Wuwejův zápisník

... tak tak ... Wu :( ...

... řekl jsi to dvěma větami asi vcelku srozumitelně a příslušně. Post-modernistický pokus prostě nevyšel ... neklaplo to ... tududu-dum - ale je třeba držet na mysli, že všichni post-modernisté jsou již mrtví ... takže o mrtvých jen dobře. Nehledě na to, že za "transkripce" svých mínění opravdu nemohou. Naopak! Jsou těmi posledními, kteří si zalouží naší úctu a respekt. Ech ...

... abych nebyl tak "vážný", tak:

... [úsměv] ...

GeoN: hmm, absolutní zodpovědnost se nám tak nějak obrátila v absolutní nezodpovědnost. Nikdo za nic nemůže, nikdo se za nic nepostaví, nic není pravda...

... omlouvám se za drobné nedostatečnosti "textu" :)

... ps, Wu:

... patosem skutečné post-moderny bylo "vyvolat pocit" ABSOLUTNÍ zodpovědnosti "jednotlivce" za jakýkoli jeho jednotlivé rozhodnutí a čin ... uprostřed zcela otevřeného světa, ve kterém není žádných "konečných Pravd" ...

... jistě, byl to "omyl" ... apel na nevyslovenou "morálku", který musel skončit v "heroické tragice".

Tato "morálka" se totiž musí zcela "pozemsky" VYSLOVIT, a náležitě "vyfutrovat" - a hlavně se musí "pojmenovat" TO a TEN, kdo je jejím "nepřítelem" - proti kterému "míří" ... s to opět zcela a "čistě" ... "ve světe".

"Neprojde boháč do království nebeského!"

... to byl motor "nástupu" křesťanství - toto, a nic jiného ... napříč veškeré následné "normalizaci" a míněním normalizátorů, až dodnes. :/

... kdyby v "post-moderním blátíčku", Wu ... oni se hrabou v post-post-moderním blátíčku, které s post-modernou "jako takovou" už nemá zbla nic společného ...

... a nejenom "oni" - my-všichni (!!!)

... stav ČISTĚ(!) negativní metafyziky, tedy to, co Erazim Kohák tak trefně "okomentoval":

"Piknik, nebo pogrom - každému dle jeho 'vkusu' ... !)

... se již DÁVNO stalo součástí naší "sociální psychologie"(!!!) - to jest: ... je "to" přijímáno ZCELA PRE-REFLEXVNĚ(!)... a to právě a především jako:

... "definice" ... ECH(!) ... "SVOBODY" (!!!)

Mlátíme se, všichni, v této totální slepé uličce - zatímco si s námi "kdokoli" dělá NAPROSTO, CO CHCE(!), protože se sami "dobrovolně" KASTRUJEME. :(

GeoNe, to je ale děsný, to se fakt intelektuálové hrabou pořád dokola v postmoderním blátíčku?

"Myšlení přirozeného světa" je bomba už samotným názvem [mrknutí].

Tahle Tvá otázka není "blbá", je smutná ...

... Wu ... NIC! :( ... nula, pusto, duto. Nic v dohledu - post-moderna byla ubita svou vlastní "plakátovou podobou", kterou vyrobili ti, kterým připadala "zajímavá" - třeba pan Knížák v našem "výtvarném umění" = cosi podobného se často dělo i "myšlení", hlavně v "Americe" (pan Richard Rothy je opravdu "zábavný" pán - "všichni" koukali jak opravdu "americky" nadutý je = vykládal našim největším znalcům německé filosofie Kantův rozdíl mezi analytickým a syntetickým soudem jako kdyby(chom) to měli slyšet poprvé v životě :) Je to "americká" metoda = udělat z hnutí (v tomto případě intelektuálního) komerční módu, která ho obrátí v jeho opak pomocí jeho "vnějších znaků". Od té doby se jenom docela uměle couvá a přežvykuje.

Důvod?

"Za" post-modernu nelze jít, pokud se zcela neodstraní "elementární" formy evropského metafyzického myšlení za posledních pět tisíc let. Post-moderna narazila na MEZE tohoto nejširšího konceptu ("paradigmatu", chceš-li) - vytvořili tak čistě negativní metafyziku, "ve" které není "POZITIVNÍM" metafyzickým "principem" NIC, avšak vlastní negativní krok "metody" - to jest skeptickou (De OMNIBUS dubitandum est!) "negaci" a "suspendaci" ZACHOVALI ... vznikl tak vskutku "otevřený pluralitní prostor", avšak nikoli pozitivních "daností" přirozeného světa jakožto samozřejmého (k čemuž mnozí jistě "slepě" mířili, avšak neuchopili to, právě veskrze podržení "negativní kritiky"), nýbrž jako ...

... OTEVŘENOU PLOCHU ILUZÍ(!) ... z nichž žádná nemá "nárok" naprosto nic ... a to nikoli jen na jakoukoli metafyzickou "Pravdu" ... samozřejmě, nýbrž i na cokoliv dalšího - zcela světského. DEFINITIVNĚ škrtli "Pravdu", ale svět nechali zcela "znehodnocený".

To je samozřejmě "peklo", ze kterého není, v rámci zachování "starých metod" úniku - a v tomto pekle se nyní, zajisté zcela "nudně", motáme jako nudle v bandě. Post-modernisté tak nechtěně (s přispěním oné výše zmíněné módy) vytvořili zcela negativní "obal", uvnitř kterého se může "stát" doslova COKOLIV, ANIŽ BY TO MĚLO JAKÝKOLI SKUTEČNÝ INTELEKTUÁLNĚ-KULTURNÍ VÝZNAM!

Hmmmm ... Wu ... je to v zásadě velmi odpovídající naší "situaci". Na "lid" se mohou používat zcela vyprázdněná "stará hesla" = když zabere, tak dobře ... když nezabere, tak se to zvládne jinými "prostředky". A intelektuálové si mohou povídat, doslova co chtějí, a stejně ne to docela jedno ... co = dokud zůstanou v tomto "post-modernistickém" (který OVŠEM již bezprostředním produktem post-modernistů NENÍ) obalu, tak zůstávají naprosto neškodní a sterilní jako děti v gumové ohrádce.

Dle mého mínění, jež je ti jistě známo, je "cesta" pro "myšlení" ZA mezí, které vymezil post-modernismus jako zdánlivě "nepřekročitelné" ... to jest za mezí negativní metody metafyziky, a tedy za metafyzikou jakožto takovou. A tedy v radikálním "přechodu" k "myšlení" přirozeného světa. A to by byla doslova "bomba" ... "atomová" :) ... a to i pro ty, kterým stávající intelektuální "prázdný bod" v zásadě PRAKTICKY vyhovuje jako nic jiného.

GeoNe, díky za doplnění. Jo, metafyzika je fakt nutkavá záležitost [úsměv].
Možná blbá otázka, ale nemůžu ji nepoložit - co je špičkou v evropském a světovém myšlení dnes?

. ... jistě, Wu ... jak jinak. Jistě, že jsme všichni "omezení", a to jak v tom "pozitivním", tak v tom "negativním" slova smyslu. Bez uzardění se přiznám, že jsem se také na nějaký čas "zabydlel" v marxismu (do byla druhá významná fáze mého "metafyzického životopisu" - snad se k ní někdy v pokračování dostanu :), takže sám na sobě velmi dobře vím, že vymknout se této verzi metafyzické mámivosti není lehké stejně, jako je tomu ve všech ostatních verzích.

A obzvláště to platí, když člověk žije "ve světě", kde taková metafyzické kulturnost jakoby "vládne", ale mě se "jeví", že ve své poškozené, "nedokonalé", zmrzačené a zneužité podobě - pak máš "nutkání" tuto svou "metafyzickou lásku" ... "OČISTIT" a dovést "do konce" - k její "dokonalosti" ... byť bys měl pocti, že je to "dlouhý úkol", což je past všech metafyzik, nejenom marxismu. První a raní křesťané tak "čekali", že už-už teďka to "spadne" ... a pak totéž čekali ještě x-krát, a pak, když jejich metafyzika byla převrstvena jinou, tak z toho nakonec "nějako sešlo" - to je holt ten "reformační syndrom", o kterém tu-a-tam vedeme přetržitou řeč. :(

Ale kdo dnes vzpomíná Luthera jako theologa, že jo? Málokdo! - všichni si ho ale "pamatují" jako osobnost - jeho theologie je mrtvá, ale Luther tak-či-onak "žije". :)

***

... k tomu:

"Marxistický brontosaurus - já to neumím posoudit; myslíš, že tedy uvažoval špatně?"

Jasně Wu, bohužel. Po roce 68, tedy od počátku sedmdesátých let, bylo jistě (muselo být) každému soudnému člověku jasné, že marxistické "vize" a modifikace osvícenského projektu je definitivně mrtvá - že definitvně ztratila svou vážnost, svou "pravdivost" a schopnost "oslovovat". Zbylo jenom několik "skupin":

1/... naši "osmašedesátníci" ... a tedy socialisticko-komunistický disent, ke kterému může vnějškově přiřadit i Bondyho, protože náš disent měl vždy "vazby", byť podivné a nesmyslné, na takzvaný "underground", jež byl u nás opět takovým podivným mixem,, jež s tím, co se pod tímto titulem míní na "Západě", naprosto nesrovnatelný.

2/... západoevropští "rudí teroristé" ... /třeba bývalí "revolucionáři" posledních "velkých bouří"/

3/... zbytky levicového myšlení kolem zbytků Frankfurtské školy, které ovšem bylo v zásadě již pohlceno "normalizačním" odborově-korporátním "socialismem" z této strany "sociálně-demokratickým. ("Brontosaurem" byl dle mého v této souvislosti třeba i Jürgen Habermas, a to i přes jeho nepopiratelnou inovativnost a podnětnost - "dodnes" lze na jeho náměty "bádat", ovšem pokud na to člověk má čas, protože to není snadné přemýšlení. :)

Jinak byl s marxismem doslova KONEC! Ze zbytku "posledních revolucionářů" se zrodila post-moderna - to byla "špička" v evropském (a potažmo světovém) myšlení doby od polovičky sedmdesátých let až do "pádu železné opony".

A o post-moderně u nás dokonce jen věděl(!) v normalizačním období (třeba já jsem byl těch "časech" stále dítě, takže jsem o něm také nic nevěděl :) jen málokdo - ovšem "odborník"-filosof by jistě VĚDĚT měl ... stejně, jako by měl být schopen "revidovat" své "základy" a východiska až na dřeň kosti. Ale to, opakuji, jistě není NIKDY jednoduché ... takže není radno nikomu sahat "do svědomí" i do "odbornosti". "Soudit" druhé lidí je těžké, a asi to tak-docela, a právě v těchto ohledech, nejde.

GeoNe, to určitě málo není.
Co se týče Tvého mýlení se, nějak si nevzpomínám, že by ses v něčem co jsi někde napsal, mýlil a pokud to tak zpočátku vypadalo, nakonec se ukázalo, že jsem to tak úplně nepochopil [smích].
Marxistický brontosaurus - já to neumím posoudit; myslíš, že tedy uvažoval špatně? Nebo že byl omezený světem, ze kterého vycházel, světem normalizačního režimu a undergroundu?

... nechci zrovna do tohoto moc vrtat, Wu a ostatní ... opravdu, protože Bondy je skutečně již spíše osobou než "dílem" či "myslitelem". Je teďkons, dle mého, mnohem příhodnější, a vkusnější, o něm mluvit jako o člověku a osobnosti, než jako o "mysliteli" - což ovšem vcelku všichni nemůžeme, protože až tak jsme ho asi neznali. Důvod k tomu je snadný: ... už v sedmdesátých letech byl Bondy marxistický brontosaurus (nebožeby nějaký rychlejší a svižnější dinosaur? :) - v porovnání s tím, jak se pokoušelo myslet "na Západě" ... a tím mám samozřejmě na mysli post-modernu. Dlouho jsme byli opravdu dost "pozadu" - což ovšem dnes "doháníme", protože "Západ" kvapnými račími kroky, spíše skoky, couvá, takže se občas dokonce můžeme jevit "progresivními" :)

Skutečně je, dle mého "zajímavější" právě jako osobnost - jako provokatér, pábitel, zarytý nonkonform a absurdní poeta ... čeřitel vod ... jako určitý intelektuální a umělecký "živel" ... a to určitě NENÍ MÁLO - nebo se mýlím? :)

Tribun: to je z knih, alespoň beletristických, hodně cítit - že vědomě provokuje. O hlásení se k násilné revoluci jsem nevěděl.

jm: taky mi pohrdání rukou, která je živí, vadilo. Utěšoval jsem se tím, že šlo hlavně o zesměšnění reálného socialismu. A pak, invalidé si přece po válce, kdy byli necháni napospas, poradili sami, takže zmíněné hlodavce vůbec nepotřebovali... což je asi další Bondyho poselství.

Sargo: zhruba od půlky jsou filozofické rozhovory, které záživností moc neoplývají (a z nichž je půlka citátů v recenzi [smích]), tak možná proto?

Vzpomínám si, že když jsem to kdysi četla, byla to tak od půlky hrozná nuda a byla fuška to dočíst, i když mě to zajímalo. Ale proč, to už nevím, i když to nejspíš nebylo o nic moc něčem. :-))

Mám tu knížku léta, ale vůbec si nevybavuju, jestli jsem jí tehdy přelouskal do konce nebo ne. Pro Bondyho mám slabost, přestože lze mít k němu řadu výhrad.

I v té myšlence invalidních sourozenců irituje, jak někdo pohrdá těmi, kteří ho živí. Ale současně je tam možná sladší vůbec ta představa, že lze vystoupit z běhu na tom kolotoči pro hlodavce...

Bondy je (tedy byl) pozoruhodný myslitel, tak trochu mimo naši dobu s jejími módními trendy. Sečtělý, vzdělaný, provokatér. Filosof mnoha radikálních vizí, které trousí do světa s plným vědomím toho, že on je realizovat nebude, a tak případná odpovědnost za jejich uvedení do života padne na ty, kteří se jich chopí a vezmou je za své.

Bondy je jediný člověk, o kterém vím, že se otevřeně hlásí k násilné revoluci a revolučnímu teroru.