Wuwejův zápisník

Nihil Marnivá - pěkný nick [mrknutí] - ale nebyly to tyhle letní prázdniny, že ne? [úsměv].
Penzion Grillparzer se tuším jmenovala, ta povídka. Mně se docela líbila, byla taková podivná, řekl bych "podpovrchová". Ztělesnění snů, obav, nočních můr...

... Garpa jsem četla prvně o letních prázdninách a zatím jsem ho přelouskala asi třikrát, čtyřikrát. Stal se jednoznačně jednou z mých nejoblíbenějších knih. Nemám ráda jen Garpovu povídku Penzion G. - víte, co myslím, netuším, jak se to jméno píše ;-).

Zbožňuji Duncana a Robertu. Výborné postavy.

Monika: přemrštěná množstvím sexu mi nepřišla, sex je všude kolem nás i v nás, ale jinak je ujetá. Bizarní. Jako snad všechny jeho knihy...

mě svět podle Garpa naprosto šokoval, nemyslím to ale v záporném smysmu, právě naopak. Kniha se mi ale nezdála moc pravdivá, zdála se mi premrštěná transexualitou a sexem i kdyz to byl její účel. Nějakou dobu prý v Americe byla po vydání knihy grapo mánie, kdy převážně mladí lidé nosili trička s nápisy: chci žít jako Garp či bojím se spodního víra. Je to fakt skvělá kniha, jedna z nejlepších i když rozhodně neni pro každého.

Martík: a oslovily Tě i jiné Irvingovy knihy?

Mě tedy tato kniha absulutně fascinovala. Doslova jsem žila s každou postavou její příběh. Jednoznačně jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Bára: Přemýšlím, jestli mám nějakou knihu, se kterou bych si záměrně takhle pohrával :). Asi ne, to spíš některé seriály (Červený trpaslík, Černá zmije).

Víte, mě ten Garp a Irwingův styl hodně ovlivnil. Třeba situace, kdy se stane něco hrozného, ale zároveň je to komické, až se člověk zastydí, že se směje... např. ten mrtvý pes v Hotelu New Hampshire. Nebo vjedu autem do garáže a hlavou mi proletí myšlenka:"Bára vystoupala po schodech, vedoucích ze suterénu do prostorné předsíně a netušila, že jí zbývá pět minut života.." :-)) Občas si takhle sama pro sebe vesele blbnu.
A podobně to mám i s Kurtem Vonegutem.

Lenka z L.: taky myslím, že absurdita Garpova světa je té komunistické na hony vzdálená. Pramení z jeho vnitřního, neohraničeného strachu a americké reality.

Baro, nejsi jedina. Ja ho take muzu. Precetla jsem ho davno, jeste pred tim, nez vysel prelozeny do cestiny. A to ze zvedavosti, protoze kdyz jsem byla ve Statech a vypravela o tom, jak to v Cechach vypadalo pred rokem 1989, rekl jeden clovek, ze to je jako Absurdistan ve Svetu podle Garpa. A tak jsem si to chtela srovnat. S autorem vyroku dnes s dovolenim az tak nesouhlasim, ale knihu jsem shltla a stejne tak se mi libi jeji filmove zpracovani, i kdyz to je pojato trosicku ( jak uz to tak byva) jinak.

Bára: už jsem se bál, že se nenajde nikdo, komu by se líbil. S tím směřováním máš pravdu; taky často naznačuje, co se s kterou vedlejší postavou stane, jak skončila - stojí při vyprávění mimo hlavní čas a když se mu chce, mrkne dopředu nebo dozadu.

Já jsem asi jediná, kdo Garpa přečetl jedním dechem. Poprvé snad někdy na gymplu a pak znovu před pár lety. Fascinoval mě ten jeho způsob psaní, kdy žádná věta není samoúčelná a všechno někam směřuje, aby pak ve výsledku vyústilo v NĚCO ...většinou v tragédii...
Ale asi se mi poslední dobou mění vkus při výběru knih, jeho poslední "Dokud tě nenajdu" už jsem neměla sílu dočíst, zatímco dcera ji přelouskla jako já kdysi Garpa.

lojzo: Dělám to taky tak, mám rozečteno několik věcí najednou, navíc jsou určené pro různé příležitosti :). Ve vlaku většinou nějaká odbornější, studium, ve volných chvílích doma odborné z jiného soudku, u čaje spíš umění nebo poezie a na nočním stolku beletrie. Irving tedy vždycky na nočním stolku, ale musím říct, že na dobrou noc to není úplně optimální :).

Garpa som nečítal. Mal som ho v knižnici pár rokov, potom sa odsťahoval do verejnej.
Skúsil som Modlitbu za Owena Meanyho, ale neúspešne - hlavne preto, že pri mojom spôsobe čítania (obvykle mám rozčítaných viac rôznorodých kníh naraz) som sa v nej po niekoľkodňovej prestávke stratil a už nenašiel.

Liška: je to tady v komentářích vzácná shoda, Irving asi nesedí nikomu. Maje přečtený Hotel New Hampshire, byl jsem připraven. A stejně mě zase zaskočil.

Hahoj. Přečetla jsem několik stránek Garpa asi před pěti, sedmi lety a tak mě to šokovalo, že jsem se lekla a dál už nečetla.
Občas si na to vzpomenu a říkám si, že už bych se nelekla. Ale zatím čtu jiné.

Sharkan: to jsi vystihl přesně, čte se obtížně. A pořád ještě nevím proč - děj má, forma také není příliš náročná, ale stejně čtení drhne.

Garpa jsem přečetl jako puberťák a tehdy jsem hltal hlavně scény, jako je popis toho, jak si paní Garpová Garpa pořídila. :) Od té doby jsem nesebral ke čtení téhle knížky sílu. Irving se mi čte hodně obtížně, musím se do čtení dost nutit. A přitom nejsou jeho knihy špatné.

Sajuri: taky mám Pravidla moštárny v zásobníku, ale teď si dám zase od Irvinga pauzu, nic se nemá přehánět. Těším se na Tvoji recenzi :)

jayee: něco zajímavýho podat nezajímavě? Hanba by mě fackovala :).

jm: máš to s tím vyřazováním těžké :)

Děd nevěd: vidím, že tady v diskuzi dokážeme vzbudit zájem o cokoliv :)

b: svět je příliš rozmanitý, abych vydržel u jediného žánru. Ta rychlost čtení, no jak kdy, zrovna Irving mi jde pomaleji než jiná beletrie.

wu, udivuješ mě rozmanitostí, přeskakováním žánrů a rychlostí, kterou jsi schopen nejen číst, ale předat i zámysly.
garp - také jsem měla chuť skákat před rychle jedoucí auta v úzké ulici, aby zpomalila, drsný je, ale umí.

Tak se mi zdá, že ta převaha mírné negace může nakonec vyústit v zájem. No, možná se do ní alespoň tu a tam podívám.

Mně se to dost líbilo (což je jediné, co si pamatuju), když jsem to četl na škole, ale v životě mě nenapadlo to číst znovu.

Ale možná bych mohl, trochu zvědav bych byl - jestli jsem to teda už nevyřadil z knihovny jako knihu, kterou znovu číst nebudu...

Ty mi dáváš! Kdo to má všechno číst? Nemůžeš sem jednou hodit něco nezajímavýho, nebo tu aspoň něco zajímavýho nezajímavě podat? :)

No, musím se přiznat, já jsem tedy Garpa taky nedočetla, ale jak to teď tak čtu, tak mě to začíná pomalu mrzet. No, momentálně jsem rozečetla Pravidla moštárny, tak uvidím, jak se mi bude Irving líbit zde a potom se snad vrátím i k tomu Garpovi.

zcr: jsem vážně zvědavý, jestli tu bude někdo z Garpa nadšený :). Já se k Irvingovi vrátil po Hotelu New Hampshire, který je samozřejmě také tak drsný, ale zároveň je tam víc přirozené lásky (Garpova láska je křečovitá) a líbil se mi víc.
K té pompě - je to zajímavé, co? Když si vezmeme, že v Garpovi se promítá autor, a teprve Světem podle Garpa se skutečně prosadil, pak vlastně už při psaní Garpa musel vědet že to bude ono :).

tres faciunt collegium :o)
Četl jsem to taky, ovšem nevrátil jsem se pak ani ke knize, ani k Irwingovi... nějak mi to nesedlo - třeba ta zvláštní aura pompy, kterou autor kolem Garpa buduje (je to sice (snad) součást záměru, ale to ještě neznamená, že se mi výsledek musí líbit :)

r1: kvůli čemu?

Děd nevěd: já se k ní možná vrátím, ona je dost ... plná. Spousta věcí připomíná události a okolnosti našich životů.

Kdysi jsem četl. Není to ale kniha, ke které bych se vracel.

Já tu knihu nedočetl.