Rádo se stalo.
Koukám, že článek na Oslu zůstal, ale zmizel dovětek o žádosti o vyjádření. Zřejmě žádné nezískali...
#Koukám, že článek na Oslu zůstal, ale zmizel dovětek o žádosti o vyjádření. Zřejmě žádné nezískali...
Přirozený chov včel jako prevence před včelím morem
Napsat komentář
Komentáře (21)
Hmm děkuji za zajímavý článek :) Hledala jsem už delší dobu nějaké info na netu ohledně prevence, zatím jsem našla: http://vcelimor.cz/o-moru-vceliho-plodu, rudiž vám děkuji mockrát :))
#Anidea: protože se v tom vůbec nevyznám, hledal jsem teď nějaké informace o černých včelách. Včelaři píšou o bodavosti (http://vcely.or.cz/konference.pl?thread=57217) - jakou máte zkušenost Vy?
#Když jsem byla malá, měli jsme slepice, králíky a včely, můj praděda choval v úlech ty zdejší původní, černé.
Žádná zvířata nám na nic nechcípala. Nic nebylo očkované, včely se nijak neléčily a VŠECHNO bylo zdravé. Asi je to dnes spíš poničenou přírodou...
Vybíjení černých včel mě těžce zvedá ze židle. Tyhle nedomrlé kraňky, které se tu dnes chovají nemají v našich krajích vůbec co dělat. Sama jsem je měla a stonaly pořád. Kdybych teď měla včely, budu se snažit nekupovat nové matky a každý rok vyřežu půlku díla.
#Žádná zvířata nám na nic nechcípala. Nic nebylo očkované, včely se nijak neléčily a VŠECHNO bylo zdravé. Asi je to dnes spíš poničenou přírodou...
Vybíjení černých včel mě těžce zvedá ze židle. Tyhle nedomrlé kraňky, které se tu dnes chovají nemají v našich krajích vůbec co dělat. Sama jsem je měla a stonaly pořád. Kdybych teď měla včely, budu se snažit nekupovat nové matky a každý rok vyřežu půlku díla.
Trubec: kdepak, žádné kamenování, tady tedy rozhodně ne. Ostatně jak můžete vidět v diskuzi, všichni komentující jsou nové metodě naklonění a oficiální postup nechápou.
A uvažujete i o praktickém vyzkoušení?
#A uvažujete i o praktickém vyzkoušení?
Ač jsem včelař pouze začátečník, z vlastní zkušenosti vím,že divoké včelstvo přežívá celá léta a to i bez fumugace a dalších léčebných zásahů!!! :)U souseda žily včely v pískovcové zdi ve starém domě a to prosím obrácené na sever!!! Žily tam pět let,pamatuju je tam s přestávkami i jako kluk ,a žily by tam určitě dosud,kdyby soused škvíru mezi pískovcovými kvádry nezadělal.Každé jaro se vyrojily a to bylo asi jediné co ho přimělo ten otvor ve zdi uzavřít.Metodu Dr.Linharta jsem prostudoval a považuji ji za jedinou cestu ke správnému chovu včel.Vím jak odmítavě se k ní staví někteří včelaři,ale mě se naopak jeví jako přirozená.Proč by jinak divoká včelstva v pohodě přežívala bez "vševědoucího" včelaře,že jo!?Musí v tom být přece nějaký Božský "fígl"!Přestože jsem členem ČSV,až uvidím v přírodě divoké včelstvo,budu dělat,že jsem ho neviděl.Jestli někdo přenáší nemoci včelstev tak to jsou hlavně sami včelaři,protože nedokáží chovat taková vitální včelstva,která jsou schopna vzdorovat nákaze přirozenou odolností.Jelikož si dovedu představit reakce některých včelařů,protože mezi včelaři to hučí jako by právě "přišli o matku",berte to prosím jako můj soukromý názor a ihned mě ukamenujte! :)
#Roman Linhart: blbostmi? To je tedy přístup. No jo, současná Věda (s velkým V jakožto náboženství namísto vědy jako metodologie) nesnese nabourávání dogmat.
#Vážení přátelé, ano, máte pravdu. Skutečně se dosud jen někteří včelaři mohli seznámit s naší metodou přírodě blízkého chovu včel, která zcela znemožňuje propuknutí moru. Také redakce Osla vznesla dotaz na oficiální místa-veterinární správu a Výzkumný ústav - žádná odpově ale nepřišla. Mě soukromě bylo vzkázáno, že se takovými blbostmi nebudou zabývat. Moje včely žijí uprostřed ohniska moru a v okolí byla jiná včelstva upálena. Komisionální prohlídka mých včel 3 odborníky trvala 14 hodin a bylo shledáno, že moje včely takto chované jsou (pro mnohé nepochopitelně) zcela zdravé. Budu vám zavázán, pokud mi pomůžete prolomit informační bariéru a oslovit co nejvíce lidí, aby byl mor definitivně poražen. S přáním všeho dobrého a poděkováním první autor článku.
#jm: sázím na bio. Požadování potravin v bio kvalitě je jediné, co to může změnit, nevěřím že lidstvo jako celek vyspěje eticky a průmyslovou výrobu zkulturní.
Henry Psanec: dobrá náhoda, včely jsou najednou všude [úsměv]. Díky za článek; už dlouho jsem se chystal na feed43 vytvořit pro jeho blog RSS, abych ho mohl odebírat jako všechny ostatní ve čtečce. Tak jsem to teď sfoukl - možná bys mu ho mohl poslat, aby k blogu přidal odkaz. Určitě nejsem jediný, kdo by ocenil RSS feed. Adresa je http://feed43.com/j_e_f_bloguje.xml
#Henry Psanec: dobrá náhoda, včely jsou najednou všude [úsměv]. Díky za článek; už dlouho jsem se chystal na feed43 vytvořit pro jeho blog RSS, abych ho mohl odebírat jako všechny ostatní ve čtečce. Tak jsem to teď sfoukl - možná bys mu ho mohl poslat, aby k blogu přidal odkaz. Určitě nejsem jediný, kdo by ocenil RSS feed. Adresa je http://feed43.com/j_e_f_bloguje.xml
Bylo to myslím v nějakém BBC dokumentu (a možná jsem to i někde četl, ale to už si nevybavuju), že podobný příběh byl i u lidí. Že to vypadá, že po přechodu k usedlému zemědělskému životu se prudce zhoršil zdravotní stav usedlých neolitiků oproti otužilým primitivům, co nežili se zvířaty.
Podle mého, pokud bude trvat tady na Západě současný blahobyt a nebudou vážnější starosti, tak vůbec celkově život zvířat chovaných na jídlo, zvlášť v té průmyslové podobě, tak se tomu budeme muset nějak postavit a nedělat, že to nevidíme.
#Podle mého, pokud bude trvat tady na Západě současný blahobyt a nebudou vážnější starosti, tak vůbec celkově život zvířat chovaných na jídlo, zvlášť v té průmyslové podobě, tak se tomu budeme muset nějak postavit a nedělat, že to nevidíme.
Pokud Tě zajímá včelaření, nebo kohokoli z Tvých čtenářů, aktuální číslo Veronicy je právě o něm: http://www.veronica.cz/casopis/aktualnicislo/index.php
Když jsem si ten článek četl, vzpomněl jsem si že si je musím koupit, protože tam mám básně. S Erikovým dovolením sem zkopíruji jeho článek:
O lidech, o včelách
Kolik nám toho ještě zbylo ze starého světa? Kolik základních životních věcí bylo zpotvořeno, zkarikováno? Kolik základních citů bylo zvráceno v chlad a odcizení? Včely. Jak blízko bývaly člověku! I napůl městskému, jakým jsem vždycky sám (bohužel) býval. Jejich batolivý let mezi kalichy květin, jejich hemžení na loukách, jemný bzukot, doléhající usilovně k uším, které třeba zrovna naslouchaly drobné rozprávce s přáteli o něčem zcela jiném, než je samozřejmost - stále ještě jakási samozřejmost - nádhery přírody, podivuhodnost tvorstva. Jak málo právě já toho vím o včelách!
Před časem jsem si koupil v jednom z nových antikvariátů útlou brožurku Včelařský kalendář pro rok 1941. Chci jej najít, něco moudrého vyčíst o různých včelařských obdobích roku, ale náhle ten kalendář nemohu najít. Někam se zatoulal, mezi jinými knihami neviditelně vložen, nenápadně, jak nenápadné jsou i protagonistky onoho svazečku. Jeden můj dávný přítel mi kdysi vyprávěl, že jeho dobrý děd, kterému jako dítě pomáhal s ošetřováním včelínů, mu jedinkrát uštědřil řádný výchovný pohlavek: když řekl o jedné včele z včelstva, že "chcípla". - "Pamatuj si, že včely nechcípají. Včely stejně jako lidé pracují, proto nechcípají, ale umírají!" Slova na celý život.
Kolik nám toho ještě zbývá ze starého světa? Máme pocit, že víme stále více, ale ve skutečnosti víme jen více - o ničem. O něčem, co mizí, co stále méně a méně existuje. Léon Bloy chtěl ještě napsat poslední kapitolu své knihy V temnotách, kterou nedopsal: měla být o tom, jak dříve člověk za použití tak mála prostředků dokázal tak mnoho, zatímco člověk současný, při tolika možnostech, dokáže tak málo. Věda poznává, ale taky nadouvá, jak říká sv. Augustin. Přesně: "Věda nadouvá tam, kde láska nebuduje. Kde láska buduje, věda vydává plody v plnosti." Místo abychom tvořili v lásce, atomizujeme. Mizí nám předmět, mizí nám skutečnost, mizí nám svět. Zůstává iluze, existenciální drť a pachuť virtuality, siroba ne-bytí, cizota.
Při opisování poslední knihy Josefa Šafaříka jsem vypsal hned z desáté strany rukopisu toto: "Věda si uvědomila sebe samu, teprve když se z historizovala, když pochopila dějinnost všeho dění a dala definitivně výhost absolutnu. Kde se dějiny daly na pochod, náboženství, kultura, člověk je anachronismus." A včely zůstávají. Chtělo by se říct: na rozdíl od člověka. Ale přece jen (ač lidské ostatky jsou stále více spíš odklízeny než pochovávány), trvá existence člověka činnou prací. Jeho svoboda ho ale vede k jinému určení než včelu, a odkazuje ho tak k jiné zodpovědnosti. Zodpovědnosti složitější, než položil na stejně prací obtížená bedra včely Stvořitel. Pečujme, pozorujme, hloubejme nad nedobernými vrstvami nádhery a dobroty stvoření. Jenom to nás může poučovat o další existenci člověka na zemi a jejím smyslu. Je součástí tohoto stvoření, ale taky něčím nekonečně vyšším. A tedy v zodpovědnost uvázaným poutem pevným sice, ale rozpojitelným. Jen v tomto rozpojení je zkáza všeho ostatního tvorstva. Neděsí mě, že upadá kultura, neděsí mě, jaká vlastně je, nebo nebude-li časem třeba vůbec žádná a vše bude odkázáno na zábavu a činnost vegetativní. Děsí mě jedině to, že ji nikdo nebude potřebovat. Jak to bude tou dobou se včelami, nevím. V supermarketech je přece tolik jiného zboží než jen - med včelí.
Na úsvitu dějin Moravanů napsal sv. Konstantin-Cyril svůj Proglas, předslov k sv. Evangeliu. Jsou v něm taky tato slova: "Neboť který sluch, jestliže rachot hromu / neslyší, může se báti Boha? / Dále chřípí, nečichají-li vůně květu, / kterak pochopí zázrak boží? / Vždyť ústa, jež necítí sladkosti, / činí člověka jako kamenným." -
(Jaroslav Erik Frič, http://www.vetusvia.cz/vetusvia.html)
#Když jsem si ten článek četl, vzpomněl jsem si že si je musím koupit, protože tam mám básně. S Erikovým dovolením sem zkopíruji jeho článek:
O lidech, o včelách
Kolik nám toho ještě zbylo ze starého světa? Kolik základních životních věcí bylo zpotvořeno, zkarikováno? Kolik základních citů bylo zvráceno v chlad a odcizení? Včely. Jak blízko bývaly člověku! I napůl městskému, jakým jsem vždycky sám (bohužel) býval. Jejich batolivý let mezi kalichy květin, jejich hemžení na loukách, jemný bzukot, doléhající usilovně k uším, které třeba zrovna naslouchaly drobné rozprávce s přáteli o něčem zcela jiném, než je samozřejmost - stále ještě jakási samozřejmost - nádhery přírody, podivuhodnost tvorstva. Jak málo právě já toho vím o včelách!
Před časem jsem si koupil v jednom z nových antikvariátů útlou brožurku Včelařský kalendář pro rok 1941. Chci jej najít, něco moudrého vyčíst o různých včelařských obdobích roku, ale náhle ten kalendář nemohu najít. Někam se zatoulal, mezi jinými knihami neviditelně vložen, nenápadně, jak nenápadné jsou i protagonistky onoho svazečku. Jeden můj dávný přítel mi kdysi vyprávěl, že jeho dobrý děd, kterému jako dítě pomáhal s ošetřováním včelínů, mu jedinkrát uštědřil řádný výchovný pohlavek: když řekl o jedné včele z včelstva, že "chcípla". - "Pamatuj si, že včely nechcípají. Včely stejně jako lidé pracují, proto nechcípají, ale umírají!" Slova na celý život.
Kolik nám toho ještě zbývá ze starého světa? Máme pocit, že víme stále více, ale ve skutečnosti víme jen více - o ničem. O něčem, co mizí, co stále méně a méně existuje. Léon Bloy chtěl ještě napsat poslední kapitolu své knihy V temnotách, kterou nedopsal: měla být o tom, jak dříve člověk za použití tak mála prostředků dokázal tak mnoho, zatímco člověk současný, při tolika možnostech, dokáže tak málo. Věda poznává, ale taky nadouvá, jak říká sv. Augustin. Přesně: "Věda nadouvá tam, kde láska nebuduje. Kde láska buduje, věda vydává plody v plnosti." Místo abychom tvořili v lásce, atomizujeme. Mizí nám předmět, mizí nám skutečnost, mizí nám svět. Zůstává iluze, existenciální drť a pachuť virtuality, siroba ne-bytí, cizota.
Při opisování poslední knihy Josefa Šafaříka jsem vypsal hned z desáté strany rukopisu toto: "Věda si uvědomila sebe samu, teprve když se z historizovala, když pochopila dějinnost všeho dění a dala definitivně výhost absolutnu. Kde se dějiny daly na pochod, náboženství, kultura, člověk je anachronismus." A včely zůstávají. Chtělo by se říct: na rozdíl od člověka. Ale přece jen (ač lidské ostatky jsou stále více spíš odklízeny než pochovávány), trvá existence člověka činnou prací. Jeho svoboda ho ale vede k jinému určení než včelu, a odkazuje ho tak k jiné zodpovědnosti. Zodpovědnosti složitější, než položil na stejně prací obtížená bedra včely Stvořitel. Pečujme, pozorujme, hloubejme nad nedobernými vrstvami nádhery a dobroty stvoření. Jenom to nás může poučovat o další existenci člověka na zemi a jejím smyslu. Je součástí tohoto stvoření, ale taky něčím nekonečně vyšším. A tedy v zodpovědnost uvázaným poutem pevným sice, ale rozpojitelným. Jen v tomto rozpojení je zkáza všeho ostatního tvorstva. Neděsí mě, že upadá kultura, neděsí mě, jaká vlastně je, nebo nebude-li časem třeba vůbec žádná a vše bude odkázáno na zábavu a činnost vegetativní. Děsí mě jedině to, že ji nikdo nebude potřebovat. Jak to bude tou dobou se včelami, nevím. V supermarketech je přece tolik jiného zboží než jen - med včelí.
Na úsvitu dějin Moravanů napsal sv. Konstantin-Cyril svůj Proglas, předslov k sv. Evangeliu. Jsou v něm taky tato slova: "Neboť který sluch, jestliže rachot hromu / neslyší, může se báti Boha? / Dále chřípí, nečichají-li vůně květu, / kterak pochopí zázrak boží? / Vždyť ústa, jež necítí sladkosti, / činí člověka jako kamenným." -
(Jaroslav Erik Frič, http://www.vetusvia.cz/vetusvia.html)
kryska: já tu historii taky nechápu. A právě proto jsem o tom napsal.
sabe: koukám že to očkování je opravdu vysoce účinné [kyselý výraz]
zcr: ale jo, ono od všeho trochu. Ale zásahy do rovnováhy jsou člověkem neukočírovatelné, vzpomeň si na Austrálii.
pepe: Jo! Tenhle článek vznikl z prvotního rozčilení nad tím, že text nemohl být ve včelařském časopisu zveřejněn a na oslu den po publikaci zmizel.
Tak Ty jsi se zkoušel přihlásit a stejně to text neukázalo? Aniž bych se registroval, vydedukoval jsem z dosavadní zkušenosti - nikdy žádný uzavřený článek - že je možná smazaný a redakční systém tuhle chybovou stránku nabízí jen ze zoufalství.
Stejně ale žasnu, že nejsem jediný, kdo postupoval naprosto stejně, včetně uložení celé stránky [úsměv]. Jen namísto rozesílání známým jsem uvažoval o publikaci celého článku tady nebo na jiné subdoméně. Mimochodem sem ses dostal při dohledávání informací o včelím moru, nebo jsi pravidelný čtenář?
Děd nevěd: a navíc rozmanitost podstatně složitější, než si člověk umí představit, natož simulovat.
#sabe: koukám že to očkování je opravdu vysoce účinné [kyselý výraz]
zcr: ale jo, ono od všeho trochu. Ale zásahy do rovnováhy jsou člověkem neukočírovatelné, vzpomeň si na Austrálii.
pepe: Jo! Tenhle článek vznikl z prvotního rozčilení nad tím, že text nemohl být ve včelařském časopisu zveřejněn a na oslu den po publikaci zmizel.
Tak Ty jsi se zkoušel přihlásit a stejně to text neukázalo? Aniž bych se registroval, vydedukoval jsem z dosavadní zkušenosti - nikdy žádný uzavřený článek - že je možná smazaný a redakční systém tuhle chybovou stránku nabízí jen ze zoufalství.
Stejně ale žasnu, že nejsem jediný, kdo postupoval naprosto stejně, včetně uložení celé stránky [úsměv]. Jen namísto rozesílání známým jsem uvažoval o publikaci celého článku tady nebo na jiné subdoméně. Mimochodem sem ses dostal při dohledávání informací o včelím moru, nebo jsi pravidelný čtenář?
Děd nevěd: a navíc rozmanitost podstatně složitější, než si člověk umí představit, natož simulovat.
No jo, když je něčeho moc pohromadě, přírodě to začíná vadit. Má ráda rozmanitost.
#Přesně tak jsem postupoval i já, článek na Oslovi, ač programátor,se zájmem jsem jej přečetl. A stejně tak, pro jistotu, protože z profese moc dobře vím, že se data ztrácí,jsem jej uložil. A ejhle, Druhý den na Oslovi nic. Jen pro členy, ovšem na můj pokus se přihlásit, Osel nereaguje. Víc než včely mne tedy zajímá způsob uveřejňování, a hlavně stahování článků na dodnes jinak bezchybném médiu. Vznesu na toto téma na redakci Osla rýpavý dotaz. Žeby zaúřadovala nějaká "KomunistenBande", či moderněji řečeno nátlaková skupina? I nadzvedlo mi,takové inkvizitorské jednání, můj pohodlný zadek ze židle a jal jsem se posílat článek všem známým, kteří by mohli znát nějaké včelaře, protože já znám včely tak akorát z televize. V této činnosti hodlám pokračovat co nejdéle, protože, ač jsou mi včely celkem ukradené, svoboda projevu nikoli. Pepe.
#musím říct, že ten neustálý souboj mezi "Dnešním stavem poznání", "Moudrostí předků" a "Moudrostí Matky Přírody" je zajímavé divadlo [široký úsměv]
... samozřejmě nic proti rozumnému včelaření [úsměv]
#... samozřejmě nic proti rozumnému včelaření [úsměv]
Ahoj, to je hodně zajímavé, ale věřím tomu taky, i když včely (zatím) nemáme. Stejnou zkušenost máme s králíky taky - část máme volně polodivoké kolem domu, část v králíkárně. Přišel mor a pošli 3 z volných cca 12 králíků (samozřejmě bez očkování) a 3 z 6 očkovaných z králíkárny.. vše nepřirozené znamená jen komplikace..
#ty včely jen potvrzují mé další dojmy z chovu některých zvířat (táta takhle pěstoval králíky trochu jinak, a nikdy, opakuji nikdy nám nepošel žádný králík na jakoukoli nemoc, kromě úplného začátku chovu, kdy to ještě dělal tradičně). Takže jsem si to teď s chutí přečetla, a pro jistotu i zkopírovala a uložila, díky!!!
Ale teda fakt mě dostala historie toho článku! Nechápu!
#Ale teda fakt mě dostala historie toho článku! Nechápu!
Walter: komentář jsem přesunul k Hrdelní při - http://blog.wuwej.net/2007/09/13/vladislav-vancura-hrdelni-pre-anebo-prislovi.html
Winter: žádný spěch. Třeba to znovu se včelami zkusí.
#Winter: žádný spěch. Třeba to znovu se včelami zkusí.
To bych mohl, ale vzhledem k tomu, že toho strýce vídám tak dvakrát za rok, odpověď tak brzy nebude .) Ale zapíši si a snad nezapomenu.
#Zkusíš mu ten originální článek poslat, případně vytisknout? Fakt by mě zajímalo co na to včelař řekne.
#Zajímavé.
Jeden můj strýc byl včelař ze záliby, říkám byl, protože jednoho dne musel celé včelstvo kvůli moru spálil. Nové už založit nechce, tvrdí, že kdyby ho musel spálit ještě jednou, neunese to.
#Jeden můj strýc byl včelař ze záliby, říkám byl, protože jednoho dne musel celé včelstvo kvůli moru spálil. Nové už založit nechce, tvrdí, že kdyby ho musel spálit ještě jednou, neunese to.