Wuwejův zápisník

Lenko, můžete se mi ozvat na e-mail olgalibalova@centrum.cz jestli ještě zavítáte na tyto stránky. Díky moc, důvod je: zajímavé Vaše názory

Víc než se mi zdá, že by se mohlo zdát ostatním :). Díky za odpověď, budu si ji pamatovat.

... víc, než se zdá komu? To je to. Někde jsem považována za prosťáčka (kterým se cítím být též) a někde za hloupého blázna a někde mi lidé nerozumí, protože pro ně jsem prý příliš daleko.
Co se týče mě, myslím, že vím mnohem víc, než ke skutečnému životu oravdu potřebuji.
Učit? No, ano, ale zdá se mi to příliš násilné, příliš prvoplánové... najít tu správnou formu, ze které nemám osypky, to je námět pro hledání. Úplně nejlepší je myslím učit lidi prostou svou existencí, tím, že je člověk takový, jaký je. Ale to není jen tak. :-)
V této době jsem hlavně učitelem i žákem pro sebe, ostatně jako většina z nás.

Jasně že můžeš odpovídat, i když to s článkem nesouvisí, diskuze jsou nepředvídatelné a to je taky jedna z věcí, co je na nich pěkné. Žádné mazání nebude.
Takže zkoušíš, nebo jsi zkoušela učit (napovídat)? No zdálo se mi, jak tu tak píšeš, že o světě kolem i uvnitř víš víc než se zdá :).

A můžu odpovídat, když se to nevztahuje k článku? (kdyžtak si to přečti a smaž)
Už neléčím. Většinou to bylo záměrně, ale spíš jako pomoc přátelům, známým, právě potřebným. Nejsem léčitel, vím, že to není moje parketa. Ty energie jsem cítila, používala, vím, že to funguje a jak a jdu dál. Pochopila jsem, že než cpát do lidí energii, aby si k tobě chodili jak do cukrárny, je lepší jim napovídat, aby si uměli pomoc sami... a ještě lépe, aby pomoc vůbec nepotřebovali.
Tím se ovšem nechci vůbec dotknout skutečných léčitelů, kteří to dělají dobře, mají zde své místo stejně jako lékaři, jako homeopati... atd.
(Teď však zrovna pracuji hlavně se sebou.)

Ale to jsou mi věci. Léčíš i záměrně, nebo jen tak mimochodem?

No, jo, asi slyšela. Ale jak říkám, já se tím raději moc nezabývám, aby mě to třeba neovlivnilo natolik, že by to přehlušilo signály mého těla. Každopádně jsem zastáncem toho, že čím více se věci vaří, pečou a tak, tím ztrácejí. Mám ráda věci jednoduché, jedno, dvou, třísložkové. Ale nevím, jestli za tím není zakuklená taky lenost vařit a péct, i to je možné.
Je mi sympatické i frutariánství... ale zase žádný extrém. (Když dostanu chuť na anglickou slaninu, klidně si jí 5-10deka koupím a sním na posezení.) Navíc život se ovocem a ořechy lze jen v horkém počasí a taky v prostředí, kde je čerstvého ovoce dostatek pořád.
Třeba když mám chuť na teplá a hutná jídla, zpravidla pak přijde chladné počasí.

Jo, Sisyfovci... Prof. Heřt a jeho slavný výrok, že je anatomem, pitvá lidi celý život, ale žádné energetické dráhy v lidském těle nenašel. :-)))))))))) A takoví lidé udávají tón vědě. :-) A potom věř vědeckým výzkumům. Kór, když tě pálí ruce, když má někdo nějakou bolístku. Tak lehouce přiblížíš ruku k jeho lokti a člověk, kterému nepomohly ani opichy, odchází bez bolesti, než jsme přátelsky popovídali a vypili kafe. - Ale to už jsme daleko od tématu.

:) ale ne, já mu neubližuju, on se odplížil sám, já jsem si totiž celkem jistý, že "něco" v čerstvém ovoci a zelenině je. Něco co dělá rozdíl mezi syntetickým a přírodním vitamínem. Koneckonců tvrdí to skoro každý léčitel, bylinář a akorát odborníci ze Sisyfa to nemůžou najít :). Takže to známo je. Slyšela jsi o vitariánství? Ne že bych se ho chtěl zastávat, ale je založené právě na živé, nezpracované stravě.

S tou vadností jsem to myslela tak, že třeba jestli nemáš povědomost, že lidé takto reagující mají v sobě moc soli a měli by jít někam, kde by je odsolili. Nemáš, tak dobrý. Zatím ještě žiju, mělo by to tedy ještě chvilku tak vydržet. :-))

Chemikovi kvůli mně neubližuj. Zkusím to říct jinak: třeba je voda v ovoci namíchaná tak, že už ty minerály potřebné k životu obsahuje v nějakém ideálním poměru a pak už je třeba doplňovat jen nějakou tu ledovku či "destilku". (ovoce jím kvanta) Ale nějak se tím nezabývej, jsem myslela, jestli to není nějak známo, třeba.

Na to si odpověz sama :) Podle mě to znamená akorát to, že každému člověku vyhovuje něco jiného.
Ale s tím, že tělo se ozve, souhlasím naprosto. Jen je třeba jeho signály poznat a poslouchat... vlastnosti demineralizované vody jsem zkoumal až dodatečně, po zážitku na dovolené. O minerálkách jsem to už věděl dřív, taky mi nedělají dobře. Voda v ovoci - spíš než o ni půjde o energii živého (teď jsem chemika v sobě zavřel do sklepa :)).

Články jsem si přečetla oba. To o té demineralizované vodě je zajímavé, mně se vždycky zdálo, že právě ona je pro mě ta pravá. Nerada věci zkoumám takto kvantifikovaně, přesvědčila jsem se, že přesněji mi dá najevo moje tělo, co potřebuji. Minerálku nepiju a když už, tak jen v nouzi. Žízeň mi nezažene, zdá se mi moc slaná, je mi po ní nevolno, může i bolet hlava. Tayk josu v ní bublinky a ty už nemůžu vůbec. Ale týká se to také většiny hlubinných studánek. Mám ráda naopak vodu povrchovou. Nejlepším kompromisem je pro mě voda z vodovodu (zpravidla říční zdroj), ale pokud si na vodě mám pochutnat, byla by to voda právě z roztátého sněhu nebo ledu (nemyslím tu balenou, kupovanou).
A taky mám dojem, že nejlepší je voda v ovoci (a zelenině). Nějak mám pocit, že to jde rovnou z buněk do buněk živé, do živého.
Znamená to něco? Nejsem nějaká vadná? :-))