Wuwejův zápisník

Ačkoli jsem to měl už několikrát v plánu, na Řípu jsem taky ještě nebyl.

Blaník se mi taky moc líbil. Někdy se na tu horu musím podívat - nebyl jsem tam. Stejně jako na Řípu... ostuda.

Tak jsem si knihu Archeus právě půjčil z knihovny a pročítám ji na přeskáčku, tak jak mě zrovna zaujme název té, či oné kapitoly. Trpaslíkům, na které jsem se těšil, jsem nakonec moc nerozuměl, ale moc mě potěšil Blaník a Highgrove.

Nevím, nevím. Možná už není o čem diskutovat - všimněte si, že čím kvalitnější kniha, tím menší důvod k diskuzi...
Trpaslíkům pokročilá technika nesvědčí... ale třeba se kolem ní objevily úplně nové bytosti :).
No jo, ten Sádlo. Inu, možná.

et comment, cher Wu?
Jak to ze jen jeden diskutujici? Capek nebo Cilek, jsou lide unaveni dobrou literaturou? Jiraska na vas, zmekcili ctenari blogu. Mozkove zavity se utapeji v tukovych vrstvach holych vet,zarodky myslenek zaduseny sulcem klipovitosti. A lip Vancura ! tehdy meli jeste lide chut cist, provozovat tu zdravou dusevni gymnastiku. Zapominaji cist, zapominaji myslet, spolecnost speje k upadku. Speje a speje a nikdy nedospeje... To je nase jedina nadeje.
ja se vsak za trpasliky nedostala. Rozvracena pulnocnim sluncem, nestiham zhola nic.Proc by si koneckoncu clovek nemohl pobrat sve trpasliky do letadla? Mozna do kabiny, aby v zavazadlovem prostoru nezmrzli. Kolik stupnu minus takovy trpaslik vydrzi? Ale aspon dva s sebou, jeho a ji, aby se mohli zdarne mnozit. Coz mne pripomina,ze jsem nenasla zminku o trpaslicich, tedy rodu zenskeho,(nabodenicka zatracena]. Autor neni genderove vyvazeny. Pise o trpaslicich, ne o trpaslicich. sakra, to se neda napsat bez carky.
Coz krajiny, cher Wu, ale Sadlova zeme ceka a ceka, ... a nic.

Ono to možná bude tím, že produkuje takovým tempem, že když dostaneš chuť přečíst si nějakou jeho syntézu, máš vždy na výběr z několika ještě nepřečtených novinek.

(Ale abych nekecal, začíná mě trochu lákat návrat ke Krajinám vnitřním a vnějším, čistě pro srovnání.)

Jak jsou ty veřejné záležitosti takové chmurné, tak mi utkvěla formulace naděje, jaks pěkně vybral. Je divné číst něco upřímně pozitivního (byť bohužel je to jen naděje) a asi bylo divné pro p. Cílka to napsat, myslím, že původně mu bylo vlastní spíš varování a ukazování nebezpečí a ničení.

Je to jako vždy s ním: už toho mám od něj v knihovně moc, ale časem asi stejně podlehnu. Jenom tedy musím říct, že zatím jsem se k žádné jeho knížce nevrátil a všechny jsem četl jen jednou.

V tomto směru není pro mě úplně extra spisovatel; to jsou jiní oblíbenci, které čtu znova a znova.