Wuwejův zápisník

Jago: tak se mi zdá, že Lukjaněnka budu muset také zkusit [mrk]. Zrovna dnes jsem se po něm koukal v knihkupectví, ale moje oblíbené není v tomhle směru příliš vybavené. Ale času dost, zatím mám co číst [úsměv].

zcr: někdy to prostě člověku nesedne, ten mumraj kolem, kdy se o díle všude mluví a píše, každý ho zná. Tohle mám například se Šabachem - já si ho prostě nedokážu koupit, ani na zkoušku [úsměv].
Vystylovanost, přesně, připomněl jsi mi další věc, kterou Joshua Clover konstatuje - postmoderní stylovost a zkombinovanost všeho včetně tváře hlavního hrdiny, v níž se kombinují rysy havajské, indiánské i europoidní. A fyzická podobnost s Trinity, zahlazení vyhraněnosti.

Člověče, mě ten Matrix nějak minul... ač jinak v době jeho vzniku nadšený scifista, měl jsem vůči němu všeobecný odpor a zhlédnul jsem ho až loni, což samozřejmě znamenalo pořádně odlišnou 'vztažnou soustavu'... motiv 'svět není takový, jakým se zdá' je už pěkně ošoupaný (ať už 'není' takovým a 'se zdá' makovým způsobem), co se "realismu" některých míst zápletky týká - no nic moc - a v některých momentech bylo tolik otravného patosu (vzácný případ, kdy se navzájem nezaměnitelná slova - české 'patetický' a anglické 'pathetic' - velmi vhodně doplňují) a v jiných zase sentimentu, že jsem málem dostal kopřivku [mrk]. Abych ale jen nekydal... jiné scény byly zase vyvedené znamenitě. Možná jsem háklivý na takovou tu znadčlověkovací hrdinizaci, které je Matrix plný (trochu mi to vadí třeba i v jinak zamilované Duně, ale v Matrixu je ve formě mnohem vulgárnější), a nebo ona ke kultizaci přímo určená vystylovanost [úsměv]...

Díky, navnadils mě a podívám se po tom.
BTW: Zajímavá z tohoto hlediska je také kniha Sergeje Lukjaněnka Bludiště stínů (Argo 2007). Obsah je lepší, než anotace.