Wuwejův zápisník

No jo, sorry, já už na to nevidim...

(A takový to bylo úderný. Vždycky, když mě napadne něco údernýho, tak je to potom špatně.)

jm: to byla (byl, byly) Mungo [úsměv]

Monika: Takže lavičky vlastně jsou, ale proč si nepostěžovat, že všude mizejí, že...:-))

Monika: jako bych to slyšel [mrk]

Mungo: no, na našem velkém nádraží je laviček spousta. A bezdomovců taky. Na těch lavičkách. Takže sednout si je trochu riskantní... Na malých nádražích se dá sednout na tu studnu [úsměv].

jm: pěkné, pěkné [úsměv].

Monika: některé druhy rozruchu bych si ale nechal klidně ujít [úsměv následovaný významným pohledem na historii diskuze]

pro jm: nóóó-----------v 14.45 h. tam ještě byly.:-D

To by jeden neřekl, kolik vyvolá téma KLID malého nádraží ROZRUCHU.:-)

U nás taky ještě lavičky jsou a ostatně, kde je opuštěné nádraží, tudíž nejezdí vlaky a nejsou lavičky, dá se natáhnout na pražce. Dobře se tím rovnaj záda :-D

2monika ad mizící lavičky: u nás jich je zatím stále dostatek:-)

http://st.blog.cz/j/jarmik.blog.cz/obrazky/1179371.jpg

pro Mungo: jako bílá optimistka si dovolím říct, že na těch opuštěných, malých nádražíčkách jsou maximálně místní štamgasti, pokud se ovšem zachovala putyka. Individua se ztahují do větších měst, kde zapadnou do davu. To říkám každému, když se ptá, jestli se nebojím v noci v lese. Ne, ale bála bych se v noci ve městě.:-)

Aúúúúúúúú, jdu spát, ne na nádraží:-D................dobrou všem :-)

Jako černý pesimista si dovolím upozornit na skutečnost, že lavičky pro spočinutí už z malých (ale i velkých) nádraží vymizely.
Prý se tam zdržují bezdomovci a jiná sociálně slabá, tedy společensky závadná indiviua.
---původní text---
Je to tak působivé, hmatatelné zpomalení, že i čas jen líně odkapává a člověku se nechce nic jiného, než spočinout na lavičce.
---

Pořádně nastraž uši, začínám.......známí říkají, že tady ani nepotřebujeme telefon, halekáme na sebe přes hory a doly:-D

Teď vážně, je to už starší písnička a zpíval ji Michal Tučný, jméno znáš, hudba+text J.Burian/J. Nádvorník.

A kdyby jsi jí nesehnal, tak pro sichr posílám ještě jednu, ta je ještě starší,:-D
zpíváme jí s kámošem sice dvouhlasně v hospodě, ale myslíme na nádraží...:-)

Jen prázdný nádraží na tebe dejchá samotou,
a žádnej vlak, ani nákladní tu nestaví,
na duši stín, jak zválenej trs trávy,
na duši stín, jen stín.

Už je to roků, co jel jsi tudy naposled,
nebyl jsi sám, kdo přišel se s ním rozloučit
nebyl jsi sám, komu úsměv ze rtů zmizel,
nebyl jsi sám, komu vzali, co měl rád.

Rfr. Jen prázdný............

A čas šel dál, ale tady už se zastavil,
koleje zarůstá jenom tráva na pražcích,
ty se sem vracíš, jak toulavej syn k mámě,
ty se sem vracíš, když už nevíš kudy kam.

Rfr. Jen prázdný........
Obě mají krásnou melodii.......teda, mě se líbí..........pomalou a tklivou-ta k tomu patří, ale pak proložíme veselýma písničkama, jako v životě, jednou tak, podruhé onak.:-)

Monika: výborně, teď ještě jak bych si ji mohl poslechnout [úsměv].

pro WU:
NÁDRAŽÍ

Šedý dům dává stín zápraží
tady čas zapoměl nádraží
koleje rezavý letní žár roztaví
tady čas zapoměl nádraží.

Poslední stanice dál už nic
na perón vstupuje mráz a hic
výpravčí vzpomíná, jak přijela drezína
na peron vstupuje mráz a hic.

Návěstí dávno už nevěstí
nejsou tu zpoždění neštěstí
nocič usnul za stolem pražce voněj karbolem
nejsou tu zpoždění nestěstí.

Čekárna nikoho nečeká
nikdo sem nepřijel zdaleka
proč by sem někdo jel tady vítr trávu sel
nikdo sem nepřijel zdaleka.


:-)

jm: tak to je svérázná a záviděníhodná zkušenost. Já jsem většinou na velkých nádražích a v nacpaných vlacích, což je záležitost spíše adrenalinová než batolivá [úsměv].

Monika: a za chvíli vyšlo najevo, že to nádražíčko znám taky [velký úsměv]

pro Wu: tak je to prima, že máš takového kolegu-mrk(nejde mi tečkočárka) :-)

pro jm: a sakra, to jsem ňák sekla ve vývoji :-)

Na naší trati Smíchov - Beroun jezdí jenom jedno spojení, ano - Smíchov - Beroun. Když to přeženu jen trošku, tak v tom jednom vagonu sedí obvykle (co jsem viděl) tak 8 - 10 lidí, z toho 3 ajzboňáci zadáčo jedou z práce a dvě rodiny s batoletem, který je nadšený, že přijde pán v uniformě, kterýmu podají lístek, a každých 5 minut vlak zastaví, z domečku vyjde jiný pán v uniformě, zvedne plácačku, usměje se na přítomná batolata a zámává jim.

Monika: říkal mi kolega, že přesně takovéhle nádražíčko zná [úsměv]

Bohdan Dlouhý: čísté, vzácné radosti. Mimochodem, povedlo se mi v antikvariátu koupit druhý díl Čistých radostí.

jm: kostýmovaná atrakce pro batolata? [smích] Proč batolata? A kostýmovaná obecně, nebo myslíš uniformy?

Železnice ve mně budí silnou nostalgii. Je to taková anachronická kostýmovaná atrakce pro batolata.

Jen víc takových zážitků v uspěchané době. Že je to smutné? Není... Spíš bych to řadil mezi "čisté radosti". :)

Jsem pro, důvěřovat hlavně intuici.
A mimochodem, nádraží oslovilo hodně lidí, jinak by nevzniklo tolik hezkých písniček od staré dobré "hobousárny až po Lístek.:-)

Monika: ano, tak nějak to vidím taky, resp. ne že by člověk měl mít nějaké konkrétní pocity, ale těm pocitům, které pociťuje, by měl důvěřovat. Protože to si můžu tisíckrát něco rozumově odůvodnit, když to zároveň necítím, je to jak suché listí [úsměv].

KÝČ: On je totiž celý život o pocitech. Když jsem bydlela v Praze, tak takové nádražíčko slibovalo navíc volání dálek, ubíhající koleje a pak hurá do přírody. Takže vše, co vypovídalo o tomtmo kýči, mě bylo a zůstalo i nadále blízké. Vždycky mě lákaly dálky a hlavně, že se něvědělo, kam se dojede, konečně neorganizovaný život, člověk si vyšlápl a kde ho zastihla noc, tam si natáhl celtu. Nenalinkované a to pro mě moc znamená. Pak, když jsem zdrhla do Jizerek, myslela jsem si, že mě to přejde, jako všechny vesničany. Mají přírodu u baráku, tudíž po ní tak zběsile naprahnou. A nepřešlo. Jen co mám chvilku, vypadnu a jdu, kam mě nohy donesou. Když jedu dál, potkávám právě ta nádražíčka. V létě romantická, v zimě vymrzlá. Každá mince má dvě strany. Praha, Jizerky, nádražíčko v nejmenované vesničce. Jak už jsem psala,tady je někdy hodně tvrdo, ale zatím zdraví slouží a neměnila bych.
Myslím si, že by každý měl mít takové pocity, aby byl co možná nejšťastnejší. Kýč-nekýč. :-)

Nerad-rád ... to už je "teď" docela jedno ... vemte si kalkulačku, a zpočítejte si "karmu", Wu - uvidíte, co vyjde - mám pocit, že dle jakéhokoliv "kalkulu" to nebude vycházet "nulově" ... :)

?

Za málo. Sice to dělám nerad, ale když je to přání...

... ovšem nemysli si, že to končí. :) Omyl - teďka to teprve začne - a to tak, že proti tomu nebudeš moct říct ani "popel". Fakt-jo. :)

Díky ... :)

Jo Wu ... prosím, odmázni ten odkaz na titulce - už delší dobu si říkám, že je to spíše ostuda (a to oboustanně), než cokoliv jiného. Díky.

Hmmm ... tak jo = užij si to, Wu ... :) ... a nenechej se "organizovat" ... ani jakýmikoliv "nacisty" ... ani GeoNem - jednou-konečně Ti někdo "sáhl" do Tvých kýčovitých žvástů ... a "je oheň na střeše".

Jsem "posedlý" :) ... he :) ... hlavně, že Ty jsi "v pohodě" ... jak říkám: ... "užij" si to - třeba Tě při to někdy nakopne nějaká "nirvána" ... :) ... o čemž fakt upřímně pochybuji. :/

GeoNe, Ty jsi jako posedlý. Co se tím snažíš říct, že kdybych na malém nádraží byl potisící, vadilo by mi? Takže když se tam jednou za půl roku dostanu a cítím se dobře, osloví mě jeho klid, tak je to špatně a cítit to nesmím, neb by mi to opakováním zošklivělo? To je postavené na hlavu.
Proč mě tam posíláš, snad abych procitl a viděl jeho ošklivost? Ajaj. Další organizování.

Jsem si toho vědom, že se Ti nelíbí - proto také byla "připojena". "Změněné vědomí"? Co to je, Wu? To nemá s žádným "změněným vědomím" nic společného, i kdyby nějaké "změněné vědomí" bylo, a to jak "změněné" tak i "vědomí". To je jenom takový "vtip", že ano?

"Najednou se rozhostí klid, rozlije se do každého koutu. Nikde ani živáčka, ticho, jen ospalé bzučení doléhá z prohřáté trávy."

... proboha, Wu - zajdi si raději na "místa", kde se Ti žádný "klid" ... "rozlévat" nebude - je jich více než dostatek, a je to třeba. Nehledě na to, že až na tom "ospalém nádražíčku" budeš stát po tisící, tak Tě ta kýčovitá "poezie" přejde, to Ti garantuji. Mám kamaráda, který na takovém "ospalém nádražíčku" stojí každý den nejméně dvakrát - obzvláště po ránu v pět v zimě je to bašta:


Po ránu

A ospalý nádražák nadáva a močí v rohu
nafta v mrazu syčivě páchne
a celý marný den se klepe jako čerstvý umrlec

ještě před tím než vůbec stihl začít.

(GeoN, ze sbírky "Kladno a Letadélko Káně", 2008)


Poezie není o nějakém "líbení", milý Wu - poezie je o velmi specifickém "zachycení" skutečnosti - jde popis fenoménu, který se Ti ale vůbec nemusí líbit.

Monika: no, nečekal, nečekal [úsměv]. Ani jednu z těch písniček neznám, ostuda [mrk].

GeoN: vida, jak blízko má zážitek "změněného vědomí" ke kýči.
Připojená báseň se mi zcela nelíbí, ani formou, ani obsahem.

... znám lepší, než je tenhle kýč ... :/

*

Poznámky po omdlení

Paní beznohého světa odmítl jsem
jít tak daleko až bych sám sobě zmizel
Jsem v posteli hubeňoura a vím že nohy
mi přidržuje u těla studený čerstvý vzduch
Tohle si myslet je marnost a není to marnost
Na všechno je odpověď Já nepotřebuju znát odpověď
Poezie je hledání odpovědi
Radost je v poznání že nějaká odpověď je
Smrt je poznání odpovědi
(Ta slabá záře v útrobách Osvícení
to jsou mrtví kteří odříkávají své odpovědi)
Královno mrzáků mládí se už teď nezdá
tak docela nutné
Staří dělají tajnosti s tím co Vědí
Jsou stálým přírůstkem té velké
nesystemizované lži
Jenže sám tvůrce Pravdy je nicota
A třebaže pokládám za životně důležité
aby nicota zdechla sama
Nic je tu
Nic tu vždycky bylo
Nic je nikdy nekoupený dům
Nic přichází po tom uličnickém vtipu
Nic trůní na ničem v nicotě mnoha nic
Nic král

(Gregory Corso - "Šťastné narozeniny smrti")

Tak to je téma přímo pro mě. (Že jsi nečekal, že napíšu?:-D)
Myslím, že snad nejvíc vystihuje situaci písnička od Michala Tučného: " Šedý dům dává stín zápraží, tady čas zapoměl nádraží..........", hraju jí strašně ráda. A když jdu podél Jizery, kde vede zubačka, tak si zpívám konec písničky" proč by se někdo jel, tady vítr trávu sel..........." ale musím říci, že se jedná o atmosféru mimo sezóny:-)

A hned druhá............."Jen prázdný nádraží na tebe dejchá samotou.........", jo, jo, jsou to krásné chvíle, taková nádražíčka nejen rozlejou v duši pohodu, ale i pocit něčeho dávného, zapomenutého, nostalogického...........