Částice "určitě" vyjadřuje tzv. jistotní modalitu. Tou se rozumí signalizace různého stupně subjektivního přesvědčení mluvčího o platnosti obsahu výpovědi. "Určitě" může být použito při vyjadřování domněnky: "Vlak bude mít určitě zpoždění." ("Co myslíš, bude mít vlak zpoždění?" "Určitě.") "Teď už jsou určitě v Hamburku." ("Myslíš, že už jsou v Hamburku?" "Určitě.") Prostředky jistotní modality se obvykle neuplatňují ve výpovědích, jejichž obsahem by si mluvčí měl být zcela jist. Částice tohoto druhu mohou signalizovat nanejvýš vysokou pravděpodobnost (určitě, jistě, nepochybně), nikdy úplnou jistotu, vycházející např. z toho, že mluvčí danou věc viděl nebo slyšel. Předpokládáme např., že mluvčí ví, jestli jej lidé zdraví na ulici, částice "určitě" v odpovědi proto působí nelogicky. Její použití zde neodsuzujeme striktně jako "chybu", v psaných projevech bychom se mu však doporučovali vyhnout (ostatně, jedná se o prostředek užívaný především v běžné mluvě).

Odlišná situace je v odpovědích na žádost o svolení. Zde se "určitě" také často používá, např. "Můžu si k vám přisednout?" "Určitě." Podobně také "Je to místo volné?" "Určitě." Částice zde vyjadřuje zvýšenou ochotu mluvčího vyhovět posluchači, který vznesl prosbu. Srov. odpovědi částicemi "jistě", "zajisté". Použití "určitě" v odpovědi na žádost bychom proto chápali jako náležité

Podobnou tematiku zpracoval František Daneš ve článku "Věříš tomu? Vůbec (ne) v pátém čísle časopisu Naše řeč v roce 2005.