J.P. S naším světem to ale je opravdu vážný - ztrácíme kořeny, mizí rytmus roku, svátky nic neznamenají, trvalost je k smíchu, vše je jednorázové, jde jen o konzum a výrok "co z toho budu mít" je povýšen na základ všeho konání. Ale světe div se, něco nám schází. Základ, opora. Něco co nás přesahuje, víra, rituály. Církve - k tomu není co dodat, takže překvapivé množství lidí hledá. Chytá se astrologie, věštění, kyvadel, esoterismu východního i západního. Bez té opory jsou i vlastní, osobní problémy těžší.
#Napsat komentář
Komentáře (2)
Hm, tenhle text, kterej tady uvádíš (new age a novopohanství) jsem shodou okolností taky objevil, a to kvůli seminárce ve škole:-) Prošel jsem toho na netu dost o neopohanství a Wicce a přijde mi, že je to s (i) naším světem fakt vážný. Někteří unikají k psychologii, hypnóze, holotropnímu dýchání (a to mají být ti uvědomělejší). Ostatní jen hltají konzum, který jim poskytují média. Pak se najde ještě hrstka ekologicky smýšlejících, ale myslej to opravdu vážně? A jak má v tomhle krizovym světě ubožák člověk prožívat svoje vlastní prnblémy? Čert vem otázku smyslu života, já chci jenom žít to svoje ideály - krásný partnerství - 2 lidi, který se bezmezně milujou a jsou k sobě vzájemně naprosto upřímný a empatický. A ti, kdo tohle všechno maj, asi hodlaj hledat další životní problémy, místo aby si vážili toho, čeho nejvíc můžou v životě dosáhnout :-/
#