Wuwejův zápisník

Přesně, přesně tak! A nejen Kohen.

BTW - Moc děkuju za ten přívlastek - to "výborně napsaný" mě pohladilo po duši. O to víc, že já na tom pořád vidím spoustu chyb a nejraději bych to celý přepsala a vůbec :o)))

kryska: no jo, vy to vlastně k babičkám a dědečkům máte dost z ruky, takže je to všechno na Tobě. Jinými slovy Kohen bude až Finka nastoupí do školky [úsměv].

I Ty Brute? :oD Ne, Kohen je jinej případ, toho píšu z radosti, ne z přetlaku. Jenže když píšu, tak nevidím, neslyším i kdyby kolem mě padaly granáty. No a to si jako rodič s celodenním provozem nemůžu dovolit :o/ Ale jednou, jednou ho dopíšu. fakt! :o)))

No to jsi mi připomněla, že na jistém blogu svého času býval výborně napsaný příběh o jistém barbarovi. Nevíš o tom něco? [mrk]

To jsi přesně vystihl - přetlak. Cítím to stejně, když píšu povídky - je třeba toho mít v sobě hodně, myšlenky, dojmy, emoce... A pak najednou bum ho a z toho všeho se vyloupne něco úplně nového, jako když elektron přeskočí na vyšší hladinu :o)

Náladu mít nemusím, ale dost často je to pak na výsledku znát - styl je stejný, ale něco tomu chybí. Když mám tu správnou náladu, když je po nějaké době "přetlak", tak popadnu tužku - ale klidně u toho rádio poslouchám. Nebo pomrkávám na televizi. Okolní prostředí neruší.

spí už palma, spí už měsíc, spí i pták se zahnutým zobákem... :oD By ,ě zajímalo, jak vlastně maluješ - musíš mít nějakou určitou náladu, nebo když prostě není co dělat s rukama, popadneš tužku a posloucháš u toho třeba rádio?

kryska: ta palma je nepřehlédnutelné, že? Stejně je to zajímavé, co nakonec vznikne (prakticky nikdy nekreslím něco konkrétního, tvary se zrodí během tvorby).

lojzo: měsíček v kolébce [úsměv]

Děd nevěd: děkuji. Spánek mám neklidný obzvlášť kolem úplňku, možná bych místo převalování v posteli mohl zase něco nakreslit.

Milý Wu, vidím, že máš spánek poněkud neklidný. Nicméně, kompozičně velmi povedené!

Mne to pripomenulo pesničku zo Zlatej Brány (to bola taká detská pesničková relácia v televízii tak cca pred tridsiatimi rokmi):

Mal mesiačik radosť veľkú, preveľkú
mamka nôcka ušila mu košieľku...
(nostalgický úsmev)

Působí to na mě jako sen woo-doo kouzelníka někde v karibiku :o)