Wuwejův zápisník

Uf, tak to je tedy neuvěřitelné.

:-) jj, občas se taky ponořím, ale pozná se to na mně hned, páč u toho mám vyplazený jazyk ( :-)
Ale takovouhle koncentraci, to jenom žasnu: http://www.youtube.com/watch?v=1ozulCGNTjw

André Pulgar: díky za odkaz. Když člověk ví, o co jde, vypadá to neuvěřitelně - ale už jsem mnohokrát zažil, do něčeho soustředěný, že jsem okolí vůbec nevnímal.
Zvuky, podněty, nic.

Wu+Vera:

přidávám ještě odkaz na to video zmiňované v úvodu gorilího článku:
http://www.youtube.com/watch?v=vJG698U2Mvo

Mně to třeba připadalo úplně simplexní, ale asi to tak opravdu je, protože nám to jednou promítli na jednom kongresu a fakt ji hodně lidí nevidělo (a to se jednalo o lidi, kteří jsou vlastně placeni za to, "aby viděli gorily"). Myslel jsem, že si dělaj srandu. Ale je fakt, že já jsem trochu divnej - mám takovou poruchu koncentrace, kvůli které třeba nesnesu hrát šachy - pořád příliš vnímám okolí.

vera: zajímavý odkaz. Gorilu jsem na rentgenu nemohl najít, ani když jsem ji hledal :)
Místo jízdenky to opravdu funguje, zkoušel jsem to třikrát, z toho dvakrát úspěšně - a to rozhodně nejsem šaman. A vlastně jsem to zkoušel také na revizory na výstupu z metra, tam se ale úspěšnost špatně určuje, oni si i normálně vybírají, koho zastavit.

Hujá Kropna: Po nahlédnutí k vám se rozkošuji, Mistře Velkého Kropny, a hluboká omluva za mé nepřesnosti. Byla jsem zmatena, neb z předchozího života byla jsem ovlivněna silou, jakou poskytuje jedině KRŮPĚJ Z LESNÍ STUDÁNKY XIAO CHAI HU WAN , kterážto dle tradiční čínské medicíny harmonizuje SHAO YANG. Leč nyní vidím, že zdrojem té vaší jest český mok, takže mlčím, už ani kvok. :-) Obávám se, že dřívější své vážnosti už nové dráhy nikdy nedosáhnou, určitě ne dokud bude podkopáván vůbec smysl provozování veřejné služby, ať už dopravní, poštovní, učitelské či vůbec jaké. Achjo, pane, vůbec si neumím představit kde si budem hrát :-). Mně třeba hodně blažilo brněnské nádraží, ale plány na jeho přesun a modernizaci? au, něco zabijou, stejně jako plány na modernizaci Zelného rynku, nechápu proč nová dlažba, když ta kočičí nepravidelnost dávala pocítit všechny hříchy minulosti, všechno nové je ekonomicky nákladné ale eroticky úsporné, (můžu to tak napsat když se vztahuju k tomu co mám ráda?) copak by mohl některý z nových vlaků být inspirací pro Bee Gees, Wabiho Daňka, nebo nějaký film s Bondem, přebíhajícím po střeše? Apropo, není vaše příhoda něco jako Vražda v Orient expresu? Že se nevejde do haiku? :-)

Wu : Budu pilovat a zkoušet, třeba to bude fungovat místo jízdenky :-) Děkuju za odkaz mimo vlak, neznala jsem, ačkoliv na nějaké šamany jsem už dřív semtam narazila. Nečekané věci, třeba o tom že děti nelžou, dokud na něco ukazují jenom vlastním prstem, ale s ukazovátkem už jim to lhaní jde samo. Proto jsem to nikam nedotáhla - nebylo mi včas svěřeno nic dlouhého :-). Ještě k té neviditelnosti, znám ji i takhle http://houdekpetr.blogspot.cz/2013/08/zajatci-vsednosti.html

Hujá Kropna, Milá Věro,
protože Vaše krůpěj měla být správně kropěj a formálně byla chybná, navštívil jsem o víkendu Velkého Kropnu (http://popotope.blogspot.cz/search/label/Huj%C3%A1%20Kropna?updated-max=2013-07-03T22:21:00%2B02:00&max-results=20&start=26&by-date=false) a požádal jej, aby svým prorockým zrakem sdělil něco o vlacích:
http://popotope.blogspot.cz/2014/02/kropeje-moudrosti-08.html

Pokud jde o další Vaše premisy: černou díru nemyslím politicky (jsa homo apoliticus), ale spíše fyzikálně-esteticky. Ale nevím, jak bych to vysvětlil. Třeba: znáte animovaný seriál "Pane pojďte si hrát"? Tak takový svět se mi líbí. Takový pamatuji z dětství. Nelíbí se mi svět Teletubbies, který reprezentuje pendolino a jiné moderní vlaky. Ale nelíbí se mi ani druhá, pozdější série "Pane pojďte si hrát", kterou už nedělal Trnka a nemluvil Filipovský. Ta je právě jako naše současné ČD.
Nebo jiný příklad: Kdybych chtěl zahradu, chtěl bych, aby vypadala jako Trnkova Zahrada. Tedy chaotická a nebezpečná, ale jen proto, že roste sama. Ne zahradu zanesenou PET láhvemi a pneumatikami, která mi připomíná naše ČD.
Tedy miluji železnici, která za dob CaK mocnářství byla symbolem inženýrského pionýrství a zároveň monarchistické obstarožnosti, ale nemám rád ČD s těmi jejich divnými uniformami. Podobně jako ve mně vzbuzuje respekt institut pošty doručující kdysi zásilky dvakrát denně a povyšující své zaměstnance mezi vážené osoby, ale nesnáším Českou poštu a.s.
Není to nějakým mým cimprlišstvím - mám rád čtyřky se zahuleným vzduchem a zaplivanou podlahou, jen chci, aby v záchodě nebyla hromada hoven.
Ale dám Vám aspoň jednu svou cestu vlakem: http://popotope.blogspot.cz/2013/11/japonska-rozkos.html

Vaše zmínka o České Třebové mi připomněla jednu hodně dlouhou a úplně šílenou železniční historku, ale to už by bylo na komentář moc.

Hujá Kropna!

vera: zážitek se zloději je síla, ale neviditelné zaspání je přímo neuvěřitelné :). Něco takového popisuje Vlastimil Marek v jednom článku, ale jaksi záměrně, ne ve spánku :)

http://blog.baraka.cz/2013/04/neviditelnym-samanem/

Pustím do vás jednu moudrou krůpěj, André - zničí vás jen to, čemu dovolíte vstoupit dovnitř. :-) Nerozumím úplně dobře, co míníte tou černou dírou, taháte sem politikum, jakože žrout státních peněz? Nebo máte strach že se stanete zaměstnancem ČD? :-) Černá díra ne, nevím, vidím spíš živý organismus, mně vyhovuje to křížení a navazování a čekání, pravidelné pulzování, rytmus, jistota a masivnost. Ať mě ničí, ať mě vysává, ale ať funguje:-), potřebuju ho, a nikdy mě neomrzí.

Připomněl jste mi, ano, s lidmi ve vlaku, to jsou někdy zvláštní setkání. Kdysi jsem ve vlaku potkala člověka, který si dal za životní cíl projet všechny tratě. Ukazoval na mapce, kde všude byl, skoro celé Čechy, jak si plánoval tratě, kudy tam a kudy zpátky, a já mu všechno rozuměla, ačkoliv byl němý. Huhlal a posunkoval a kreslil, v Poličce jsme měli hodinu pauzu tak jsme si koupili zmrzlinu, v České Třebové jsme se rozešli. Tenhle člvoěk společnost potřeboval, a vlak mu ji dával. Teda ten motoráček to umožnil, v tak malém prostoru jsme se nemohli minout:-)

PS Hlavně se nenechte strhnout pod vlak, to není pěkný pohled.

Milá Věro,
většinou mám cestu vlakem také rád, často jí dávám přednost před autem. Už čistě z toho důvodu, že si mohu několik hodin číst, místo abych si ničil nervy, případně i auto na D1. Na některých tratích je opravdu i zajímavé pozorovat okolí trati, dokonce ve mně vyvolalo i závazek, jít pěšky podél trati z Plzně do Prahy, protože cestou je několik velmi zajímavých objektů, které se bohužel za jízdy vyfotit nedají. Ale bohužel mi někdy tu cestu vlakem něco úplně zničí. Někdy je to pouze přítomnost lidí v mé blízkosti. Ale budiž, to je možná moje chyba, respektive vina mé misantropie. Ale někdy, někdy na mě padá úzkost z pomyšlení, jak ta strašná černá díra ČD stále roste a roste ve mně strach, že mě jednou svou gravitací pohltí.

Všichni remcaj, ale já bych cestu vlakem nevyměnila zanic na světě, "sama cesta je cíl". A hlavně! nepohodlným vlakem, fakt, burucuje mě to a pamatuju si takové cesty. Z těch pohodlných skoro nic... Asi jsem divná, ale nemám ráda dokonalou péči, nedokážu se aklimatizovat na klimatizaci a podobné věci, když v pendolinu zapadnu do skvělého křesla tak mě deprimuje že na nikoho nevidím, takový prostor mi spíš energii bere, utíkám z něho. Do nepohodlí a dobrodružství:-)

Před pár lety jsem jezdívala od Bohumína do Prahy vlakem někdy po půlnoci, a zhruba ve čtyři, mezi Pardubicemi a Kolínem, probíhala po vagonech průvodčí a budila nás - vstávejte, už jsou tady! zloději jdou! V té době tam totiž řádila nějaká banda zlodějská, a nikdo si s nima nevěděl rady, průvodčí praktikovala jedinou známou obranu, scucnout se všichni na jednu hromadu :-). Nikdy se mi nic nestalo, nevím proč, je možné že spící vypadám strašně, nebo jsem přímo neviditelná. Což si myslím od té doby, co se mi podařilo při jedné zpáteční cestě (taky přes půlnoc) usnout, hodně tvrdě, a probudit se až na podezřelé ticho. Vykouknu, vagon v polích, v kolejišti mimo nádraží, polská strana na dohled.... Pro mě šok, ale ten pohled na posunovače mi spravil náladu - vždyť ten vagon prošel, ve tři ráno, vypustil mu vodu, teplo, elektriku a vytáhnul mu všechna střeva, a teď mu z toho leze nějaká živá bytost... Nevím jestli to má spojitost, ale ten vlak už nejezdí.

Pane Pulgare, váš komentář mě velmi pobavil;
chudáka Švýcara je mi líto - ale zase si jistě odvezl silný zážitek :).
Máte pravdu, lehátkový vlak mi ještě chybí.
A doufám, že ještě dlouho bude :)

Topení a netopení vagónu je evergreen, vždycky si vzpomenu na tenhle obrázek: http://www.bugemos.com/?q=node/236
"nevytopeno-přetopeno" a "tma-pískání" je naprosto dokonalé :)

Drážní harcovníku Wu,
k oceli Vám ještě chybí cesta lehátkovým vlakem.
Před rokem jsem jel s jednou kolegyní a kolegou na kongres do Košic. Navrhl jsem vlak, protože jsem si z dětství pamatoval, jak jsme jím jezdili na soustředění do Hrabušic.

Koupili jsme si tedy místenky do lůžkového vozu a já se těšil na "návrat" a srovnání. Vlak, co pčijel, vypadal úplně stejně jako ten před 25 lety (akorát už byl víc použitej), a když jsme se snažili dostat do svého vagónu, průvodčí nás vykázali s tím, že "vagón nekúrí" a že nás teda daj do vagónu ne lůžkového, ale lehátkového. Tam se nás z neznámých důvodů, aniž by to bylo třeba, rozdělit do různých kupé mezi nějaké cizí lidi a nebyli schopni nám vysvětlit proč. Nebýt toho, že kolegyně předvedla hysterák, při němž se ten Východňár začal bát o osud svých varlat, tak jsme fakt museli spát v kupé se dvěma důchodcema, co už byli v papučích a pyžamu připravený, že půjdou spát v osm. Takhle nás nakonec milostivě umístili do jednoho kupé. Až po chvíli jsme zjistili, že zatímco lůžkový vagón "nekúri", v tomhle lehátkovém kupé "kúrenie" zase nešlo vypnout. Deky, co nám rozdali, vypadaly asi jako ty na Téryho chatě (pokud Vám to nic neříká, tak buďte rád). Nejkrásnější na tom bylo, že ve vedlejším coupé byl nějaký Švýcar, který vlakem jel (vlastně stejně jako my) proto, že si myslel, že to bude pohodlnější než autem. Narozdíl od nás ale přece jen neměl zkušenosti s ČD.

Mno, to je natolik propracovaný komerční odkaz, že ho tu snad i nechám :).
Pro příště ale platí pravidlo 3 (http://blog.wuwej.net/2012/05/03/co-nepatri-do-komentaru.html).

Hehe, to je fakt úplně přesný! :-) Ještě bych doplnil zimní mražení a letní přetápění a protivný báby, který remcaj, že ofoknou, když se otevře okno :DD Kámoš teď hrozně machruje, že is koupil nový auto a jakejsi vyhřívanej potah na sedadla (něco takovýhohle http://www.automedik.cz/prislusenstvi-104-potah-sedadla-vyhrivany-12v.html ), tak jsem se mu vysál, že tohle máme my cestující s ČD automaticky...minule jsem měl slušně spařený záda, jak to topí kdesi za sedačkou. A průvočí samozřejmě nic, že s tim nic nenadělá... Holt příště opalovací krém! :DD

Tomino: ha, to jo, místenku jsem zkoušel jenom jednou a taky jsem ji nemohl najít, musel jsem si nechat poradit. Měl jsem problém najít číslo vagónu.
Ohledně sezení, jednu dobu jsem dokonce uvažoval o rybářské skládací stoličce, ta by se do batohu vešla :)

Souhlasím ve všech bodech, jen pár poznámek k výběru místa: Ve spojích, které využívám, se "vybrat si místo k sezení" obvyjle rovná "zakoupit si místenku." To má však i svá úskalí. Pominu-li cenu, která zvedne cenu jízdného o padesát procent, a také systém, kterým je na místence popsáno místo, které jsem si rezervolal, a do jehož tajů se mi zatím proniknout nepodařilo, je tu především fakt, že nikdy nevíte, jestli zrovna ve vašem kupé bude okno těsnit, profukovat či jestli tam vůbec nějaké okno bude. A tak jsem většinou rád, když si můžu sednout v uličce na zem, ovšem jsem zažil i cesty, kdy koncentrace lidí a zavazedel okolo mě znemožňovala i toto řešení.

Tak na to mám ještě pár let k dobru. Ale jestli to s cenami bude nějak podobně jako teď, budeme nejspíš rodinné výlety dělat jenom autem.

Wu: Záleží na tom, jak je dítko veliké. Malé nečiní problémy, ale kluci kolem 13 - 14 let (175 cm a více), to je radost. Nepomůže ani kartička zdravotní pojišťovny. Jak je to se slečnami v tomto věku, nevím.

Václav:a taky zavádění změn tam, kde začala jezdit konkurence. Noviny, nápoj zdarma... Zrovna dnes jsem to zažil.

Jago: to mě vůbec nenapadlo, spoléhal jsem na zápis v občance, ale tam jaksi fotka nebude...

Velký zážitek je cestovat s dětmi do 15 let. Mají sice nárok na slevu, ale nemají občanky a zpravidla ani žádný jiný doklad se svou fotografií. Dohadování s dráhou je pak podmanivé. Zažil jsem.

vlaky mám rád a tak s nimi rád cestuji.Pro dráhy jsem udělal to ,že s nimi rád cestuji,to snad stačí.Bohužel celé čd a budoucnost drah je asi taková,že si budou vozit zadky jen bohatý,rpotže dochází čím dál více k rušewní regionálním spojů a to co tady vesele za soudruhů fungovalo, jde s kapitalistou do pekel.Platy vedení jsou obrovské/viz případ trapného ombudsmana/ a utrácení milard nekonečné /stavba betonových plotů po trase aj./

No no, že nechci sedět v zimě, nechci poslouchat pískající zářivky apod. mi jako zženštilost nepřipadá. Drsní chlapi možná po příjezdu olámou rampouchy a spokojeně odejdou, já ale přece jen za své peníze očekávám nějaký standard, v první třídě obzvlášť.

Co jsem pro dráhu udělal? To snad nemyslíš vážně, ne? To jako kromě využívání služby a placení za ni musím ještě jejího poskytovatele nějak podporovat? Jak si to jako představuješ? Brigády? Sponzorské dary?

Upozorňování mailem zvážím, ale zatím jsi první, kdo to zmínil.

Přijde mi, že jsi hrozně zženštilej. Alespoň dle toho, co jsi napsal. A taky nemam rád takovýhle ušklebování se něčemu. Co jsi pro dráhu udělal?

Co je hlavně špatně, že ČD jsou státním podnikem - viz. můj komentář (http://blog.zimmi.cz/21-stoleti-na-olomouckem-vlakovem-nadrazi/#comment-677). Ale to by tendry na přepravce nesměly být podplacenné - viz. odmítání volného trhu o pár měsíců zpátky se Student Agency. http://www.regiojet.cz/o-zeleznici/analyza/co-kraje-porusuji

Jo a Wu, bez upozornovani na nove komentare pres mail, je tu spatny. To, ze ti ted odpovidam je dost nahoda.

Ad hominem snesu, ale z tohohle pohrdlivého výkřiku jaksi není poznat, co znamená a ve vztahu k čemu. Takže buď tak laskav a rozveď to - a nebo si to příště odpusť.

Ježiš, tady je někdo modelka. ANO, je to argument ad hominum, ale tady se snad ani nic jinýho nedá napsat!

Po pravdě, nikdy mě nenapadlo zkoumat, kdo to vlastně Matalík byl, až po Tvém komentáři :). Ve Švýcarsku nemají České dráhy, tím se myslím vysvětluje vše :).

Áááá, strýc Matalík. Šprýmař... Nevím, jak to dělají ve Švýcarsku? Na to musejí mít nějaké školení, nebo co? :-)

Jídlo mi nevadí, ale když si nemůžu sednout, to je děs... A opravdu radost je, když si člověk připlatí za první třídu a pak v ní stojí - protože byla dvě hodiny neprůjezdná trať a všichni "prvotřídní" se nahrnuli do prvního vlaku který "prorazil".
Sto minut je pěkné, minulý týden jsem fotil něco podobného, ale na fotce se zachytila jen půlka nápisů, zdá se, že světelné tabule se překreslují s nějakou frekvencí, podobně jako to dělá klasická televize. Takže fotka nepoužitelná.

Tak tohle všechno znám. jízdu vlakem mám hrozně ráda ovšem hlavně z důvodu, že ním nejezdím často :) když si mám vybrat mezi autobusem a vlakem, dám přednost vlaku i když musím vytáhnout nějaký ten peníz navíc. špatné je, když si člověk nemůže sednout, ale co vážně nemusím je, když si v kupé vybalí tak 2-4 lidi naráz svadčiny různých druhů a vůní. v zimě není šance otevřít okno, aniž byste nebyli ukamenováni, takže je nutné pokud možno nedýchat, či se raději procházet uličkou, než spolucestující dostatečně naplní své vyhládlé žaludky. ohledně zpoždění - jednou jsme měli večer jet na vysočinu, ale vzhledem k nějakému problému na dráze se zpozdily hned všechny vlaky najednou. a zpožďovaly se dál a dál. v momentě kdy se na tabulách ukázalo zpoždění 100 minut, vzdali jsme to. někde to mám i vyfocené.

Tribun: to je přílišná redukce; není to jenom neudělaná práce, je to prastarý vozový park, je to o polovičku větší cena v první třídě, která ovšem rozhodně není o polovičku kvalitnější a spousta dalších věcí. Když nic jiného, aspoň zima by ve vagónech být neměla...

kryska: to přimrznutí mí připomnělo předminulou jízdu, kdy jsme přijeli ku Praze a najednou odněkud od okna spadl na podlahu kousek ledu [úsměv]. Zrušení spoje je ovšem síla, na tohle jsem ještě nenarazil.

jm: ono to není tak hrozné, jak to vypadá, na každou špatnou zkušenost připadá tak pět standardních. Jo, 1:5 není žádný zázrak, ale kazí jim to zima, s topením to opravdu nebývá žádná sláva.

Cayman: s italskými vlaky nemám zkušenost, ale s místními autobusy (na Sicílii). Dost podobné; průvodčí (ano, v autobusu) si pořád zpíval, peníze zezadu se posílaly po lidech a pak se zeptal, v jakém jsme hotelu - a zastavil nám před ním.

bb: tenhle článek stejně ocení jen ten, kdo vlakem jezdí (protože má stejnou zkušenost). A kdo vlakem nejezdí, toho to odradit nemůže. Pravda, hudba je dobrá, já ji používám hlavně když někdo začne štěbetat [úsměv].

Cayman - to zní tak nádherně, že třeskutě závidím! K nátuře Italů, kteréžto pro onu miluji, mi to Tvé vyprávění naprosto sedne! : -)

Wu - čéče, já vláčky miluji od dětství až dodnes. Ale kdybych četla ten Tvůj článek, neznalá, asi bych do žádného vlaku nikdy neměla odvahu nastoupit - smích - K Tvé "povinné výbavě" bych ještě přidala nějaká ta sluchátka s úžasnou muzikou do uší. Věci na čtení jsou fajn, ale zas Ti ueče kus světa širého, který Ti běží kolem okénka, a to mi přinde jako velká škoda. Takže já zpravidla nacpu muziku do uší a spokojeně pozoruji klemjdoucí svět -úsměv-

Vzpomněl jsem si, jak jsme s kámošem před lety projezdili Itálii, částečně stopem a hlavně vláčkama po okrajových tratích. Měli jsme nějakou fajnovou jízdenku ze severu až na Sicílii a mohli jsme kdekoliv vystoupit a jet třeba druhý den, což jsme často využívali. Ty vláčky měly takové kouzlo, že na to dodnes vzpomínám.

Žádné IC, EC, SC (tím jsme přijeli jen z Vídně do Benátek), ale poctivé dřevěné sedačky, vláček, který se plouží pomalu italskou krajinou, přisedají babky s husou a buchtami pro příbuzné v druhé "dědině", dědulové nám nabízejí domácí vínko z demižónu a čerstvě vyuzené klobásky. Průvodčí zná většinu lidí jménem a když kontroluje naše mezinárodní jízdenky, tak zjistí (Madonna Mía!), že jsme odbočili z hlavní trasy a tak prý musíme něco doplatit (Ó Dío!). No a jelikož nemáme z čeho (karty neberou), tak se na nás složí půlka vagónu...

Jo, mám rád (cizí) vláčky a putování neznámou krajinou :-)

Já teda mrkam, je vidět, že nadpis o zoceleném harcovníkovi vůbec nepřehání.

Železnice je krásná myšlenka a když už všude v krajině je položeného tolik toho železa za tím účelem, tak snad se to nějak zmátoří.

to Tribun- no, já bych se tedy rozčilovala. Po té, co jezdím s irskými vlaky, kde je podstatně méně zaměstnanců, ale na podlaze jsou koberce, vše funguje jak má a v každém vlaku je jídelní vůz plus ještě jezdí zaměstnanec s vozíčkem a prodává za normální ceny bez přirážky jídlo a pití (včetně horké kávy a čaje). A ještě jsou vždy s úsměvem, slušní a uvědomují si, že nejsou pány vlaku a přilehlého vesmíru. ALe je fakt, že se nerozčiluju na normální zaměstnance toho českého šlendriánu, ale na jejich vedení. Jenže to je stát ve státě a bič na ně není :o/


to Wu - cha! To jsi mi připoměl pár let, kdy jsem ve vlacích víceméně žila :o))) Jednou jsem přimrzla k sedadlu, na stejném místě jsme pak v létě stáli uprostřed polí, vlak nejel, kolem lány řepy, nikde nikdo, klimatizace ani ve snu, sluníčko pražilo, ve vlaku se to šplhalo ke čtyřícítce... Jindy zase změnili jízdní řád a nikomu nic neřekli, jízdenku na můj obvyklý vlak mi prodali a teprve po hodině čekání v tom vlaku, co každý den na nás (bylo nás tam opravdu hodně) přišel řvát nějaký průvodčí s nevymáchanou držkou, co si to dovolujeme lézt tam, když vlak nejede, protože spoj zrušili. Když jsme se oháněli platnými jízdenkami, jen nás dál urážel. A pokladnu mezitím raději zavřeli, abychom je nelynčovali. Jo jo, to byly časy!

To máš těžké, Wu. Práce se sama neudělá. A když musí stejný objem práce dělat výrazně méně lidí (jediné opatření, které manažeři ovládají, je propouštění), někde se to projevit musí. Když k tomu připočtu, že koleje jsou jedny "natvrdo" a na trati nejsou objížďky, plus ten dobytek, co vozí ve vagonech, tak bych snad ani nerozčiloval.