... milý Wu ... již nehodlám žít jinak ... nebudím se budíkem a už dofám "nikdy" nebudu ... nežiji sice uprostřed okrsku přirozeného, nýbrž uprostřed umouněného (a občas mastně naleštěného) Smíchova ... mohu vyběhnout tak akorát na nábřeží k Vltavě, dokud tam nedělají zase tu obludnost, které se říká "městská pláž" ...
... nene ... už se hodlám budit jenom tak, že spánku už bylo dost ... a to za jakoukoli cenu ... a mé děti budou tímto způsobem vyrůstat ... i kdybych se měl "soudit" s celým "světem" ...
Myslím, že vzepřít se můžeme jen částečně. Jsou věci, které jednotlivec nezmění.
Tedy s výjimkou svého vnímání světa - je ale otázka, jestli se taková změna dá považovat za vzepření.
Bohužel. Můžeme se mu vzepřít a vytvořit jiný, trochu lepší, ne? Není to jen naše omluva, že nás svět drží v hrsti? Není to omluva k nicnedělání s naším životem? Nad tím hodně dlouho přemýšlím.