Wuwejův zápisník

Winter: ostrakismus jsem si přečetl, no, pravda, nevkusné výstřelky nejsou nic nového pod sluncem.
Přemýšlím nad tím, jestli demokracie s sebou nutně nese jakékoliv způsoby přesvědčování mas a bez této volnosti by to už nebyla demokracie - a nebo je možné i v demokracii zavést nějaká kulturní a etická pravidla.
(Možná bych si měl spíš něco na dané téma přečíst, než nad tím planě mudrovat...)

Bohdan Dlouhý: ano, vypovídá to hodně o politické kultuře v dané straně.

Wu, naliji sem trochu svého optimismu: si totiž nemyslím, že si to žádá doba, ale demokracie sama, tak nějak z principu. Z amerických kampaní bychom se asi my všichni pozvraceli, přičemž poslední dobou "rulují" i Švýcaři, ten "vzor" demokracie (kde ženy mohou volit až od roku 1971). Jako by délka ne-demokratického údobí v dějinách národa úměrně souvisela s vkusem kampaní, čím delší nesvoboda (svět ideaologického bahna), tím vkusnější kapmaň (ideaologické očištění).

Možná mě obviníš z jakéhosi duševního aritokratismu, ale tyhle nevkusné "výstřelky" rozechvívaly vzduch už ve starém Řecku (dej si do wiki ostrakismus a naješ tam pár vtipných historek).

Otázka spíše je, jak je budeme pojímat: jako argument proti "lůznosti demokracie" nebo jako cenu za ni. Každopádně chtít v demokracii slušnou kampaň a pěkně sestavený politický program je podle mě prostě naivní.

Nepoužívání negativní kampaně je pro mne jeden z klíčových parametrů při rozhodování, které straně dám ve volbách hlas. Protože tohle se mi hnusí...

Tribun: doba si žádá slogan, to je přesné. Na nic jiného než slogany už nikdo nechce slyšet, cokoliv složitějšího je příliš náročné.

bb: bohužel.

No, myslím, žes to vystihl tak přesně, až mrazí: "důraz na deklasování programu soupeřů je jasný znak úpadku. Ustupuje se od hlásání vlastních plánů, jako by byly podružné"

Program je složitý, doba si žádá slogan. A navíc v případě některých stran i nebezpečný, protože by mohl odradit, či dokonce zasít pochybnost (jak to chtějí zařídit?, kde na to chtějí vzít?, jak by to mělo fungovat?, komu to prospěje?). Jenže pokud je nosným motivem konání nenávist a metodou zastrašování, nic jiného než antikampaně z toho být nemůže. A potom: obě hlavní strany mají poradce z USA (kdo najde deset rozdílů proti poradcům ze SSSR, má u mne dva body a pochvalu), ve kterých jsou antikampaně (a mnohem brutálnější, než u nás) zcela běžné. A to nemluvím o tom, že některé strany program prostě nemají (rituální snižování daní a přenášení fiskální zátěže na ty skupiny, které sice vytvářejí hodnoty, ale nealokují zisk, za program nepovažuji, nic neřešícím populismu ala topinky nemluvě).

Doba, kdy se ve volbách střetávaly ideje, je pryč. Dnes se střetávají zájmy, klany, vlivové skupiny a klientelistické sítě.