Wuwejův zápisník

František Dražan: asi se o Villona hodně zajímáte, že? Spousta podrobností ve Vašem komentáři...

Podle mého názoru byl mistr Villon,jen obětí hříčky náhod,která se snoubila s osudem štvance,pokud čtu jeho verše,cítím z nich určité napětí,přitom jeho život mohl být poměrně klidný,ale jeho osud byl poněkud jiný,asi nejšťastnější chvíle prožíval na dvoře Karla Orleanského,ale ani tam nevydržel dlouho,proč?Pokud budeme uvažovat nad logikou tohoto muže,kterému v té době hrozila šibenice za vraždu a svatokrádež,je nepochybně na snadě že se bál svého vyzrazení,asi by se nelíbilo vrchnosti že zaměstnává vraha a svatokrádežníka .Co kdyby se někdo dozvěděl že je členem ulity,asi by mu ani kníže nepomohl,ve jménu krále by byl popraven.Bylo proto lepší zmizet,po návratu do Paříže se stalo to co mohl očekávat,obviní ho z úkladné vraždy,zřejmně někomu překážel,asi znal praktiky policejního života,nehledě na to že Paříž v té době byla hladová a chudá, mor a jinné choroby bičovaly jí jako metla boží.První kdo byli na vině byli tuláci a kejklíři a Paříž se mstila,sice Villon unikl smrti,ale kde skončil nevíme,můžeme se jen dohadovat,možná že se usadil,nebo zemřel opuštěn v bídě,přál bych si kdyby zemřel jako vzorný muž,někde v ústraní pod úplně jiným jménem.Kdo ví?Snad jen Bůh může tuhle hádanku vyřešit.Závěrem chci jen říci díky mistře Villone.

Monique Mouton: paráda, díky za doplnění překladu i originálu. Uštěpačná poznámka je na místě, mně se to bratrstvo od počátku zdálo podezřelé (obzvlášť ten anglický název) [úsměv]

A ještě pro další srovnání překlad V.Businského:
V té komůrce zde leží, spí
Ubohý školák otrhaný,
Jejž střelil amor sveřepý -
Francois Villon byl on zvaný.
Kousek mu země nebyl daný.
Dal všechno, každičký to ví,
Stůl, židle, chléb, koš proplétaný.
Kéž milující prosloví (...)

A original:
Ci git et dort en ce solier,
Qu'amour occit de son raillon,
Un pauvre petit écolier
Qui fut nommé Francois Villon.
Oncques de terre n'eut sillon.
Il donna tout, chacun le sait:
Table, tréteaux, pain, corbillion.
Pour Dieu, dites-en ce verset (...)

No, a na závěr jedna taková uštěpačná poznámečka k článku: "Brotherhood Of The Coquille" ...a navíc byl významným členem Společenstva prstenu :-D

Krásná sbírka. Mé srdce plesá. :o)

Myslím, že Villon ovlivnil dost básníků. Ostatně i V a W si od něho vypůjčili do Balady z hadrů to známé a stále pravdivé: "Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad." Jak dodával J.W.:"platí to i pro duševní nuzotu".

Zajímalo by mě, jestli to skutečně psal tak lehce, jak to vypadá. Asi ano...

Villon je absolutní básník. Jeden z mých zcela nedostižných vzorů. Dík za hezkou vzpomínku...

Fade: úzce to s ní souvisí, Jarmila Loukotková pro ni Závěť nově překládala. Tohle je ale nejnovější (možná) samostatné vydání s nějakými úpravami.

není to náhodou z knížky Navzdory básník zpívá?

Tak to doplním pro srovnání epitaf v překladu Jarmily Loukotkové (str. 149):
"Zde leží spánkem posledním
ubohý žáček v plotě kůl,
se srdcem láskou proťatým,
žák, který Francois Villon slul.
Píď země neměl, grešle půl.
Všude se ví, že rozdal vše:
lavici, chléb i s košem, stůl.
Kdo lásku máš, modli se zde:"

To je zajímavé, překlad J.L. neznám. Mám doma překlad Otokora Fischera s ilustracemi Ludmily Jiřincové, který vyšel v r. 1964. Ve vydání je vložena deska s recitací Otomara Krejči.
Uvádím epitav ze str. 80:
"Zde, střelen šípem lásky, spí,
jenž na světě měl samý shon,
ten malý žáček chudinký,
co zval se Francois Villon;
ač v kapse neměl milion,
vše rozdal, stůl i kredenci
a poslední svůj groš a bon.
Nuž, modlete se, milenci."