Wuwejův zápisník

OK, sir. Vejdělka vedu v patrnosti. Zatím jsem od něj ale narazil jen na Návrat do ráje.

Zpracování Loreeny McKennitt je možná lepší, ale zase nějak přejinačila refrén... Myslel jsem Raglan Road, ano. Pokud máš L McK a líbí se Ti keltská harfa, tak, pokud neznáš, zkus Alana Stivella. První a nejlepší moderní keltský harfeník.

Henry Psanec: prohlédl jsem si Tvé tipy a ukázky a zjistil, že se mi jeho poezie moc nezamlouvá. Možná to Doupě latinářů, ale má smysl to posílat? Necháme to na později, kdyby se Ti třeba povedlo v nějakém antikvariátu narazit na toho Vejdělka.

Hudbu poslouchám všelijakou, ale nic ze zmíněných nemám a neznám (McKennitt tedy ano, ale zrovna Elemental ne). Pohledal jsem nějaké ukázky na youtube, zhudebněné básně paráda (podání Loreeny se mi líbí mnohem víc).
Patrick Kavanagh - myslíš Raglan Road? To mě neoslovilo.

To jsou darebáci, nemít Wernische! Ta otázka je teda hodně těžká. Myslím, že bych dporučil trilogii Proslýchá se - Cesta do Ašchabadu - Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech, a k tomu třeba ještě Zimohrádek (který Ivan nesnáší) + Doupě latinářů. Na www.ipetrov.cz jsou ukázky a info. Od cen si můžeš odečíst 30%, mám tam slevu.

Ad Holan: ani mne moc ne, popravdě.
Vůbec netuším, jakou hudbu posloucháš, ale doporučuju srovnat třeba Yeatsovu báseň "Stolen Child" v podání Waterboys (LP Fisherman´s Blues; titíž mají na LP Dream Harder jeho "Love and Death", skoro neznámou, ale ohromně zajímavou báseň) a v Podání Loreeny McKennitt (LP Elemental). Nebo Patricka Kavanagha úžasně podaného Vanem Morrisonem a The Chieftains (LP Irish Heartbeat).

Henry Psanec: uf, Holan mě nepřesvědčil :)
Co se týče Wernische, v žádném ze třech knihkupectví nic neměli, takže které dílo (díla) bys doporučil jako první?

bb: podívám se po něm

Jestli máš chuť, sežeň si někde dvojcédéčko Hradišťanu ZLATÝ SLUNOVRAT, a poslechni si jakým způsobem tam například Lubor Tokoš "v-y-p-r-á-v-í" Skácelovy básně.... Nádhera!
http://www.hradistan.cz/cd16.htm

Tady je ten Holan: http://kyklop.bloguje.cz/308786-vladimir-holan-ptala-se-te-audio-nahravka.php

no,lingvistickou negramotnost jsem poněkud dostala do vínku, takže jinou poezii než českou, já neocením :o( .... Takže já mluvila rovněž o poezii v češtině :)

Zkus Holana a jeho "Ptala se tě". Pokud máš rád Holana a patos.

Dobrý výběr - já si ho zkusím; když se to povede, a pokud mě zaujme, využiju Tvoji nabídku.

Dylan Thomas je něco mezi recitací a zpěvem, docela se mi to zamlouvá. Akorát by se mu nemusel tak chvět hlas.
Rafael Alberti se mi nelíbí.

U svého prohlášení, že mi recitovaná poezie připadá směšná, jsem zapomněl zmínit, že jsem měl na mysli poezii v češtině ;).

P. S.: ještě k recitaci. Zkus Rafaela Albertiho přednášejícího svého přítele Lorcu: http://www.palabravirtual.com/index.php?ir=ver_poema1.php&pid=394 . Ty stránky jsou vůbec úžasné.

Dobře. Nevím, nakolik budou knihkupectví zásobená, ale přes nakladatele bych Ti sehnal Proslýchá se, Cestu do Ašchabadu, Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech, Blbeckou poezii, Růžovejch květů sladkou vůni, Zimohrádek, Doupě latinářů a Býkárnu.
Doufám, že Dylan se Ti bude líbit. "Wild men who caught and sang the sun in flight and learned too late they grieved it on its way..."

Henry Psanec: Deml moc ne, ale Wernisch mě zaujal. Zítra se podívám po knihkupectvích a případně se ozvu.

bb: co nadělám, prostě to tak cítím, no :). A nebo jsem jenom nikdy neslyšel dobrou báseň od dobrého recitátora.

Henry Psanec podruhé: pozor, zhudebněné básně, to je jiná! :) Dylana Thomase jdu zkusit...

To jsem zapomněl podotknout - souhlasím s bb, já taky nesouhlasím ohledně přednášené poezie. Je to určitě i tím, že většina moderní poezie, hodně abstraktní, podivné atd. je lepší na čtení než na poslech, ale pokud si přehraju některé zhudebněné básně (Yeats od Waterboys nebo Loreeny McKennit...) nebo si poslechnu Dylana Thomase (ke stažení na http://archive.salon.com/audio/2000/10/05/thomasd/index.html ), souhlasit nemůžu. Záleží prostě na básni...

Sargo - a slyšela jsi někdy Jana Skácela číst vlastní básně?........ Strašně zvláštní zážitek.... Prostě z-v-l-á-š-t-n-í. A jakkoli jiný, než by člověk čekal...
*
Wu - s tou recitací si dovolím s Tebou hrubě nesouhlasit :) Ale možná jsem malounko deformovaná v genech :)

To je škoda.
Od Ivana se toho dá ještě docela dost sehnat (pokud bys měl zájem, stačí říct, seženu Ti to od nakladatele s 30% slevou). Dovolím si sem upíchnout poctu jednomu klasikovi, z Ivanovy knihy "Doupě latinářů":

"V zámeckém parku

Goethe s Eckermannem se jednou klouzali po zamrzlém rybníce. He he he a zase he he he, smál se Johann Wolfgang Goethe velice vždycky, když Eckermann upadl. Úžasné, volal Eckermann pokaždé, když upadl Johann Wolfgang Goethe. Vy máte nadání pro krásné padání! Jak je to ladné, když Goethe padne! A padáte tak hbitě, až je to k podivu, jak přitom důrazně a přesně dosedáte! A vskutku, mistr se ani jednou neminul a usedl vždy přesně na zadek. Padáte jak z nebes mana. Tak jímal žas Eckermanna. Tak Eckermanna jímal žas a Goethe padal zas a zas, jen aby svému Eckermánkovi udělal radost. Bylť dobrák starý pán. A byl by na tom rybníce prochladl velmi, velice, kdyby v tom zámku neměli rybníček i led umělý, zimní krajinu pěkně vyhřívanou, se zasněženou pagodou a s větrnými mlýny na kliku a s vycpanými vesničany a s kapelou v křovinách a s mračnem na čínském hedvábí. Už zbývá jenom říci ach? Ó, mnohem více toho zbývá. V křoví se ptáček usadil a zpívá."

(Omlouvám se, pokud působím familiárně s tím, jak používám jeho křestní jméno, ale tykáme si).

Od Demla určitě znáš jeden z krajních pólů jeho díla, Zapomenuté světlo. Deml vydal asi 137 knih (mám jich zatím jen 84). Každá stojí za to. Pro případné seznámení, pokud by Tě to zajímalo, doporučuju Oličovo "Čtení o Jakubu Demlovi".

Sargo: a kdo to bude recitovat? Jestli já, tak to nebude směšné, ale tragické :)

Henry Psanec: skvělé, ani jedno jméno mi nic neříká. Resp. o Demlovi jsem něco zaslechl, ale nic nečetl.

P. P. S.: v dvacátém století bych to viděl na Jakuba Demla.

P. S.: podle mne génius současné české literatury je Ivan Wernisch.

V Stradického Rybách katedrál, jinak knize místy pochybné, lze nalézt jednu z nejlepších - a přitom skoro neznámou - Nezvalovu báseň "Vítr v klíčové dírce".

Zkusím ti něco najít :-))

Sargo: Já si nemůžu pomoct, ale sebelepši poezie, když recitována, připadá mi směšná :)-

Chvíli tu člověk není a takových novinek...
Nezvala moc nemusím (i když Manon se mi docela líbila, i když ne tolik, abych se k ní vrátila), zato se tu shodnu s milovnicí Skácela :-) Zmíněný Seifert mi přišel nudný, ale pak jsem slyšela recitaci (jeho vlastní?) a znělo to najednou úplně jinak. Asi to chce ten starý mužský hlas :-))

helazd: Manon neznám vůbec - vlastně jen pár citací z Krylovy písničky Balada Manoně.
Myšlenka o dávání těla a ne srdce, no, pěkná výmluva :). Možná jen v případě, kdy člověk není se svým tělem zajedno...

Od Nezvala znám trochu víc jen Manon. Tu jsem jednu dobu uměla skoro nazpamět, ale nekonec jsem jí nekdě ztratila (knížku).
Dodnes mi připadá zajímavé, že Manon už tehdy propagovala myšlenku, kterou v současné době propaguje celkem hodně lidí a občas doporučují i někteří sexuologové.
Když byla Manon nevěrná svému rytíři de Griuex (už si napamatuji, jak se přesně se to píše), uklidňovala ho slovy, že svým milencům dává jen své tělo, ale ne své srdce. Takže by si to ten rytíř neměl tak moc brát...
Skoro jako by dnešní nevěrníci či nevěrnice měli klasiku v malíku.

Liška: u takového postupu se bojím, že se dozvím víc než potřebuju, tedy víc než potřebuju na začátku čtení. Že budu ovlivněný jedním výkladem a třeba přehlédnu jiný. Ale má to taky nevýhody. Sonety od Nezvala jsem právě dnes koupil (Balady a jiné básně věčného studenta Roberta Davida), tak uvidím :)

bb: přesně, geniální. Dnes jsem objevil skvěle vybavený antikvariát (viz. odpověď pro Lišku), budu se tam muset znovu podívat. Třeba po tom Deštníku, co když se mi taky bude líbit? :)

Ano, Nezval byl geniální!... Jako školou skoropovinná, jsem sice při Edisonovi a Signálu času trochu trpěla, ale po nějakém čase se mi to srovnalo v hlavě a já tu a tam nestačila zírat, co z toho pána padalo.. Po létech mě Nezval nadchl.
Pan Seifert je pan Seifert, no ... Jsou věci, které nemusím - a rouhačsky - to cítím tak trochu jak říká Wu. Zkrátka takový "spolehlivý mrtvý klasik" :) Ale Deštník z Picadilly se mi líbil moc!
No, jak už jsme tu o tom, myslím, mluvili. Mé duši nejmilejší je Jan Skácel :)

Dělám to tak - napřed přečtu doslov o autorovi, pokud v knize je. A pak líp pochopím dílo. A podobně to dělám i s malíři - zjistila jsem, že je začnu mít ráda, až když chápu jejich vývoj, životní události, kontext.

Pamatuju si, že od Nezvala mě vůbec nenadchly a nelíbily se mi sonety - 100 sonetů Roberta Davida své zachránkyni. Ale verše o Praze jo. A Manon. Tu mi zabavila fyzikářka, protože jsem četla pod lavicí. Když viděla, že čtu hodnotně , knihu naštěstí hned po hodině vrátila. Asi před patnácti lety.

Souhlasím, jeho básně mě opravdu oslovují.
Seifert? Přečetl jsem Jablko z klína, Ruce Venušiny a Jaro, sbohem ... a vůbec nic. Civilní, tak nějak suché, drolivé. Sice se přesně rýmují, ale obsah těžkopádný. Tak nevím :)

Nezval byl geniální a je mu nutno odpustit i jeho podkuřování K.G. (nezaměňovat s Karlem Gottem). Sexuální nocturno je ale již za mým horizontem. Můj český favorit je ale J.Seifert. Doporučuji všem Deštník z Piccadelly.