Wuwejův zápisník

Jasně, u velké veřejné knihovny máš prakticky jistotu, že nebudeš číst to co chceš, ale to co tam zrovna bude. Na druhou stranu, dostaneš se tak k zajímavým kouskům... Já tam chodil tak od druhé, třetí třídy. Ale v posledních asi deseti letech raději nakupuju.

Aha, existuje:))..no tak ona ta moje dcera měla pravdu, že jsem vidlák..Ale lepší by to bylo v menší skupině známých a blízkých lidí..ta knihovna je až příliš masová a neosobní..a vůbec:)
Taky mám ráda se k nim někdy vracet, nebo aspoň vědět, že tam jsou, kdybych zatoužila:)

Taky se mi do knížek říznout nechtělo (http://blog.wuwej.net/2005/08/22/jak-zahodit-zbytecnosti.html), ale nakonec nebylo zbytí. Člověk se vyvíjí, krom toho občas sáhne vedle...
Sdílení knížek? To už existuje, říká se tomu veřejná knihovna [mrk].
(Já svoji potřebuju, protože by mě dost štvalo, když bych si nemohl nalistovat kdykoliv cokoliv, případně ověřit citace apod.)

Už jsem ho viděla, ten bazar, dobrý nápad..ale musím říct, že zatím nemám ani jednu knížku, které bych se chtěla natrvalo zbavit..spíš je sdílet..přijde mi to zbytečný, kupovat si knížky každý zvlášť..třeba časem vzniknou nějaký partičky lidí s podobnými zájmy co budou sdílet věci, a nutně nebudou muset mít nutně tu Svoji:), možná už existujou, jen o nich nevím:)

Já už rezignoval a založil bazar (http://bazar.wuwej.net/), abych uvolňoval místo pro další přívaly.

Tak to jsme na tom podobně..s těmi nepřečtenými knihami..:).Zasvěcení mám už asi půl roku půjčené, nějak se k tomu nemůžu dostat, no ale asi přečtu, tlačí mně že jí musím vrátit, a kupovat si už NIC nechci, no ale to říkám vždycky a pak koupím rovnou tři knihy najednou..:))

Když člověk chce, čas si vždycky udělá [mrk]. Ale dost mě rozčiluje, když musím vybírat co teď a co odložit na zítřek.
Zasvěcení jsem nečetl (ani nekoupil), nepřečtené knihy už mě skoro zasypaly... Ty jsi ho četla?

Taky jsi ve mně probudil svým článkem chuť se na ten film znovu podívat, takže díky za inspiraci a oživení, jinak by mně to asi už nenapadlo.Řekni mi, jak to všechno můžeš časově zvládat? Ty tvoje stránky mají neskutečně široký záběr, a ještě i pravidelně odpovídáš na reakce do diskuze po roce oživované..
Mimochodem, četl jsi to Zasvěcení, jak to v téhle diskusi někdo(Leonora)doporučovala?

Není mrtvá, přesně jak píšeš.
Přečetl jsem si článek znovu a dostal neodolatelnou chuť se na film podívat. Ještě že ho mám nahraný...
Poselství je mi dnes jasnější. Ne útěk, ale prožití života je ta správná cesta.
(a s tím vědomím pomíjivosti máš taky pravdu)

Ahoj, jsem ráda, že jsem poznala tvoje stránky, diskuse už je asi mrtvá, no vlastně není, když píšu:), Ten film jsem viděla před pár lety, cítila jsem, že mi byl ukázán jako důkaz o neuspokojivosti "světského" života , a jako varování před zabřednutím do VZTAHU lásky. Moje pocity po shlédnutí toho opravdu zajímavého filmu byly ale přesně opačné, spíš v duchu tvého hodnocení - nebo spíš otázek - v hlavě zmatek a pocit že ta žena byla vlastně moudřejší a blíž pravému životu, než ten kluk co to vzdal , a dost mně to zasáhlo..naopak si myslím, že jediné co cenu má, je prostě Láska,a tu ta jeho žena měla a dávala, svobodná láska, ne závislost..ne nutně samota..odchod do kláštera mi spíš připadá jako útěk, odsunutí něčeho nezvládnutého a pořád nějak věřím v tu střední cestu, v neextrémy..Žití ve světě s láskou a vědomím pomíjivosti a zároveň nějakého přesahu,pokud v něj člověk věří

Leonora: díky za tip, je to novinka, nebo něco staršího?

K otázce druhé: doporučuju přečíst knihu Zasvěcení od Elisabet Heich. Chvílema je to brak, ale poselství je neoddiskutovatelné. Je to právě o tom, co se může stát, když se člověk vzdá něčeho, aniž by to poznal.

Tak to jsem rád, že se mi Tě povedlo zaujmout. Taky jsem ho nahrával a těším se až si ho pustím.

Wu, děkuji mnohokrát za doporučení, nahrála jsem si ho a včera večer konečně shlédla - jsem tomu opravdu ráda, za shlédnutí (a ne jedno) ten film skutečně stojí...

Našla, už se v tom asi vyznám.
Ten režisér, kterého uvádíš, neznám, ale o filmu jsem už slyšela.Dík za typ.

To nevadí, pokud to nenajdeš :)
Z filmů, které jsi vyjmenovala neznám žádný,měl bych si to doplnit. Taky mě láká Kim Ki-Duk, doufám že jeho poslední film Luk se dostane také k nám.
Kurosawa teď vychází v Levných knihách na DVD (http://www.levneknihy.cz/VysledekHledani.aspx?ht=kurosawa), už se na něj chystám :).

Nejsem ani natolik vzdělaná, ani natolik moudrá, abych mohla něco připsat. Ale film jsem viděla, moc mě zasáhl a hodně dlouho jsem jím "žila".
Viděl jsi film Život na struně? čínský film o slepcích. Rež. Chen Kaige-alespoň myslím. Ten byl také hodně silný.
Trochu jiný, ale výborný film Kruh, rež. Jafar Panahi, nebo Onibaba, rež. Shindo Kaneto.
Mám nahrané íránské, indické..... filmy.
Na východních filmech se mně líbí právě to, jak dokáží vyjádřit dobrou kamerou - záběry jako obrazy - symbolikou, mnohem víc, než tisíci slovy.
Nejlepší film, který jsem kdy možná viděla je Sbohem má konkubíno - už jsem o tom psala na blogu.rež. také Chen Kaige. A Kurosawa - ten je můj oblíbenec.
Ale to jsem úplně odbočila od výše uvedeného filmu, vším, obsahem, poselstvím atd.
No a teď opět nevím, jak jsem se sem dostala a nevím, jestli si budu schopná přečíst Tvou odpověď, jestli to znovu najdu. Ach jo, to je se mnou těžké.
Tak když to znovu nenajdu, tak se nezlob. Moc zdravím.

... nene, to jsem Ti zapomněl napsat ... minul mě ... ale kláštěrní život ... a Sidhárta by to asi potvrdil :-) ... vskutku "ze světa" nevypadává ... je tam možná ještě zanořeněji, než "život světský" ... :-(

Mimochodem, viděl jsi ten film?

Hm, máš pravdu, ono je to těžké s jakýmkoliv náboženstvím a vlastně ani buddhismus, ač původně spíš filozofie, se tomu nevyhnul. Mě na filmu nejvíc dostal ten kontrast; prostě tady žijeme s jakousi představou o "té správné cestě", a i když samozřejmě nejsem tak naivní abych si myslel že je opravdu správná a ideální, má pro nás kouzlo. Ale ona ta romantická vyprávění o duchovních dobrodružstvích Evropanů do asijských klášterů jsou realitě taky dost vzdálené. Možná nejlepší (nejreálnější) je Klášter od Jiřího X. Doležala, ale toho každý neskousne :). Zpátky k filmu, když jsem tam viděl ten kontrast, kde samotný klášterní život je sansárou, dost mě to oslovilo.

Báseň je moc pěkná.

... víš Wu ... ono je to s tím buddhismem velmi těžké. I náš Ježíš nás vyzýval, abychom vše opustili a následovali ho ... ale zde je velký rozdíl. Ježíš totiž namísto tohoto světa nabízel, a to zcela pozitivně, ono proslulé "království Boží". Buddhismus nic takového nedělá.

U nás, u křesťanů, je církev "obrazem" tohoto "království", a to hned dvojím způsobem: jako církev "světská", církev viditelná, začleněná do dění světa, a jako církev "neviditelná", jež je "skutečnou" přítomností "království božího" v božím "před-vědění" .... hmmmm ... ale co "chudáci" buddhisté? ...

... pan Sidhárta Gautama byl závratně přísný, jak na sebe, tak na své následovníky ... škrtl několika velmi logickými tahy "svět" a proměnil ho v koloběh utrpení, do něhož jsme vnoření svou žádostivosti ... a NIC ZA TO NEDAL .... nic pozitivního nenabídl "za odměnu". Nevystavěl pozitivní "alternativu", pozitivní možnost za "odmítnutý" svět ... pozitivní metafyzickou konstrukci. V tom je buddhismus výjimečný ... vskutku výjimečný.

Církev, mnišství a vše k tomu se přimykající (totiž sociální funkce všech těchto institucí a institutů) tak totiž nemá v buddhismu žádný pozitivní metafyzický podklad. Naopak: vzato do důsledků je to vždy již jenom další forma žádostivosti, byť by šlo o žádostivost po svrchovaně "dobrém". Ovšem, co je v buddhismu "dobrem"? Dokonce i sama touha po tom stát se "buddhou" je v přísném slova smyslu žádostivostí znovu nás vrhající do koloběhu utrpení - i samo buddhovství je tak šalebný klam naší vevázanosti "do světa". Buddhismus jakožto takový vlastně žádnou "duchovnost" a "světskost" nerozlišuje a rozlišovat nemůže, zde není žádného rozdílu stejně jako není žádné diference mezi nějakým "světem" a meta-fyzickým bytováním. "Za" není NIC.

***

Víš Wu my často považujeme Tibet (lamaismus) za sídlo nějaké buddhistické "duchovnosti". Ale ve skutečnosti není tomu tak není. Tibetský lamaismus je vskutku buddhismu velmi vzdálený. Je to máhájána, která byla již silně převrstvena principu pozitivní konstrukce prostřednictví "institutu" bódhisatvovství a světské "laické víry", jež se etablovala již před tím ve velkých indických buddhistických královstvích. Buddhismus byl tak zbaven své velmi radikální metafyzické "disidence", jež je sledovatelná jen a jen na přísně indivduální "úrovni". Koneckonců ona žádostivost, jež nás ke světu váže, je vždy p výtce individuální a osobní provenience. Stalo se tak, jak víme, koneckonců i našemu křesťansví, avšak v případě buddhismu je to krásně absurdní "převrat", jež bylo možné uskutečnit.

Víš, kde já nacházím alespoň ohlasy skutečného "původního" buddhismu? Nikoli v Tibetu, nýbrž třeba u takových čínských zenových (čhanových) básníků, jako byl Chan Šan. A možná, že i mezi našimi bezdomovci bys nějakého opravdového buddhistu našel.

***

Ve zvláštní jeskyni dlím
Není v ní docela nic, beze stěn
Čistá a tichá a naprosto prázdná
Světlá a jasná jak slunný den
Hrst plodů uživí vychrtlé tělo
Plátěná kazajka přízračnou postavu halí
Tisíce moudrých a svatých, zjevte se mi!
Přebývá ve mě Buddha pravý!