„Uklidnil se znovu až v Národním muzeu prohlídkou nádherné kolekce zlatohlávků, najedl se ve Zlaté Praze, vypil vídeňskou kávu v kavárně U zlatého hada a v kulturním přehledu se polaskal čtením programu pražských kin. Jak těžko by vybíral z takové obrovské nabídky! Současně dávali Pumpaře od Zlaté podkovy, Zlatou svatbu, Zlaté opojení, Zlatý věk grotesky a Kdo hledá zlaté dno. Zlatá Praha, matička stověžatá.“ (Str. 123)

A druhá povídka Tíha - ta by totiž byla strhující i bez esoterické zápletky. Odborníka z regionální továrny Pavla si ředitel vezme s sebou na ústředí: „'Vezmem to pevně do ruky. Kvalita především. Uměleckost, estetika, nejvyšší kritéria při posuzování nových návrhů. Žádné výjimky. Ty na to budeš dbát a ty o tom také budeš rozhodovat...' (...) 'Byl bys v Praze maximálně dva dny v týdnu,' sliboval Vašek mezi přípitky. 'Jinak budeš pochopitelně dál dělat na svých věcech, ve fabrice i doma. Získáš tak mnohem víc času na své malování a v Praze navážeš užitečné kontakty s výtvarníky...'“ (Str. 171)

Jenže ono se to vyvíjí poněkud jinak, ředitel brzy zapomíná co slíbil, na dva dny v týdnu to nevypadá, zkušená klika místních jede ve své hře, leccos se děje Pavlovi za zády, najednou je vedoucí oddělení někdo jiný: „(...) 'Jsi rozčilený. A zbytečně. Paška je sice vedoucí oddělení, ale schvalovací protokol nemůže bez tvého souhlasu do realizace,' došel k Pavlovi a vzal ho kolem ramen. 'No tak, chlapi. Sedněte na to spolu a napište přehodnocení. Příští středu protáhnem sporné případy poradním sborem. Ať už je klid a můžem konečně doopravdy začít pracovat.'
Pavel pocítil mírnou nevolnost kolem žaludku. Ze svého kolegy a ze závažnosti svého rozhodnutí.“ (Str. 196)

A tak pořád dál a hůř, jako na tobogánu, jedna věc vyplývá z druhé, pokaždé se ukrojí kousek svobody, hrdosti a života, který až dosud žil... Opravdu podařená povídka.

Čtení této knihy byl jeden z mých prvních - možná dokonce úplně první - kontaktů s tajemnem, záhadami a esoterickými naukami. Tehdy jsem hltal jednu povídku za druhou a připadaly mi skvělé. Dnes s odstupem vidím, že jsou spíše řemeslně zvládnutý lepší průměr, že zápletky nejsou nijak zvlášť překvapivé. Ale... bavily mě i teď. A Tíha je skvělá.

Severočeské nakladatelství, 1986