Wuwejův zápisník

Noiro, knihu někdy zkus, až ji potkáš, stojí to za to. Člověk pochopí, co opravdu znamená "být v domácnosti".
Mě připadá, že Amerika došla na konec svých možností. Jejich ideál je jak píšeš zvrácený, jejich demokracie s demokracií nemá nic společného, jejich morálka... škoda mluvit.

Tuhle knihu jsem ještě nečetla.. ale to, co v Americe je ideálem společnosti - dodnes -! je naprosto zvrácený, otřesný, workoholismus a naparáděné domky na předměstí...

Evo, díky.

Ta televize, noviny, ale i mínění lidí, očekávání, všechno je to nějak pokřivené. A tolik lidí (nejen žen) podléhá, protože je ani nenapadne, že je něco špatně.

Pěkná kniha. Mě to ze začátku přišlo nepochopitelné a pak hrozně smutné. Začala jsem si pak víc všímat toho co nám říkají v televizi, v novinách .... kam nás všechny tlačí.

Wu, ráda čtu tvůj deník.

>;-D

... to, o čem se zmiňuješ v souvislosti s "reálnou" komunikací přesně dělám ... přesně takto v současnosti žiju, pracuju a komunikuju ... ovšem vyřadil jsem i telefon a ICQ, prorože to jsou "média", která nemohu mít pod kontrolou, a lidé "z vnějšku" pak příliš "dotírají" vzhledem k tomu, že jsem jim až příliš často až příliš v mnohém užitečný ... zatímco oni mě, bohužel, nikoliv .. :-( ... v tom je nerovnováha, kterou musím korigovat .... :-)

... musím říci, že mě tento způsob komunikace velmi vyhovuje ... nechodím nikam, kam "se mi nechce" a přísně selektuji lidi, se kterými se stýkám, a občas si s přáteli ugriluju u kamaráda na zahradě kotletku nebo dvě, protože s vegetariánstvím jsem už dávno "seknul" ... a žiji mnohem čistší a jasnější život ... bez zbytečné agrese, stupidity a zbytečných depresí - relativní izolace je, dle mého, v dněšní naprosto nesnesitelné současnosti, rozmumné prozatimní řešení a ochranou před destrukcí, kterou je vnějšek přesycen ...

...takže pořád nerozumím tomu, co je to ta "reálná" komunikace ... potýkat se s onou vnější destrukcí v přímém doteku? ... nene ... nemáš šanci ... je to příliš "sofistikovaná" hrubá síla ...

Vycházíme z jiných zkušeností i jiných podmínek, těžko se v diskusi shodneme, ale s tím, že "tradiční role" se staly luxusem lze jen souhlasit.

Reálná komunikace - zavři se doma, komunikuj jen přes internet nebot telefon, ven choď jen na procházky, koukej na televizi, poslouchej rádio, pracuj v noci, spi ve dne. A časem zjistíš, že přestáváš umět mluvit, chodit mezi lidi, že se vzdaluješ jakékoliv rozumné výměně názorů, interakci, žiješ ve svém akváriu a lidi jsou nejlepší když jsou zavřeni v okýnku ICQ :)

... to není nějaká "generalizace" ... to není výplod nějakého zobecňování ... žena je prostě žena .. to je o bytí, nikoli o poznání ... "vnějšek" a je ho role a "kariéry" se nutně, dřéve či později (a čím později tím hůře) střetnou s bytostnějšími a podstatnějšími rolemi a úlohami ... pak jde jednoduše všechno vnější "stranou" ... to není žádná "věda" ... to je to, čemu říkáme "život" ... to nás předchází a nerozhodujeme o tom ...

... ano jistě, manažerky rodící ve čtyřiceti, umělé oplodnění, kyborgové, předělávání pohlaví a tak dále a tak dále ... to jsou všechno věci "poznání" a "intepretace" ... hmmmm ... děkuju nechci ...

***

... nemohou se vrátit, protože všechny věcné systémy se již dávno na "emancipaci" adaptovaly. Repdoukce "rodiny" jakžto věcného systému byla již dávno upravena tak, že se s "pracující", "produkující", "kariéru dělající" ženou předem kalkuluje ... onen "návrat k tradičním rolím" se tok proměnil v luxus, který si může málokdo dovolit ... a to je jenom jeden moment ...

***

... co je to "reálná komunikace"? Je to "potřeba"? Microsvět? - a není to tak "správně"? ... "můj svět" může končit za humny vesnice nebo dokonce u zdi mé zahrady ... znamená to, že tím něco "špatně"? ... tisíce, by miliony let tomu tak bylo ... Kant celý život prožil v Královci ... byl jeho "svět" horší nebo chudší? ...

... nene to je jenom "ideologie" ... nepotřebuju žádnou "reálnou" komunikaci ... vybírám si, s kým a jak budu komunikovat a nikdo mi nebude předepisovat, jaká "komunikace" je ta "pravá" ...

... !!! ... práce "zevnitř" je přirozená -> sedlákův statek, řemeslníkova dílna a tak dále bylo také jeho jisté "uvnitř" -> a pracoval zde jakožto ve svém "uvnitř", dokud ho "ven" nevyhnala industrializace a kapitalismus ...

... i lovec vycházel ven, jenom když musel -> na lov ... :-) ... "venku" není z mé přirozené lidské identity téměř nic ... vnějšek patří jinému, tak vycházím jenom na "uctivou návštěvu", anebo jako kořistnický agresor ...

... blahořečím počítačům, internetu a duševní práci, která postupně substituuje práci fyzickou, i když se tomu kapitalismus křečovitě brání ... všechna tato "udělátka" totiž obnovují MOŽNOST návratu k přirozené existenci ... budiž v tomto pochválení všichni leptači křemíku, kabalisté kybernetiky a čarodějové mystických počítačových jazyků ... možná to budou právě a především oni, kdo svou prací otevřou možnost k tomu, abychom se znovu vrátili "z vnějšku" k sobě samotným .... :-) :-)

Nesouhlasím s tím, že žena ve vnější kariéře nemůže být spokojená. To je přílišná generalizace, spokojenost nesouvisí s tím že muž dělá "vnější" kariéru a žena "vnitřní".

Proč ony ženy, které touží po návratu starých rolí, je vrátit nemůžou? Co jim brání? To je ten problém, že samy sebe cpou do něčeho předurčeného (což je zase ta nedospělost). Před sto lety, možná před padesáti, ano, tehdy se dalo vnucenou roli opustit jen těžko. Ale dnes je možné cokoliv, pokud ovšem je člověk sám sebou.

Jo, vzpomínám si že jsme o bodu dospělosti mluvili, někde v traktátu o architektuře u "setkávání se", ale tam jsem Tvůj popis pochopil jinak, "sevření světa v celek" mi připomínalo satori.

Ta práce z domova... skvělé, ale je tu spousta ALE. Špatně se to odděluje, nejsi v práci, doma už také není doma, odřízneš se od reálné komunikace, zavíráš se v mikrosvětě, svět máš jen v počítači, televizi nebo v rádiu. Jistě, zase se stáčíme k té dospělosti.

PS: ... ochrnutá levá ruka mi samozřejmě a zaplať bůh si po čtvrt roce zase obživla ... :-) ...

***

PPS: ... všiml jsi si, že díky skvělé práci našich rozumných "techniků", mezi které patříš, se dnesky dá pracovat a dělat "kariéra" i "zevnitř" ... z nitra Tvého domova, aniž by jsi ono veledůležité rozhranní mezi vnějším a vnitřním "rušil", "škrtal", a tedy ničil? To je skvělé, ne? ... zde jsou významné souvisloti ... myslím ...

... nene ... já bych do toho Junga "netahal" ... "ženský problém" (už to není "otázka" :-) ) není podle mě psychologický, nýbrž (přirozenostně)existenciálně-sociální ... žena prostě ve "vnější" kariéře spokojená být nemůže, i kdyby se rozkrájela ... nemůže popřít sama sebe. Ale: takzvaná "emancipace" před ní postavila kariéru jakožto "úkol", který se jí také zpočátku líbil ... je to prostě "schizoidní" a vnitřně zmatečné: ženy se peverzním násilím tlačí do něčeho, co je v rozporu s jejích přirozeností ... proto jsou to ony, kdo bere demonstrativně onu "kariéru vně" tak vážně a tak osobně ... až hystericky vážně. Tak hystericky, že všechno ostatní musí jít stranou.

... jestli mě za život "něco" nutilo "do kariéry", "do úspěchu" a do takzvané "seberealizace", tak to byly mé ženy ... byly to právě a především ženy, které byly posedlé "vnějškem", a když ho dosáhly, či ho měly "na dosah", tak zjistily, že je vůbec neuspokojuje ...

... znám hodně žen, které touží po "návratu" starých pohlavních "rolí", ale bohužel to už nejde ... Pandořina skřínka již byla otevřena, a tudíž se musíme s démony, které jsme vypustili na svět, nějakým způsobem porovnat ...

***

... s tou "dospělostí" je to, dle mého, "správný směr" úvahy ... avšak je to jiná "dospělost", než kterou myslí páni psychologové ... ale o tom jsme již na jiném místě mluvili, vzpomínáš? :-)

Mě ten problém připadá reálný - ženy které měly na víc opouštěly školu, kariéru a zpronevěřily se samy sobě tím, že se zabarikádovaly v domácnosti. Neříkám že je to tak u nás a v současnosti, ani bych to nevztahoval na dnešní nespokojené ženy v domácnosti.
Ten Tvůj první příklad, a možná i druhý ... muž i žena musí dospět, stát se sami sebou, naplnit svůj archetyp. Individuace tomu říkal Jung, myslím. Dokud k tomu nedojde, nebude spokojená (spokojený) v domácnosti ani v práci, sám ani s partnerem.

... tak nevím .. tuto knihu znám .... myslím,že feminismus splnil svou úlohu, když ženy získaly během devatenáctého a dvacátého století volební právo (či jim bylo na jejich legitimní žádost "dáno") ... od té doby se stal feminismus jaksi "přebytečným", s čímž se feministky jaksi nechtějí smířit ... nechtějí se smířit, že už "mají hotovo", že jejich "revoluce" už skončila ...

... měl jsem známou, jedu takovou "nepokojenou" ženu "v domácnosti", která jedla denně kabičku antidepresiv a vypila k tomu láhev burbonu ... a začala s tím hned po ránu, když odvezla děti do školy drahým autem ...

... pak do toho "praštila", rozvedla se, odstěhovala se a dala se konečně na kariéru v TV NOVA ... a zase jedla krabičku antidepresiv a pila láhev burbonu denně ...

... tak toho nechala a stalal se zase "ženou v domácnosti" ... a zase jedla prášky a pila láhev či dvě denně ...

... a za všechno, představ si, mohli "chlapi" a jejich "chlapský svět" ... hmmmm .... nevím ... a to je jenom jedem příklad "nespokojené" ženy z mnoha, který znám ... další podobný jsem zažil na "vlastní kůži" ... byl jsem na ní tak "chlapský" a ona byla tak "nespokojená", že jsem málem skončil na "psychiatrii" já ... v nemocnici jsem nakonec skončil ... s těžkých stresovým syndromem, otokokem mozkových blan z vyčerpání z přepracovanosti a ochrnutou levou rukou ... tak jsem se snažil "vyhovět" své skvělé "žene" a jejím pocitům "nespokojenosti" ...

... nevěřím "nespokojeným" ženám "v domácnosti" ani slovo ... jejich problém je v tom, že "mají všechno" a "mohou si dělat" všechno ... nevědí si rady se svou "svobodou", se svým "blahobytem" a se svou jí novou, nebývalou mocí ...

... nene ... ve "vztahu" k ženám se řídím svými bezprostředními zkušenostmi ... z vlastního soukromí, z práce, "ze společnosti" ... a musím říci, že již dávno nežijeme v "mužské" společnosti, nýbrž ve společnosti doslova "zešílených" žen, které se nenápadně staly "motorem civilizace" ... už to nejsou "mužské" touhy, co to všechno kolem pohání, ale touhy nových emancipovaných žen, které si se sebou neví rady ...