Wuwejův zápisník

Francois Villon: Balady

RSS komentářů

Napsat komentář

Formátování Markdownem: **tučně**, *kurzíva*, [odkaz](https://example.cz), citace > a bloky kódu. HTML ani obrázky nejsou podporované.

Komentáře (17)

Wu
Moc zajímavý odkaz, díky. A vidím, že mám ničím nepodložený, leč stejný náhled jako znalci [samolibý úsměv]

"S železnou pravidelností z těchto srovnání vychází vítězně Fischer. To je radostné zjištění. Je obecně známo, že překlady rychle stárnou; tím více potěší, že toto pravidlo má také výjimky. Po téměř osmdesáti letech zůstává Fischerův překlad Villona nedostiženým vzorem."

O anagramech nevím nic, ale ten zmíněný "Qui est ramply sur les chantiers!", co má být "Itiers Marchant", mi připadá trochu přitažený za vlasy.
#
Henry Psanec
P. S.: Jak je to s těmi anagramy v Testamentu?
#
Henry Psanec
Dnes se občas neříká oxymoron, ale hraniční porucha osobnosti.

www.obecprekladatelu.cz/konfStredov/Pelan.doc
#
Wu
Bohdan Dlouhý: doufám [úsměv]

Liška: je holt oblíbený. Na kom ujíždíš teď?
#
Liška
Taky jsem "ujížděla" na Villonovi. Když se ještě neříkalo, že člověk na něčem "ujíždí."
#
Bohdan Dlouhý
Wu, o to déle zase vydržíš. ;)
#
Wu
Já poezii objevuju až teď, v tom správném věku mě naprosto minula. Asi dozrávám pomalu [úsměv].
#
Děd nevěd
Nostalgie. F.W. byl první básník, kterého jsem po nástupu na SŠ četl. Bylo to v r. 1963 - proto ty "loňské sněhy".
#
Wu
Takže spíš kvůli ilustraci, než kvůli Villonovi? Nebo z nostalgie?
#
Děd nevěd
Jo, Fracois - kdeže loňské sněhy jsou. Nad psacím stolem (v mém případě jde spíše o čtecí stůl) na mne mrká ilustrace k Villonovi od paní Ludmily Jiřincové.
#
Wu
sedmi: ne, nečetl, moc mě neláká (žánr historických životopisných románů je mi vzdálený).
#
sedmi
a četl jsi od Loukotkové Navzdory básník zpívá?
#
Wu
Bohdan Dlouhý: jo, to už tak bývá [široký úsměv]

Tribun: jak říkáš [úsměv]
#
Tribun
Tohle asi do antikvariátu jen tak nedáš, že?
#
Bohdan Dlouhý
No ano, v sedmnácti jsem byl rozervanější než teď. :)
#
Wu
Mě to tolik nechytlo, na rozervanost jsem příliš pragmatický, ale imponuje mi lehkost jeho veršů.
#
Bohdan Dlouhý
Měl jsem období, kdy jsem na Villonovi (v podání paní Loukotkové) vysloveně ujížděl. Některé balady jsem uměl i zpaměti, ale hlavně se mi pod kůži dostával ten rozervanec v něm. Trochu jsem z toho vyrostl, ale pořád je to knížka, ke které se rád vracím.
#