Wuwejův zápisník

Když já fakt nevím, jestli se zvláštnosti Möbiovy pásky dají vůbec aplikovat na něco jiného, než ... na Möbiovu pásku.

Určitě to bude dospění - to, že je člověk materialističtější, je prostě výsledek zkušeností. Když jsou úplně všechny vysvětlitelné kauzalitou, je těžké věřit (ano, věřit, protože do budoucnosti nevidíme) v finalitu.

Souhlasím, s Václavem, tento článek je pro mě také velmi dobrým shrnutím z knihy Nové TAO. Knihu jsem četl před 8 lety. Teď při čtení článku jsem s překvapením odhaloval, kolik ze svého světonázoru čerpám z knihy pana Vobořila.

Dnes mi připadá model s Mobiovou páskou obzvláště geniální. Nesmíme ho však vnímat mechanisticky. Mobiova páska a její střihání se jeví jako vysoce abstraktní systém se svými zákonitostmi, které podle principu analogie můžeme přenášet na jiné úrovně reality. To imho bude ještě doceněno.

Krom toho bych ještě chtěl zdůraznit, že myšlenky pana Vobořila dobře souzní i s jinými nezávislými zdroji pro poznání.
Namátkou
- fraktály a jejich princip soběpodobnosti - srovnej s principem analogie
- komplexnost internetu a jeho zjevující se strukturální podobnost s lidským mozkem - opět analogické, finální, nevysvětlitelné kauzalitou
- ilegálnost psychedelických substancí nebo odmysticizování křesťanství - lze interpretovat jako nevole k propojování mechanistického a finálního

Ještě poznámka k panu Wu, který "už to dnes nevidí tak okouzleně": Není to projev dospění, kdy se člověk stává materialističtějším v porovnání s rannou dospělostí? Jako kdyby dnes bylo hledání syntézy ducha a rozumu bylo vyhrazeno jen "nezralým" mladíkům a "bláznivým" ženám v domácnosti. Nepíšu to proto, že bych chtěl dráždit, ale proto, že podobné sklony cítím i u sebe..

Václav: to je težké. Jak jsem psal v úvodu, ani já už to dnes nevidím tak okouzleně.

- Například teorie relativity je fyzikální záležitost a vyvozovat z ní něco pro filozofii je vesměs beze smyslu, obdobně to platí pro kvantové jevy.

- O významu objevů Davida Bohma jsem četl prakticky jen v new age publikacích, v popularizacích fyziky ne.

- Paradigma mi nepřipadá tak nefunkční, aby bylo nutné ho bourat. Ostatně paradigma jako takové je nezbytná věc, bez něj by se nedalo věřit žádnému důkazu, protože každý vědecký důkaz implicitně předpokládá, že platí spousta jiných důkazů a předpokladů.

- Finalita mi také přestala chybět a vystačím si s kauzalitou.

- ani věda mi nepřipadá zkostnatělá - jsem přesvědčený, že pokud by přišel nějaký opravdu velký objev, přestaví se věda sama. Mladých, neortodoxních vědců, je dost a využili by příležitosti. Jenže - musí to být skutečný objev. Zopakovatelný, přesvědčivý. Subjektivní zkoumání přísluší subjektivnu.

Atd.

Neřekl bych, že je nějak superskvělý, navíc mě autorovy topologické analogie poněkud děsí.

tenhle článek je tu pro mne jeden z nejlepších a čekal jsem diskuzi a myšlenkový boj a nic...