Wuwejův zápisník

Evee: jak můžeš vidět tady v diskuzi, nejsi v tom sama.

JA SE TAK TĚŠILA NA 2 A 3 PO PŘEČTENI PRVNÍ KNÍŽKY...BOHUŽEL JSEM SE ZKLAMALA.TU TŘETÍ JSEM ANI NEPŘEČTLA CELOU ..NEŠLO TO ...

Tak ta místa Ti hodně závidím!
Alespoň tu kavárničku Metlemi bych si přála navštívit :) ... Popisoval to místo tak kouzelně... Ale s mojí finanční situaci se mi hnedtak nepoštěstí :( ...
No, snad jednou...
Dobrou noc a pěkné vánočky vinšuju ;)
bb.

Víš co? Já k Tvému komentáři nemám co dodat, vyjadřuje úplně přesně moje pocity. Ten první díl, to byla pohádka. Navíc když jsem na některých místech byl...
Že nasadil laťku sám sobě mě vůbec nenapadlo a je to asi pravda.

Wu: já ho přečetla, jaxe dočteš dále.... Jen mě teď v práci střídala kolegyně, tak jsem musela na chvíli přerušit své "ukecané" psaní :o))

Pak jsem ale byla na autogramiádě a besedě s ním, která proběhla v rámci letošního knižního veletrhu v Praze... Hodně dotazů z publika se týkalo právě prvního dílu třetího přání, a mě povídání o téhle knize zaujalo natolik, že jsem po ní hned o dva dny později sáhla...
První díl jsem doslova zhltala a neskutečně jsem si jej užila. Ten příběh je nádherný. Pro mě byl o to divuplnější, že sama jsem v tu chvíli prožívala některé věci, které jakoby do románu přesně zapadaly! Tahle knížka mi hladila duši, naplňovala mě silou, radostí a hravostí. Těch pár týdnů co jsem ji četla, jsem tím příběhem žila...
...... i přišel druhý díl....
Přiznám se, že Japonsko, potažmo celá Asie, je pro mě, až na jisté drobné výjimky, svět, kterému nerozumím, jsem z něj zmatená, a nemám k němu osobně vřelý vztah - ať už se jedná o kulturu, filosofii, umění, či cokoli jiného.... Oki, možná jsem barbar, ale prostě tam mám jakýsi blok :) .....
Takže jsem očekávala docela s obavou, jak se začtu... A musím říct, že jsem se začetla.. Maličko zklamání tam pro mě bylo... měla jsem pocit, že tenhle druhý díl už zurčivě radostně a hravě neplyne s takovou lehkostí jako díl první.. cítila jsem tam cosi napjatého a tragického kdesi v podtextu...... prostě jen pocit ...... Už to nebyl příběh, kterým bych žila.. Ale i tak jsem ho ráda četla....
......hmmm..... a napjaté očekávání, co bude následovat .....
Od prvních písmenek toho třetího dílu jsem cítila, že všechno je jinak.... Buď jsem jinde já, nebo je jinde Fulghum.. A přiznám se, že mě to straaašně moc mrzelo! ... Tenhle díl jsem přečetla už jen a jen z úcty k panu Fulghumovi. Já osobně se prostě nechytla.
Měla jsem pocit, jako kdyby ten příběh napsal někdo úplně jiný než ten, kdo napsal první díl.. Měla jsem po celou tu dobu z téhle knížky takový divně rozpačitý pocit ....
Asi Robertu Fulghumovi křivdím /jen on sám ví co a proč napsal tak jak to napsal, a je to jeho svaté právo!/ ale můj pocit je ten, že v Prvním díle nastavil laťku strašně vysoko sám sobě,... a pak už ji nikdy nedoběhl.... V prvním díle vyčerpal všechny své úžasné nápady, hravost, radost, energii a vynálezy.... Třetí knížka je jiný příběh od jiného autora o něčem jiném :) ....
Chmmm... asi by to bylo panu F. líto, kdyby četl mé hodnocení... Nevím, jak tohle vnímají ostatní čtenáři.
Jen jsem se chtěla podělit o své pocity...

bb: Určitě si ho zkus přečíst, myslím že minimálně jedním dílem Tě potěší. Jen nedokážu posoudit kterým :). U mě rozhodně vede ten první.
Čtení po kouskách a za pochodu u tohohle románu rozhodně nevadí, spíš naopak; sám o sobě je rozdělen na kratší kapitoly a sleduje příběhy několika lidí najednou.

Byla jsem líná se rozepisovat pod každý díl zvlášť, tak ty písmenka vysypu všechny tady naráz :)
Fulghum je pro mě úžasnej tvor. Jeho knížky krátkých příběhů a zamyšlení miluju, ale dlouho jsem váhala zda se pustit do románu, či ne.... Důvodem byl můj zoufalý nedostatek času a vidina, jak s sebou rok vláčím v baťůžku na zádech takového cvalíka jako byl první díl /a nebyl důvod usuzovat, že další budou tenčí/, mě neuváděla v nadšení. Čas na souvislé čtení posbírám málokdy. Většinou čtu po kouskách a za pochodu :)

error414: Já jsem si říkal, že ses nějak odmlčel, i na svém blogu ... No jo, čtu jak o závod, ale pořád je to pomalu, hromada knih k přečtení narůstá rychleji :)

Panejo, chvilku sem zasekany raci prijdu sem a ty mas zase prectenych dalsich 20 knih. To te obdivuju ze takhle hodne ctes.

Máš pravdu, některé knihy od Coelha se mi líbí. Nebo mě teď napadá - starší knihy od Richarda Bacha, taky se dobře prodávaly a taky za to stály.
Jasně že si mě můžeš přidat, jsem poctěn.
S tím varováním, to je težký, první dva díly se mi naopak líbily moc, první nejvíc, vyložené zklamání je až tenhle třetí. To jen pro přesnost :)

A díky za varování, protože jsem přemýšlela, že utratím nehoráznou sumu a tu knihu si koupím. Takhle počkám až ji budou mít v knihovně.

Čímpak to bude?
No jasně, že to neplatí ve 100 %, ale ve většině, řekla bych.
Já si vzpomenu na příklad. Třeba Alchymista od P. Coelha. Trhák, ale není to špatná kniha.
P.S.: Můžu si tě dát mezi oblíbené stránečky?

To jo, ale občas, občas se s tímhle přístupem člověk připraví o perlu. jen si teď zrovna nevzpomínám na žádný věrohodný příklad :).

To mě utvrzuje v názoru, že čtenářské hity číst nemusím.