Wuwejův zápisník

Byl to dobrý pozorovatel.

Já mám mezi svými citáty u G. toto:
Jsme zvyklí na to, že se lidé vysmívají, čemu nerozumí.
- Goethe -

Jin: tihle agenti provokatéři, to je opravdu hodně potupná záležitost, obzvlášť když jejich report je takhle absurdní. A šéf, který z reportu nepozná, že zaměstnankyně dělala svojí práci, taky není na svém místě.
Je takovéhle vysmání se ještě tímtéž vysmíváním, které měl Goethe na mysli? Myslím že ne.

Malý příběh...Zaměstnavatel najal firmu za účelem prověření chování zaměstnanců. Nastrčení agenti se vydávali za někoho kým nebyli, aby pak mohli podat zprávu. A v ní se dalo třeba dočíst i toto: "Zaměstnankyně měla na sobě šaty. Položený dotaz zodpověděla, odpověděla i na doplňující otázky. Neudržovala oční kontakt, když hledala v počítači. Při rozloučení se usmála. Nelze říci, zda úsměv byl milý, mohl působit lehce i jako výsměch. Nepoložila závěrečný dotaz." Konec citace... Otázka výsměchu či nevýsměchu byla následně s dotyčnou projednávána, stejně jako to, proč nepokládá závěrečný dotaz znějící: Mohu pro Vás ještě něco udělat? Myslím, že odteď se už bude ptát kohokoliv, kdo přijde, i na to, jestli třeba nepotřebuje ještě nakoupit. :-) Doporučila jsem jí, aby se tomu vysmála (šéfovi, že najímá takovouhle firmu), té firmě (že zaměstnává takového agentky píšící takovéhle zprávy)... a vůbec celé té akci... prostě aby se tomu vysmála... V duchu, samozřejmě... :-))

Děd nevěd: jen jestli to tomu bohatému došlo

Politik: když je člověk správně načatý, stačí i jediný zvuk (zenoví mitři by mohli vyprávět) [úsměv]

Celem pěkný citát, každý má hodně do sebe, stačí málo, zamyslet se nad 1 větou :-)

Jistý velmi bohatý (peníze) muž se vysmíval jednomu panu docentovi. Ten se obrátil a beze slova odešel. Připadá mně to jako skvělá reakce.

václav: No, myslel jsem na sebe :-D Ale jsou věci, které vždy musí hodnotit někdo jiný. Nejde přeci ani tak o to, co si myslím já, jako jak to vnímají jíní.
´
Škoda, že Goethe nezanechal přehledné tabulky.

Tribun: ten kdo se nevysmívá ničemu? Že by duchovní mistr? [mrk]

václav: nikdy? Tak takového člověka také neznám.

zcr: dá se říct i že o člověku vypovídá všechno, co dělá. Jenže se tím tak trochu vytratí kouzlo aforismu [úsměv].

Nebo i to, co berou smrtelně vážně.
A vůbec všechno [úsměv]

tak tohle na mně teda sedí..Tribune znáš někoho takového kdo se nikdy nevysmívá?

Co si myslet o lidech, kteří se vysmívají jiným lidem, slabosti, pochybnosti, inteligenci, či vzdělání? A co ten, kdo se nevysmívá ničemu?