Wuwejův zápisník

Použití slova "výplod" není zrovna nejšťastnější začátek dialogu.
Taky mě mate dvojitá dvojznačnost
- měl jsi v úctě do přečtení výplodu, a máš dál? Takže výplod mě o úctu připravil, nebo nepřipravil? :)
- totálně jsem nepochopil, nebo se pleteš ty? :)

Nicméně:

1) já píšu co cítím, přečetl jsem jednu knihu a rozhovor s autorem a píšu o nich. Jestli byla reprodukce rozhovoru špatná posoudit nemůžu, nemám k tomu prostředky a navíc by zrovna ReGeNeRaCe neměla sebemenší důvod zkreslovat či zhoršovat promluvy jednoho z autorů, které vydává spřátelené nakladatelství.

2) ani jednou jsem se k Pokojnému bojovníkovi nevyjadřoval, žádné "co někde někdo", ostatně v minulé odpovědi pro Hančí jsem psal "tu jeho knihu neznám, klidně může být vynikající"

3) totální nepochopení, no nevím, duchovní literatury jsem za posledních patnáct let přečetl celkem hodně a nemyslím si, že by Cesta ducha patřila k nějakým intelektuálně obtížným kusům. Krom toho - podle čeho to mé totální nepochopení posuzuješ? Že jsem napsal, že zpracování je plytké a laciné, že kapitoly nemají příběh, ale kniha se tváří jako román a nikoliv jako příručka? To mluvím o formě, ne o popisovaných zákonech, o těch jsem napsal akorát že "jsou jaksi univerzální a pravdivé" a proti tomu předpokládám nic nenamítáš.

4) i kdybych nakrásně Pokojného bojovníka zkusil, plytkost Zákonů ducha to nezmění, že ne?

Něco málo k Millmanovi.

Až do přečtení tohoto vyplodu o D.Millman jsem měl v hluboké úctě tvůj blog (mám i dál).
Spíše bych viděl problém v totálním nepochopením tvém a možná i nějaké zvláštní reprodukci rozhovoru ReGeNeRaCe. Spíše než cestu ducha bych zkusil Pokojného bojovníka a po té napiš co cítíš ne co někde někdo. Nebo se možná pletu já a je to plytké.

Hančí, to mě mrzí, nechtěl jsem Ti zkazit dojem a hlavně tu jeho knihu neznám, klidně může být vynikající, opravdu. Často je autorova první kniha jeho knihou nejlepší a pak už jen vaří z vody. Tady jsem našel nějakou ukázku, podívám se na ni jen co najdu trochu času http://3web.dkm.cz/tradicni_karate/books/index.php?typ=title&title=cesta_pokojneho_bojovnika

A tím "plytké" jsem myslel že si Millman vymyslel strašlivě nereálnou pohádku jak šel někam do kopců, pořád dál a dál, a tam narazil na éterickou ženu, která ho začala ty zákony učit. Každá kapitola byla bez příběhu, ale zároveň se to netvářilo jako příručka, ale vyprávění. Kočkopes, který si z obou žánrů vybral to horší.

Ach jo, o tom Millmanovi jsem to raději neměla číst a mohla jsem si ponechat dobrý pocit ze čtení té knížky. to se mně stalo už několikrát, třeba když jsem se dověděla podrobnosti ze života nějakého malíře, básníka atp. Mám tendenci si lidi šíleně idealizovat - je to nepochopitelné vzhledem k mému věku, ale je to tak, pořád.Cestu pokojného bojovníka jsem četla před několika lety a moc se mně to líbilo, jestli by tomu tak bylo teď, nevím. Připadalo mně to právě oproti tomu Castanedovi srozumitelné. Víš, nejsem natolik inteligentní, abych složitějším věcem rozuměla. Hrozně se snažím, ale někdy to prostě nejde. Knížky, co mi doporučuješ, se pokusím vypůjčit. - Měla jsem (a mám) opravdu hodně těžký život, někdy mně skutečně připadá, že jsem někým zkoušená, kolik vydržím. Tak se snažím všemi možnými způsoby bojovat a nevzdávat to. Někdy zjišťuji, že přesto, že některé věci už jsem četla nebo mně je někdo říkal, ale jakoby "nezapadly do úrodné půdy" - prostě jsem je přešla, nepochopila je správně..... Pak najednou si to znovu někde přečtu, uslyším - a je to jakoby mě osvítil Duch svatý. Najednou vím, že je to to správné pro mě, pro řešení mého problému atp. To se právě asi stalo teď se Čtyřmi dohodami.
Dík za rady a moc zdravím.

Ahoj, vezmu to postupně.
Castaneda - taky jsem toho od něj moc nečetl, jen dvě knihy z jeho rozsáhlého díla. Myslím si, že je to pro nás příliš exotické pojetí a proto to většině nesedí nebo drhne. Pokud bys ale do jeho světa chtěla proniknout, zkus něco od autora, který si říká Gato. Je to Čech, spoustu let se zabýval zenem a spoustu let Castanedou. Jeho knížky jednak čerpají z obojího (Zenová kočka, kocouří čaroděj), jednak velmi srozumitelně popisují Nagual (Učení Nagualů). No a povídky jsou také velmi působivé (Soumrakodlak).

Čtyři dohody - máš pravdu, důležité je vybrat si to co je přínosem, ono navíc kolikrát člověk vidí jenom to, nač je připravený a jiné věci ne. Stalo se mi to mockrát, že jsem se vrátil k nějaké knize a nestačil se divit, co tam bylo "ukryté" a já to dřív neviděl. Třeba to bude i případ téhle knihy, která mi dnes připadá jako směs mnoha tradic (ale s velmi kvalitním jádrem).

Dan Millman. Cestu pokojného bojovníka jsem nečetl a nemůžu ji posuzovat. Jediný zdroj informací co o ní mám, jsou články v časopise ReGeNeRaCe a ta je nějak svázaná s nakladatelstvím, které jeho knihy u nás vydává. Četl jsem jinou, Zákony ducha, a to bylo vyloženě plytké. Resp. plytce a lacině zpracované, ony ty zákony jsou jaksi univerzální a pravdivé (čímž se vracím k Tvé zmínce o shodě s Biblí). Danu Millmanovi moc nevěřím a třeba rozhovor v jednom z nedávných čísel ReGeNeRaCe mě vysloveně pobavil, glosa zde: http://blog.wuwej.net/2006/06/09/regenerace-s-neuveritelne-skromnym-danem-millmanem.html

A k tomu, že si člověk může a musí pomoci sám, a že mu mohou knihy ukázat jak na to, říkám ANO :).

Wu, díky, žes mě napsal o tomhle Tvém komentáři.V tom množství uvedených knih jsem to přehlédla. Já jsem se pokoušela číst Castanedu, ale ten mně vůbec nesedne. Nerozumím mu asi dostatečně. Mám pocit, že bych k jeho knihám potřebovala pomocníka, který by mně hodně věcí ještě dovysvětlil a názorně ukázal. U tady té knížky pro mě bylo nejdůležitější úplně ze všeho doporučení, že člověk má začínat u sebe. Bylo to tam tak jasně řečeno, že se nemohu vymlouvat na nic jiného. Těžko se to přijímá, člověk má tendenci neustále se vymlouvat a svalovat všechno na okolnosti, popř. jiné lidi atd. Toto pro mě bylo naprosto rozhodující. Taky fakt, že mně za dobu, co jsem na blogu, k tomu už začala přivádět Radka, které jsem nesmírně vděčná za mnoho. Ona mně vlastně už dřív napsala téměř všechno, co je ve Čtyřech dohodách, aniž by ona tu knížku vůbec znala. Můj první dojem byl, když jsem začala číst, že je to jedna z těch teď tak moderních knížek, které radí, jak má být člověk šťastný - a které přímo nesnáším. Ale pak jsem zjistila, že je tam opravdu tak moc pravdy, že to člověk musí vzít. A ta láska, jak píšeš, to se shoduje s Biblí. S Novým zákonem. Ono to zní někdy možná hloupě, ale když se nad tím zamyslíš, je to opět pravda. I když je jisté, že se to nedá nikdy úplně dodržovat, ale člověk se může snažit co nejvíc se k tomu přibližovat a už to by byl velký úspěch. Já také přistupuji ke knížkám tak, že si z nich vybírám to, co je pro mě přínosem, co se mně líbí. To druhé jaksi "zasouvám".
Ještě něco, už před více léty jsem četla od Dana Millmana Cesta pokojného bojovníka a to se mně moc líbilo.docela mě štve, že nerozumím tomu Castanedovi, třeba se k tomu ještě dopracuji. Syn od něho má hodně titulů.
Když má člověk v životě naprosto neřešitelný problém, zvenčí absolutně pomoc přijít nemůže a člověk upadá do zoufalství, pak jediná možnost je, že si musí nějak pomocí sám. A v tom tato knížka pro mě byla rozhodující. Já jsem sice vždycky tvrdila, že člověk si musí při problémech pomoci hlavně sám, ale byla jsem přesvědčená, že někdy to prostě není možné, kvůli objektivním skutečnostem. Teď vím, že to možné je, dokonce že je to nutné. Víc a jasněji to, bohužel, nemohu napsat. Ale věřím, že to budeš chápat správně. Tak ještě jednou dík.

Diky za inspiraci :)

Mně otevíral oči před lety román Celestinské proroctví. Musím si ho brzy znovu přečíst, abych ho mohl posoudit s dnešními zkušenostmi ... docela mě to láká. Vzpomínám si, že její pokračování - Desáté proroctví ani Pracovní kniha už nebyly to pravé, tak s pokračováním Dohod opatrně :)

100 tajemství lidského štěstí doporučuju, název zní sice hodně komerčně, ale je to vynikající dílo. U každého pravidla je popis, příklad a odkaz na psychologickou studii, která je prokázala.

Konečně jedna z mála knih, kterou jsem taky četl a mohu přidat komentář:)
Jelikož jsem nečetl knihy, o kterých psal Wu a které s tématem souvisejí, po přečtení se mi doslova otevřeli nové obzory (myšlenky autora o snu, Soudci, atd..). Musím říct, že asi po třech týdnech, co jsem knihu četl, ze mě původní elán trochu opadl, ale snažím se čtyři dohody si opakovat a myslet na ně. Už mám na doma na stole pokračování knihy, kde se čtyři dohody podrobněji rozebírají.

Trochu mě na té psychologické technice vadí (tvorba nových vlastních dohod), že může být i zneužitelná. Sám na sobě jsem pozoroval, že osobně si sice nemusím brát dosti věcí, ale mohl by se ze mě stát pěkný sobec, kdybych si vytvořil dohody, které budu zaměřené ryze na mě, bez ohledu na bližní. Nějaký nový duchovní smysl života mi kniha nenabídla, ale zanechala ve mě uvědomění, že s lidskou psychikou se dá slušně pracovat...

No rozhodně si ještě zkusím přečíst "100 tajemství lidského štěstí"...