Na twitteru odebírám mimo jiné i Pardubický deník (@denikpce1), který tam (správně) dává aktuality ze všech oblastí včetně sportu a pardubického hokeje zejména.

A tak se děje, že i já, který nedokázal při náhodném sledování hokejového zápasu rozeznat strany, kterého zabrané jízdní pruhy na parkování během zápasů rozčilují a kterému přijde plakát zvoucí na hokej směšně frázovitě náboženský, jsem kompletně informován. Jak hrají pendrek, jak byli vyhození hráči, jak se podruhé změnil trenér, jak fanoušci demonstrativně opouštějí tribunu...

A to všechno proti vlastní vůli – mysl zkrátka informace přijímá a zatřiďuje. Sám bych je nikdy nevyhledával.

Ale to není všechno!

Když nastoupil zatím poslední trenér, Peter Draisaitl, pronesl v rozhovoru: „Jestli tady uděláme desítku, zahodím tituly.“ (zdroj)

A víte co? Mě, hokejového ignoranta a analfabeta, co neví ani co je desítka, začalo zajímat, co říká.

• Jestli je to naděje (jsou tak dobří, že když dosáhneme jen desítky, selhal jsem a zahodím své tituly),
• nebo despekt (jsou tak špatní, že dosáhnout na desítku bude výkon, který nesnese srovnání a dosavadní své tituly zahodím),
• nebo třeba konstatování (že když to bude desítka, máme tak malou naději dosáhnout vítězných titulů, že je tím prakticky zahodím předem).

Pasivní příjem nechtěných informací ve mně vyvolal skutečný zájem a zvědavost. Jestli to takhle půjde dál, za pár let si pořídím dres a permanentku a půjdu s nimi.

Vzpomeňte si na tenhle článek, až budete někomu tvrdit, že na vás reklamy nepůsobí a že si z každodenního přívalu tragédií ve zpravodajství vybíráte, že ho sledujete s nadhledem.

Je to iluze.