na svědomí Blíženec, takže jsou tam rozbory Maxwellových rovnic (anglicky), Charles Petzold (taktéž anglicky) a podobné záležitosti, u kterých se mi vždycky zvýší IQ už jen když na nich utírám prach ;o)

Ale vážně - vyděsilo mě, když jsem si uvědomila, že můj seznam rozečtených knih čítá mnoho desítek svazků (určitě přes stovku) a já si je už vůbec nevybavuju. Popravdě řečeno si teď nejsem schopná vzpomenout na žádnou knihu (vyjma humoristických románů a detektivek), kterou bych letos dočetla. Tristní :o/

Budu z toho muset vyvodit nějak praktické důsledky...

Kojot: výborně! Konečně někdo, komu to nepřijde divné :).
Pěkný přehled, díky. Jaký je ten Kapitalistický realismus? (mám ho v zásobníku)

Tribun: tohle znám taky. A vůbec se nedivím, že tam ty knihy máš tak dlouho - Citadela je sice nádherná, ale k nepřečtení a Božská komedie je ještě obtížnější kvůli slovosledu.

VojtěchR: nepochybně. Několikrát jsem přemýšlel o tom, že by bylo lepší číst opakovaně několik málo knih a opravdu dobře jim porozumět, ale nakonec jsem to vždycky zavrhl. Jednak to neodpovídá mému založení, jednak se mi více osvědčila velká šíře informací a znalostí. Lépe se dělá syntéza a zároveň to poskytuje výživné prostředí pro intuici.

@VojtěchR,: Jo, na tom něco je, nicméně v Senecově době nebylo tolik informačních zdrojů, kolik je jich dnes, takže to, co by Seneca označil už za "různorodou četbu" bychom my chápali jako úzký záběr - konec konců by to dnes bylo všechno z jedné edice (Antická knihovna) :-) A hlavně je to o tom cíli: Jaké jsou dnes cíle, jak si je stanovujeme, jak rychle zastarávají? Lze dojít k dnešním cílům jinak než blouděním po mnoha cestách?
(jen takové náměty k zamyšlení)

Různorodá četba má v sobě něco přelétavého. Jestliže chceš získat něco, co by ti trvale uvázlo v duši, musíš se zabývat jen omezeným počtem knih a jen z nich brát duševní potravu. Četba podle přesného výběru prospívá, četba pestrá je jen pro zábavu. Kdo chce dojít k cíli, který si stanovil, ať nebloudí po mnoha cestách, ale ať sleduje jednu jedinou.

Seneca

Nejde ani tak co (toho zase až tolik není), jako jak dlouho. Dějiny Španělska tak dlouho, že už ani nevím, kde jsou, Citadelu také už dobrých tři pět let a nejlépe je na tom Božská komedie s měsícem a půl Bestiář (ne to od té, ale jiný) s asi půl rokem.

To znám!
Takže:

Greg Egan: Luminous
Ludmila Freivá: Spiknutí proti času
Miroslav Horníček: Klaunovy rozpravy
Richard A. Lippa: Pohlaví
Mark Fisher: Kapitalistický realismus
Friedich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra
Mao Ce-Tung: Citáty z díla předsedy Mao-ce Tunga
Co vyznáváme? Rozhovor nad křesťanským krédem mezi Eugenem Drewermannem a Eugenem Biserem
Knud Rasmussen: Grónské mýty a pověsti
Ernst Schwarz: Buddhův lotosový květ
Raymond Smullyan: Satan, Cantor a nekonečno
Milo Rigaud: The Secrets of Voodoo
Michael Bertiaux: Voudon Gnostic Workbook