Wuwejův zápisník

Limama: kdepak, tady nejdou vkládat žádné tagy, může to být nebezpečné. Ale upravil jsem to na odkaz.
Ty plavky jsou fakt dobrý nápad!

Hm, tak nešlo. :-D

No kdyby někdo chtěl, tak mohu poslat fotku těch originálů. Když tak písněte maila.
Nebo zkusím vložit fotku tady, pokud to půjde:

http://rodina.cz/vopalkova/album/thumbs/pre_img_3715_1.jpg

Tribune, spíš ten brouk pytlík. Ale prohlášení renesančním člověkem považuji za jednu z největších poklon [úsměv].

Wu, ty jsi vážně renesanční člověk. A nebo brouk pytlík - provokatér. Tak nejenom knihy a politika, ale už i nite a hladce a obrace :-)

Limama: díky za popis

Jo, nešijí se pružné látky takovým tím cik cak stehem, aby se mohl natahovat s látkou?

Limama: také jsem přešívala plavky - dají se sehnat v galanterii pružné nitě, které se tak snadno nepotrhají a šila bych to tím nejdrobnějším entlem - to by snad mohlo vydržet. jinak je to docela zajímavý nápad - zrovna řeším, jak chodit se třema dětma, které ještě plavat neumí, do bazénu, aby se mi neutopily - možná se nechám inspirovat a taky něco podobného spíchnu - díky.

Wu: no na plavkách je ze předu i ze zadu po 4-řech obdélníkových "kapsách", ale otvorem dole a do nich se vsouvají takové jakoby polystyrenové válečky. Ty se mohou vyndávat, jak zrovna začíná plavat. Když už třeba začíná být dítko šikovnější, tak se mu vyndá třeba polovina válečků, aby se zase musel o něco více snažit, ale přitom byl ještě nadnášen. A tak se počet může snižovat až do doby, než se naučí plavat úplně sám. Jsou fakt super. Ale protože mám ještě jednoho mladšího caparta, tak je mi líto, že tak brzy odešly a tak bych je podle nich ušila pro toho mladšího, s tím, že by je asi chvilku ještě užil i ten prostřední. No asi to zkusím s klasickou nití, pokud se mi nikdo neozve a uvdime.

Ale díky za ochotu.

Limama: Tak to bohužel, já určitě neporadím, se šitím se nekamarádím. Možná někdo z kolemjdoucích čtenářů... Co si mám představit pod "všitým záchranným pásem"?

Hezký den, mám prosbičku:
Chtěla bych ušít synovi plavky. Podle jedněch, které nám bohužel po necelých dvou letech odešly a byly dost drahé, protože mají všitý i záchranný pás.

Prosím poradíte mi, jakou nití a jakým stehem bych to třeba mohla ušít, abych to nepokazila? A jak nastříhat střih. Jestli je na to nějaký fígl?

Na netu jsem našla stránky, které prodávají plavkovinu, takže to by problém neměl být. Jenom bych to nechtěla pokazit. Díky za rady a nejlépe možná na mail: limama@atlas.cz

Malá lingvistka: vidím to stejně, jen s tou oblastí nesouhlasím. Podle mě je to víc vidět na výtvarném umění.

zcr, Wu: Nemůžu si prostě pomoct, co se týče etikety, jsem konzervativní a co se týče architektury, vyhrává u mě funkčnost a účelnost.

Přijde mi prostě strašně zvláštní, jak si dneska všichni myslí, že "zajímavé" musí být nutně "šokující, výstřední, alternativní". To je hrozná křeč. Týká se to všech oblastí a nejvíc je to vidět na literatuře.

Lenka z L.: jako by prošlo žaludkem, hrozná představa :). Já takovým extra extravagancím nefandím, je to většinou buď provokace, nebo nějaká duševní kompenzace.

Wu, tohle je nic proti tomu co se bezne nosi ve Svedsku. Nekdy mi pripada, ze cim vic clovek vypada jako strasidlo, tim je to lepsi. Bud rad, ze to vypada jenom jako naruby. Tady to obcas vypada, jako by to proslo zaludkem. :-)
Nicmene se pripojuji k hanci, ze modni prehlidku beru jako umelecky produkt, ne praktickou vec. Jako male umelecke dilo, ktere ma zaujmout, mozna potesit ducha a oko, nebo upzozornit. Takova mala instalace. A pak mi nevadi, ze si nekdo dela srandu...

Helazd: no vida, vlastně jsi nezáměrně vyrobila naprosto moderní věc :).

Mám doma jedny rozešité šaty. Už dva roky, nemám nějak čas je dodělávat. Díky tobě vidím, že ani nemusím, jen je obrátím naruby a můžu jít.
Kdyby to co je na fotce, spatřila moje babička - výborná švadlena - tak jí asi šlehne. Ale už pár let šije košilky andělíčkům v nebi . Určitě je maj začištěný a oentlovaný....

zcr: naštěstí neví, že turisti nemají zbraně, takže je to v pohodě ;).

Wu, draculko, vsadím se, že na tom druhém svetru je i medvěd, ale nevíš o něm ani Ty, ani turista .D

draculka: dobrý, jsem fakt rád, že takovéhle nápady existují a že to někdo zrealizoval.

Wu, To bych do sebe neřek'! ;)

Ta recyklace svetrů mi připomněla jednu firmičku, která ze starých svetrů z přírodních materiálů vyráběla novou tedy vlastně staronovou či recyklovanou přízi/vlnu. Člověk tam mohl poslat staré či poškozené svetry a pak si za hubičku nakoupit nejrůznější odstíny té recyklované příze. Ještě tu někde mám dva svetry z té staronové příze, které fakt stojí za vidění - máma, která je kdysi pletla se musela vyřádit - na jednom jsou domečky s kočkama a na druhém turista, hory a lesy.

zcr: Jsi prostě extrémista ;)))

Wu, a udělá z něj velkého umělce cena Thálie? Pokud ano, pak bychom snad očko přimhouřit mohli, ne? ;)))
Asi bych ještě rozlišil, zda tou událostí hodnou obleku je pohřeb blízkého příbuzného nebo přebírání ceny za umělecký přínos. On tam šel za umělce.
A co Einstein bez fuseklí? :o) A co zcela potetovaný a ocvočkovaný Vladimír Franc?

Blue: recyklace svetrů :).

Malá lingvistka: naprosto s Tebou souhlasím. Volba oblečení pro danou příležitost vyjadřuje vztah, který k ní ten člověk má. Přebývá provokace a chybí pokora.

zcr: ano, provokace z umělce obyčejného provokatéra neudělá, jenže velkého umělce taky ne. Že je Ti jedno kam přišel Kilián jak oblečený je v pořádku při posuzování jeho díla, nikoliv jeho vystoupení na slavnostním večeru.

Malá lingvistko - zároveň taky platí, že provokace neudělá z umělce obyčejného provokatéra. A v případě obou zmíněných pánů platí spíš tohle.
A k tomu poslednímu odstavci - mně je zase jedno, jak kam přišel Kilián oblečený a/nebo čímu vkusu vyhovuje/nevyhovuje Kaplického návrh. A dokonce i to, jestli to udělali naschvál. O žraní to není už vůbec. Mohl by se mne někdo zeptat, zda je mi taky jedno, koho přesně rád Pavel Opočenský. A to bych prohlásil, že na takové případy jsem ochotný aplikovat doublethink s tím, že jeho sochařské (a mimochodem i šperkařské) dílo mám rád a zbytek je hlavně věcí orgánů činných v trestním řízení (a jako ony málo až vůbec zohledňují jeho umělecké kvality, já si snadno mohu dovolit málo až vůbec zohlednit jeho kvality jiné). Tož tak.

Tohle mně nějak nevadí, ale když pan Kilián přebírá cenu Thálie v trendy "jakožeošoupaných" džínách a džínovém ještě víc kůl "rádobyrozpáraném" saku, zatímco všichni ostatní s úctou zvolili velkou večerní a pomalu smoking, tak to mi tedy opravdu VADÍ. Možná byl "šik a trenky", ale v té situaci vypadal prostě jako blbec.
Umělce z člověka záměrná provokace prostě neudělá. Totéž platí o Kaplickém.
Je mi fuk, jestli je Kilián skvělý baleŤák a choreograf, je mi jedno, zda je Kaplický úžasný architekt... Ani jeden nezvolili vhodně vzhledem k situaci a účelu stavby/večera. A zřejmě to oba dva udělali naschvál. A to bychom jim neměli tolik žrát...

Než šití a "konfekci", dávám přednost "sekáčům". :-)) Najdou se tam parádní kousky.. naučila jsem chodit do sekáčů i moji babičku, která nad nimi, ohrnovala nos a stejně tak moje mamina. Teď tam nakupuje svetry řádově za desetikoruny, otec je vypárá a ona z nich pak uháčkuje deku.. nebo ponožky.. nebo svetr.. :o)

Já osobně jsem se k šití zatím nějak nedostala, pokud nepočítám šití oblečků na moji jedinou panenku, která jich měla tolik, že nevěděla co s nima a nevešly se ji do jedné velké krabice :o))... tak třeba na mně to šití ještě čeká :o)) ....

Třeba sebekontrola :).

Napadá mě pouze "...šaty dělaj člověka...". No samo s tím nesouhlasím stopro, ale když si na sebe vezme někdo nějakou šílenost je to zřejmě proto, že mu někde něco chybí.

Wu, díky, to je přesně to, co jsem myslela. Nebyla jsem si jistá.
Draculko - já jsem šila celý život pro celou rodinu - od plavek po kabáty s kožešinou..... naučila jsem se šít sama - podle Burdy. To bylo opravdu vynikající tehdy. za komunistů tady nic nebylo, potíž byla i s látkami, například když jsem sháněla látku pro dceru na svatební šaty.Museli jsme nakonec vzít tu jedinou, která byla. šití mě hodně bavilo, šlo to rychle, byl hned vidět výsledek.

hanci: Hundertwasserhaus je spíš jako omalovánky, podívej se sem http://www.hundertwasserhaus.info
Z módních výstřelků mě nejvíc udivují takové ty uměle zahnědlé a ošoupané džíny. Vypadají jako vytažené z popelnice :).
O podrazu kolem celé architektonické "soutěže" jsem taky četl :(.

draculka: to věřím, že je to povznášející, být obklopen věcmi které člověk sám vytvoří je přirozené. Škoda, že to nejde dělat se vším :). A také ne každým, já bych si kalhoty nejspíš neušil.

Vidíš Wu, já jsem v nespokojenosti s tím, co se nabízí/je nabízeno v obchodech došla tak daleko, že jsem začala šít - na sebe i na děti. Zrovna teď jsme se vrátili z centra, kam jezdím pro látky. většinou sice přešívám staré a odložené věci, čas od času si udělám radost a koupím si přesně tu látku, která mne osloví a ušiji si něco z ní - je to v něčem velmi povznášející pocit.

Já se jen skromně trošičku přidám - myslím si, že všechny módní přehlídky - návrhy na ně - že je určeno jenom pro dívání, co si všechno tvůrce dokáže v tomto směru vymyslet.a že to není určeno pro denní nošení. Alespoň já to tak beru. Přehlídka, která je určena pro nošení, je tak dopředu avizovaná. - taky se mně vůbec nelíbí dnešní móda umělé rozervanosti, roztrhanost, švů naruby atp. Když v takovém tričku přišel vnuk, tak jsem ho upozorňovala, že se oblíkl naruby. No jo - stáří.
Já si teď nemůžu uvědomit - ten Hundertwasser - to jsou ty barevné stavby - jakoby si je dítě dělalo na písečku? - Jestli je to ono, tak to se mně opravdu z duše nelíbí. Nemám ráda překombinované věci.
Wu, psala jsem na blog k Zcr co jsem četla o té "chobotnici" v Respektu - o podrazu při té soutěži. Jsem hrozně znechucená, šokovaná, smutná, zklamaná - vůbec nevím, jaký výraz použít. Je mně z toho nanic. Ještě jsem se dověděla z dalších rozborů i jiné věci, takže moje nadšení už velmi ochladlo.
Nefunkcionalismus - to se mně strašně líbí.

zcr: se nediv, že jsem jim na to skočil, s takovým obsahem hlavy :)

Wu, tos jim na to teda pěkně skočil :oD
Mně ten Hundertwasser moc nesedí - ostatně můj vkus už asi trochu znáš :o)
(Tý jo, no jestli to máš v hlavě takhle...! :)))))

zcr: S V.K.Novákem se dá souhlasit, šperk je všechno co zdobí. Když se vrátíme k odkazu na tvorbu dua Heatherette, je to tedy umění? Nosit se to nedá, řemeslo je dost potlačené. Čili módní přehlídka je v podstatě vernisáž, akorát že díla nevisí v rámech na stěnách, ale na živých ramínkách. Hmm. Takhle to smysl dává.
Zatraceně, a já si myslel, že to předváděné oblečení je určeno k nošení :)).
Hehe, nefunkcionalismus, skvělý :).
Hundertwasserhaus je úchvatná věc, úplně jako kdyby vypadl z dětské pohádkové knížky. Hodil by se do lunaparku. Je praštěný, ale kupodivu mě neodpuzuje (na rozdíl od chobotnice). Asi nějak rezonuje s vnitřkem mojí hlavy :)).

lojzo: byl by to zajímavý seriál, napsat o nejšílenějších stavbách, co říkáš?

zcr: :-))) Nefunkcionalizmus je pekný výraz. Myslím, že by sa mohol (a mal) ujať v architektonickej teórii.

Wu, zajímavě se k tomu staví V.K.Novák - současný vedoucí ateliéru Kov a šperk na VŠUP (a mj. autor letenského metronomu) - ten říká, že šperk je všechno, co zdobí - od prstenu až po paprsek světla. "Užitost" je jen východisko, inspirace, startovní bod. Proč by se měl umělec omezovat? Opravdové užité umění je spíš řemeslo (neshazuju to, ani náhodou) a produkuje se masově, a tady jsou požadavky na rozumnost a funkčnost zcela v míse ;) Umění je jinde: proč chtít od řemesla to, co od umění a od umění to, co od řemesla?

Spíš než Kaplického bych jako příklad architektury puštěné ze řetězu volil Hundertwassera (třeba ten slavný vídeňský Hundertwasserhaus) - pracovně jsem si ten styl označil za nefunkcionalismus :o)

zcr: já se racionální pohled na užité umění ještě neodnaučil, pořád mi tak nějak připadá, že oblečení by mělo jít hlavně nosit :). Mimochodem, je to ještě "užité" umění, když ho užívat nejde? :)
Myslím že podobný problém je všude, nejen v soudobém šperku. V architektuře, třeba. Ale to bychom se zase dostali k té fialové chobotnici ;).
To na obrázku se nehodí k ničemu, nesaje. Je to samozřejmě nějaký syntetický materiál :).

Wu, já bych to neviděl tak tragicky, hlavně co se toho "střílení si z lídí" týká. Prostě se užité umění beostyšně páří s tím, co se zrovna namane - ale to přece není špatně. Do takových ošatů, na jaké linkuješ, těžko kdo vleze (de facto sebevražda - už sejít se schodů by byl nadlidský výkon, o sednutí si v tramvaji ani nemluvě :), ale pověšené na estetických věšácích a na molu to může vypadat velmi působivě (nebo alespoň komicky). Ovšem neříkám to jako nadšený fanda tohohle "žánru" - naopak, jde to mimo mně, a to zcela.
Něco podobného je soudobý šperk - mnoho věcí se prostě nosit nedá, ale proč by jim to mělo ubírat na umělecké hodnotě a mne ovlivňovat ve vnímání? Já se tenhle racionální pohled na užité umění odnaučil. (Navíc to nebývá přebytek "uměleckosti", co znepříjemňuje život, naopak - nedostatek jakohékoli intelektového uchopení designu, třeba u laviček (a vida, námět na článek...)

Na nedostatečný výběr "normálního" šatstva žehrám taky, nekonfekční postava je prokletí a navíc nemám pro odívání vkus (rodiče ho nemají taky a systematicky mne navlékali do šatů po starších příbuzných, takže jsem ho ani neměl jak získat), a řeším to pokud možno jednoduchou černo-šedostí (moje blogová šablona není vybraná náhodně :)

Jinak pěkná hadra, na tom obrázku. Saje? :o)))

To ale bude asi jiný problém - nemají nic co by bylo pěkné / kvalitní / nekřiklavé, že?
Zatímco těm co tam tak sleduju, těm jejich chování a sebekritiku nespraví ani sebelepší oblečení...

To se nedivim, ja taky hledam vetsinou marne, kdyz uz tam teda musim...