Wuwejův zápisník

Myslím, že by viděli právě to co by vidět měli. Jako účastníci by absolvovali půst, pak by dostali víno s ječmenem a námelem a příslušné alkaloidy by už diskuzím zabránily (zrovna náhodou ses trefil do doby, kdy jsem dočetl knihu "Jedy, drogy, léky" a kde se mystéria zmínila :)).

Jasně, kdyby se jim povedlo nebýt účastníky, nerozuměli by ničemu, viděli by jen nějaké divadlo. Zatímco v kostele tomu divadlu prostě rozumíme...

... pardon, překlep - samozřejmě: "Eleusínských mystérií" ... :-(

... k "diskusi" pod Tvou douškou o "Křesťanské kultuře" ...

... víš, mě by zajímalo, čemu by asi diskutující rozuměli, kdyby se jako prostí pozorovatelé vyskytli u obřadů Eusínských mystérií ve starém Řecku ... domnívám se, že by nerozumněli vůbec ničemu ... narozdíl od všech těch křesťanských významů, které každodenně potkáváme a které zcela běžně užíváme ... z toho je vidno, do čeho jsme "zanořeni hlouběji" ... :-)

... stačí, když je to tady ... :-) ... to jsou všechno "věci", které se neustále, tak či onak, "vracejí" ... takže se k nim určitě ještě x-krát "vrátíme" (oh, ty poťouchlé "věčné návraty" :-) ....

... Kolíbku Ti mohu jenom doporučit ... obdivuhodná kniha a obdivuhodný autor:

http://rapidshare.de/files/4873982/Kolibka.rar.html

:-)

GeoNe, to zamyšlení se nad interpretací rituálu v komentáři č. 2 je výborne. Neuvažuješ o jeho zveřejnění na svém blogu? Zaujalo mě obzvlášť to zakotvení :) nečetl jsi diskuzi pod příspěvkem Křesťanská kultura? http://blog.wuwej.net/2005/07/14/krestanska-kultura.html

Ten pohřební rituál má fakt sílu, i když je to parodie. Knížku si určitě přečtu. Někdy. Snad :)

PS:

... při četbě Tvého pozastavení nad křesťnaským "Otčenášem" jsem si vzpomněl na něco jiného :-):

***

Pán učinil bláto!
Pán se cítil osamělý!
A tak Pán řekl troše toho bláta: "Posaď se!"
"Hle, co všechno jsem učinil", řekl Pán, "kopce, moře, oblohu, hvězdy."
Já byl trochou toho bláta, jež se posadilo a zíralo kol sebe.
Já šťastný, šťastné bláto.
Já bláto jsem usedl a zřel překrásné dílo Páně!
Nikdo jiný než Ty, Pane, by nic takového nedokázal. Já rozhodně ne!
Ve srovnání s Tebou jsem pouhá nicka.
Jedině tenkrát se cítím alespoň trochu důležitý, když pomyslím na všechno to bláto,
kterému nebylo dopřáno posadit se a rozhlédnout se kolem sebe.
Dostalo se mi takového štěstí a většině bláta tak málo.
Děkuji Ti za tuto čest.
Bláto teď opět uléhá a chystá se spát.
Jak zajímavé druhy povstavšího bláta jsem potkal!
Miloval jsem vše, nač padl můj zrak!
Dobrou noc.
Odejdu na nebesa.
Nemohu se dočkat.
Až konečně zjistím, co bylo mým wampetrem
A kdo patřil do mého karassu.
A co dobrého můj karass učinil ke Tvé slávě.
Amen.

***

Pohřební Bokononistická rituál
Kněz každý verš předříkává ? a umírající opakuje

(z románu "Kolíbka" ? Kurt Vonnegut Jr.)

***

... to je zcela "vymyšlené", ale jak je to "silné" ... "silné" s humorem a nadsázkou ... :-)

... do to je jistě pestré (u nás "pohanů"), ale pokud přijeme opačnou kategorii našich spolublížních, to jest kategorii "věřící", pak bychom se k těm intepertačním rozdílům mohli dostat ...

1/

... "věřící" celou událost mše (s tím podivuhodným vším "uvnitř") jako rituální "opakovaní" mýtické události ... a protože v tomto smyslu žije "věřící" v jistém druhu živého mýtu, pak toto opakování je vlastně jeho "novým" uskutečněním - "věřící" se tak skutečně, v kontexu živého mýtu, účastní události poslední večeře jakoby se odehrávala poprvé ...

... tohle "mytické poprvé-znovu-opakování" není výsadou křesťantví či jakéhokoli jiného náboženství ... to je starší a bytostnější než všechna náboženství ... je to, dle mého mínění, původní přirozený modus lidského časování času, původního lidského otevírání světa v časovém, temporálním "rozměru":

... onen "živý mýtus" a jeho ritualita je stále "v nás", i když je stále více potlačen, překroucen a zahrnut (a dnes i anihilován)

2/ ... pokud nejsme "věřící" (jsme "pohané") pak nám vznikají dvě varianty:

a/ ... jsem "pohan" domácího typu (to jsem třeba já :-)) - to jest "pohan", který sice není křesťan, avšak svou původní kulturností z křesťanství vyrůstá a nemůže se z tohoto zakotvení nijak vykořenit (to by koneckonců ani nešlo) ...

... takový "pohan" sice již nežije uvnitř křeťanského mýtu, avšak rozumí jeho symbolům a jazyku ... dokáže spontánně a pre-reflexivně "číst" symboliku a ritualitu křesťanstvi -> a tudíž se "v něm" stále, zcela spontáně a nekontrolovaně, ozývají zlomky toho prožitku, který křesťan ve výkonu rituálu má ... takový "pohan" s takovými "ozvuky" nemůže nic dělat -> křesťanství na něj stále "mluví", i když "pohan" se platnosti "propozic" těcho "vět" vzdal ....

b/ ... jsem "pohan" cizí ... to jest jsem účastníkem jiného živého mýtu jiného náboženství, které je svázané s jiným jazykem a jinou kontextovou kulturností (anebo jsem účastníkem jiné metafyziky ne-náboženského charakteru, anebo také nejsem "přívržencem" žádné metafyziky - i to se může stát) ...

... v tomto případě symbolům a jazyku rituálu jednoduše nerozumím, a tudíž nejsem schopen zachytit jeho skutečný tok ... nečtu jaké události se v rituálu "opakují" a "znovu-stávají" ... mohu vnímat jen a pouze jakousi vnitřně nerozlišenou "váhu" události, která se "přede mnou" odehrává ... "přede-mnou" proto, že do děje rituálu nijak nepatřím -> jsem jenom jeho pouhým "divákem" a rituál je pro mě pouhým "divadlem" ...

... ovšem: onu nerozlišenou, "prázdnou váhu" mohu vnímat opět jen a pouze, že jsem "bývalým účastníkem" nějaké vlastní kulturní rituality a tuto "váhu" vnímám z jakési zážitkové "analogie" z této své rituality vlastní ... je to podobné jako když někdo z křesťanského kontextu jako "pouhý svědek" sleduje třeba nějaký lamaistický rituál či náboženskou slavnost ... -> vnímá jeho "prázdnou váhu" diky tomu, že mám vlastní kulturní kontext, v němž je "podobná", "analogícká váha" také přítomna ... -> v tomto případě jde vlastně o "sledování" těch nejobecnějších "forem" rituality, protože konkrétní "obsah" Ti uniká (a koneckonců unikat musí a vždy bude) ...

... v tomto případě (b) pak samozřejmě vyrůstá riziko, že budu "cizí" rituál interpertovat z "vlastních"-konkrétních mýticko-rituálních zážitků, což je vždycky a jen tvrdá dezinterpretace ... což koneckonců my křesťané-evropané děláme velmi často a s drtivou pravidelností (kupříkladu stále věříme, že severoameriční indiáni věří v "duchy" a nechápeme, že "duchové" jsou náš křesťanský "dovoz") ...

ergo?

... dle mého ve všech rituálech všech náboženství (některé je pro nás vždy privilegované jakožto "vlastní") prožíváme něco mnohem "staršího" a "původnějšího" než jsou tato náboženství sama ... ta "toto, co je zde k prožitku" pouze uchopují a užívají ve své intenci ... těď je ovšem otázka, co je touto intencí a jak se toto "užívání" odráží na onom původním a původnějším samotném ... to jest: jak a do jaké hloubky to toto původní deformuje, zakrývá a pervertuje ... ovšem to už je "další věc" :-)

Jsem rád, že se mi to "něco" nezdá :). A jak onen fenomén interpretuješ Ty?

... taky jsem "pohan" :-) ... ale asi v jistém souznění s Tebou mě stále fascinuje onen okamžik zázraku v katolické mši, kdy se z chleba stává "Tělo" ... ono magické zacinkání, které onen jinak neviditelný zázrak oznámí ... v ten okamžik se totiž všechno změní a z prosté mše se stane cosi zcela jiného ... nebudu narážet na křesťanskou theofagii :-) ... spíš na to, že ona proměna je citelná i pro "pohana", i když pravděpodobně zcela jiným způsobem, než pro "pravověrného" ...

... egro: jistý "fenomén" by tu byl, lišíme se jeho popisem a interpretací ... :-) ...