Wuwejův zápisník

V Hrdelní při. Dívčí válku i Saturnina zmiňuji jen jako příklady toho, když nějaká postava mluví v příslovích.

Můžu se prosím zeptat... Citace úseku z knihy se původně vyskytuje v Dívčí válce nebo saturninovi?? Moc děkuju!!!!

Walter: Já osobně mám raději knihu v ruce, na mluvené slovo se tolik nesoustředím, ale další čtenáři blogu to určitě ocení. Díky za tip!

Existuje také rozhlasová verze Vančurova díla "Hrdelní pře aneb Přísloví", dávali ji myslím na ČRo2 Praha v únoru 2009. Je patrně stručnější než kniha, ale určitě stojí za poslech. Aspoň se člověk nemusí namáhat čtením krkolomných slov, ale rovnou je slyší. Třeba to budou někdy opakovat.

Sargo: tak Arbese jsem si taky přečetl až dlouho po škole a příliš mě nezaujal, některá romaneta jako by byla neuzavřená, s nedotaženou zápletkou, a když už dotažená byla, připadlo mi zase až moc filozofující. Ale to je spíš tím, že moderní novely a povídky jsou rychlejší a svižnější.
Povinná četba, no jo, kdyby jen byla bývala nebyla povinná... [úsměv]

Wu: povinná četba mi nevadila, brala jsem to jako inspiraci, jak poznat něco nového - a řada věcí za to opravdu stála :-) Myslím, že jsem byla jediná ze třídy, kdo si přečetl kupříkladu Arbese... :-D A jak to bylo dobré čtení, panečku. Že psal sci-fi nám zatajili. Ale Vančura... nesedl mi nikdy, už na mě byl příliš překombinovaný. :-)

Wu: dík za informaci.

Děd nevěd: minimálně do polštiny ano, Józef Waczków "přeložil (1976) mimo jiné krkolomně těžký román Vladislava Vančury Hrdelní pře aneb Přísloví; za tento převod dostal překladatelskou cenu časopisu Literatura na Świecie, ale také některá díla téhož spisovatele ve vlastním výboru (1978), z nichž mi v paměti utkvěl hlavně skvělý, nesmírně půvabný a poetický překlad Rozmarného léta." .
(http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=053&clanek=030523)

Vančura, tento kouzelník češtiny, má vskutku velmi originální styl. Právě díky stylu je některými čtenáři obdivován a jinými zatracován. Nedávno se mi dostala do ruky knížka Ferdinanda Peroutky "Sluší-li se býti realistou" (Vydala Mladá fronta 1993). V té Peroutka Vančuru doslova sepsul, právě kvůli příliš složitému stylu.
Napsal to ale někdy v letech 1924 - 31 a nevím, jak se jeho vztah k meziválečné moderně vyvinul později (myslím v emigraci). Jinak "Hrdelní při bych doporučil přečíst každému Čechovi. (Ví někdo, zda byl "Vančura" též překládán do jiných jazyků?)

Ono je to hrozně ošemetné, s literaturou. Zrovna Vančura - myslím, že jsme měli Rozmarné léto v povinné četbě. Nezvládl jsem tenkrát ani film [úsměv]. K tomu, aby si jeho češtihrátky člověk vychutnal, se musí dospět a pročíst. Nařizování vede akorát k bloku.

Vančuru jsem moc ráda neměla, obávám se, že v tom byl nevinně a bylo to kvůli tomu filmu (o létě, co bylo poněkud nešťastným ;-)) - ale tímhle by si to u mě hodně vylepšil! :-))