Wuwejův zápisník

Malá lingvistka: perfektní, díky za informace!
jm: tak vidíš, že jsi měl pravdu [úsměv]

Pevný pořádek slov a neflektivnost spolu opravdu souvisejí. Velmi zhruba tím způsobem, jak píše jm v posledním komentáři. Ale není to stoprocentní - i flektivní jazyky můžou mít do různé míry pevný pořádek slov.

Angličtina bývala flektivní a co se týče románské slovní zásoby, tak té má sotva půlku.

jm: no, vlastně, Tvůj argument dává smysl. Tím spíš bude dobře, pokud se nějaký lingvista ozve [úsměv].

wu: No tak, jistě to byl odvážný výkřik ode mne a vědecky chybný.

Ale zase si nemyslím, že to spolu nesouvisí, jak říkáš Ty. Podle mě není náhodou, že neskľoňující jazyky mají tendenci k rigidnímu pořadí větných členů, zatímco skloňující jazyky dovolují v tomto volnost. Už jenom kvůli odlišení podmětu a předmětu. Nemluvě o tom, že angličtina dovoluje čím dál víc pružně používat podstatný jména jako slovesa (i když puristi asi šílejí z toho). O to víc je myslím důležitý identifikovat funkci toho slova podle pořadí ve větě.

Manželka onehdá si překládala nějaký současný anglický povídky a musim říct, že reálnej jazyk rodilých mluvčích mi dal občas dost zabrat; občas rozlišit, co je sloveso, co je ve funkci přívlastku, tak ani při velký snaze se mi občas nepovedlo.

jm: fakt nedokážu posoudit, jestli taková náhrada vůbec je možná, jestli tyhle dvě věci vyjadřují různým způsobem totéž. Ale intuitivně se přikláním k tomu, že ne, že nesouvisí a za funkční náhradu se považovat nedají. Zkusím sem dostat někoho kompetentního [úsměv].

Já se chytil toho závěru ve Tvým článku, že by se to mohlo zjednodušeně prosadit. A připadá mi, že zrovna třeba nahrazení skloňování (L) za pevný pořádek slov ve větě (A) je zjednodušení, který je funkční.

No, možná slovní zásoba, ale to k považování za celý jazyk nestačí (ale nadsázku jsem pochopil [úsměv]).

No, myslím angličtinu. Pro mezinárodní byrokracii a obchod je podstatná slovní zásoba latinská (vlastně jen aplikuješ o registraci a notifikuješ a oferuješ a akceptuješ) a - byť na vysoké úrovni to je samozřejmě komplikovanej jazyk - na základní úrovni to skoro nemá gramatiku, navíc je to dělaný tak, že to snese lehkou barbarizaci bez újmy na srozumitelnosti.

Tribun: ano, jazyk je s myšlením spjatý víc než se zdá.
Zavádění umělých zase takový nesmysl není - jakýkoliv přirozený jazyk je plný frází, nepravidelností a dalších překážek jeho zvládnutí.

zcr: pěkný [úsměv]

jm: který jazyk tou hodně zjednodušenou latinou myslíš? (trochu tápu)

Aniž bych z latiny cokoliv věděl (četl jsem čtyři lekce kdysi a utkvělo mi cosi o chlapcích v lese), tak je otázka, zda náhodou pro les stromy a zda náhodou jedna (hodně) zjednodušená latina již tím mezinárodním jazykem není?

... když už teda citáty: "Myslím, jak mi zobák narost'" (tuším Jan Špáta, kdysi v nějakém rozhlasovém rozhovoru)

Po latině je mi smutno, je to jazyk vznešený a mocný co se vyjadřovacích prostředků týče, jenže snahy o její renesanci jsou asi stejně nesmyslné, jako snahy o zavádění jazyků umělých. O tom, který jazyk se aktuálně stane "lingua franca" netozhodují učenci a parlamenty, ale každodenní obcovaní lidí v jejich ryze praktických záležitostech, byť by jejich nutnost byla víceméně vynucena násilím - a to nejenom fyzickým, ale i kulturním, jako je tomu v případě "imperiální angličtiny".

Mnohem zajímavější na jazycích je, jakým způsobem ovlivňují a podmiňují naše myšlení. Rozdíl mezi indeoevropskými jazyky a například čínštinou, který nám v podstatě znemožňuje přeložit čínské (zejména filosofické) texty se může v budoucnu ukázat jako kruciální.