Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Jo, já vím, to byla spíš poznámka pro mě.
(Ale nečekejte tam žádné extra postřehy, myslím že Švejka jako postavu jsem tu rozebral do více možností. A hlavně, je to literární postava, takže snaha analyzovat ji jako člověka může narazit na to, že je napsaná schválně tak, že se za člověka považovat nedá.)
~

To je asi v pořádku - on totiž neživotný je. To prostě není postava - jenom koncept.
~

Každopádně je to pěkná vzpomínka :). Měli jste k Haškovi blízko.
~

jm: myslím, že tón byl odhadnutelný i bez upřesnění :).
Vývoj hodnocení R. Pytlíkem je také zajímavý.

tresen: díky!
~

Osudy Šury bez záruky:
https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/alexandra-gavrilovna-lvova-snad-az-prilis-trpeliva-druzka-toulaveho-housete-20160516.html
Autorku článku, jakožto spisovatelku knih typu České záhady, beru s jistou rezervou, což ale nic neznamená, že? :-)
~

Ještě bych dodal, že písemně chybí tón komentáře. Nepíšu to jako odsouzení, ale s maximální empatií, které jsem schopen. JH byl vržen vládou na frontu, v zásadě na smrt. A pak byl konfrontován s historickými událostmi, na které musel okamžitě reagovat.

Ohledně bigamie. Lze ho malovat jako necitelného, že nechal doma manželku a synka. Ale na frontu ho odvedli, neodešel z rozmaru.

Nedíval jsem se aktuálně, jak to bylo s tou Šurou, druhou ženou. Ale myslím, že si ji vzal vlastně, že se chtěl zachovat čestně, protože mu pomohla myslím v nějakých válečných hrůzách.

Podobně s tím agenstvím: ve vydání 1982 ho p. Pytlík vymaloval pomalu jak rudého Jamese Bonda. Ve vydání téže knihy z 1998 už ta pasáž chybí a naopak zdůrazňuje, že si pořád zachovával ironický odstup i k marxistické politice, jako je všemu po celý život. Můžeme v tom vidět oportunismus p. Pytlíka, ale nepřekvapilo by mě, kdyby JH koncem roku 1920 už nebyl planoucí revolucionář.
~

Tak jsem přece jen našel i tu druhou diplomku online: https://dk.upce.cz/handle/10195/55915
~

A.P.: považovat tohle za zdravý selský rozum a myslet si že ho vlastní je samo usvědčuje z opaku :). Hezká definice. Tím spíš by mě zajímala nějaká studie.
Prohledávám diplomky přes theses.cz, jestli náhodou někdo na tohle téma něco nevytvořil, ale nezdá. Ale vypadly mi z toho dva tipy, jednak Interpretace postavy Josefa Švejka v kontextu české i zahraniční vědy https://theses.cz/id/lk75fb/ (ta je ke stažení, takže se do ní hned podívám), jednak Josef Švejk jako kulturní fenomén https://theses.cz/id/f0psym/. Tam ji ovšem autor nedal k dispozici, takže musím nejdřív vypátrat kontakt a požádat ho o poskytnutí.

jm: díky za přesnou citaci, fakt je to celé pro mě novinka, vždycky mi ta bigamie připadala podezřelá a teď to s tím pálením mostů dává smysl.
~

wu: Psal jsem komentář popaměti. Dívám se tady do Toulavého housete, do vydání před převratem i po převratu. Ve vydání z 1982 se na str. 273 píše:

Situace v Československu se dále přiostřila. Centrální byro se spolu s členy delegace, v jejímž čele byl Antonín Zápotocký, obrátilo se žádostí o uvolnění českých komunistů na ÚV ruské komunistické strany. "V Čechách je potřebí rudých vojsk, " píše žurnál Pravda, "tam je naše fronta! Na Kladně je socialismus útočící!" O Haškovy se jedná na schůzi Centrálního byra ještě jednou, 2. října 1920. Tehdy je přednesena zpráva o situaci v Československu se zvláštním zřetelem k revolučnímu hnutí na Kladně. Bylo přijato usnesení [...], aby "soudruh Hašek z Irkutska byl neprodleně vyslán do Kladna".

První odpověď krajského byra v Irkutsku na žádost o uvolnění Jaroslav Haška byla zamítavá. Proto se Centrální byro obrací s novou výzvou, aby byl Hašek neprodleně uvolněn: "Už několikrát jsme žádali o soudruha Haška přes ÚV a vojenský revoluční sovět, nemůžete mít proto žádných výmluv, aby nadále zůstal na místě. Je třeba za hranicemi v Československu dokázat oddanost revoluci a komunismu."

Doma se situace neustále radikalizuje. Sociální demokracie se rozštěpila, pravicové živly opustily stranu. Centrální byro už nemíní čekat. Na příkaz ústředního výboru je Jaroslav Hašek dne 19. října uvolněn ze všech funkcí a 24. říkjna odjíždí se svou družkou Šurou do Moskvy k dispozici PUR (Politická správa Rudé armády).

[...] Jako teoreticky vyspělý komunista nenavštěvuje v Moskvě stranické kursy pro emisary vracející se domů. [... V dotazníku] v rubrice "kam si přeje být poslán", odpovídá skromně - kuda trebujut, kam je třeba.

V rohu přihlašovacího listu, který před odjezdem vyplňoval, je připsáno: "Prostřednictvím Kominterny do Kladna." Je vybaven nejnutnějšími penězi (1500 německých marek) a agitačními materiály a odeslán přes Narvu, Baltské moře a Gdaňsk do Československa.
~

Tribun ztělesněná subverze, to ano, to je přesné - ale rozhodně není obyčejný člověk. Obyčejný člověk má nějaký vnitřní život, něco si o světě myslí, prožívá ho. To ale Švejk buď nemá, nebo nám to Hašek záměrně zatajil.

jm záznam hypnotického stavu, to je zajímavý postřeh - trochu to hypnoticky působí i na čtenáře. Studie Emanuela Frynty, dobře, díky za tip.
(epizodu s penězi na revoluci vidím poprvé!)

A.P. chápu, že to může být sofistikovaný přístup, ale nevybavuju si, že by tam byla nějaká zmínka, která by k takové interpretaci dávala podklad. Krom toho pěkně potýral i spoluvězně úředníka.

K těm bizarním situacím a aktivnímu přičinění - to by pěkně potvrzovalo toho Trickstera podle V. Frančeho. Vychází situacím vstříc a pak se jimi baví.

Fanoušky Švejka - v první chvíli jsem chtěl odpovědět, že magory ne - ale když nad tím přemýšlím, možná by to bylo ještě zajímavější, ne? Co je vede k tomu, že se takhle zblázní - a zrovna do Švejka.

Martas72: já asi další tvorbou J. Haška pokračovat nebudu, natolik mě nechytl - ale rozhodně je znalost Švejka kulturní nutnost.
Díky za postřeh ke stavbě knihy.
~

Mám všeobecně rád literární tvorbu Jaroslava Haška. Postava Švejka se vyskytuje např. už ve sborníku Idylky z pekla, kde je jedna z povídek, rozdělená na více části, věnována Švejkovi před I. světovou válkou. Tam Švejk působí opravdu jako prosťáček, který funguje na principu "kam mě ráno postavíš, tam mě večer najdeš," přičemž nevědomky padá do průšvihů.

A ke knize samotné. Když jsem ji přečetl naposledy (v létě 2017), zaujalo mě, jak se celkově vypravěčský styl mění. První část je humorná až satirická, druhá hlavně popisuje Švejkovu složitou cestu do Budějovic k útvaru, nicméně ve třetí a čtvrté - nedokončené - části jde humor stranou a v popisu bojišť si dovolím použít slovo drama. Opravdu, některé pasáže, byť stále psané Haškovým způsobem, působí mnohem méně humorně a mnohem víc dramaticky až sociálně-kriticky. A snad proto se zfilmování dočkaly pouze první dvě části, neboť tam byl humor dominantní složkou textu.
Za mě je to možná neprávem nedoceněná kniha, k čemuž možná přispívají použité vulgarismy.
~

Díky za pěkný článek.

Já patřím k fanouškům Švejka, ba k amatérským švejkologům.

Moje hlavní zjištění po létech se Švejkem je, že jde o text který vypadá jako přízemní a popisný, ale ve skutečnosti je to záznam hypnotického stavu a výsledek rafinované stylizace. Tyto kvality vyniknou jasně v kontrastu s dokončením příběhu, které sepsal p. Vaněk.

Ohledně švejkologické literatury si myslím, že prakticky vše je zajímavé a většinou i trefné. Osobně se mi nejvíc líbily studie od Emanuela Frynty, ty jsou skvělé.

Mám rád i haškologické životopisné texty Radko Pytlíka, hlavně myslím Toulavé house. Jestli se nepletu, tak tam rozebírá i komunistickou činnost p. Haška. Celá ta epizoda o tom, jak v Rusku našel víru (marxistickou), přestal pít, zhubl a dělal kariéru v armádě, je fascinující. Nechtěl zpět do Čech, mj. kvůli bigamii. Když se v Rusku podruhé ženil, spálil za sebou mosty a nemyslel, že se někdy do Čech vrátí. A pak to celé vrcholí, když dostane úkol coby sovětský agent, aby v Kladně zorganizoval za ruské komunistické peníze revoluci. Rozkazu si netroufl vzepřít. Akorát že grant na revoluci dostal v německých markách, což byla špatná volba v té době. Když dorazil na hlavák v Praze, tak namísto pokrokové rebelie spálil mosty podruhé a za ty prachy se ubytoval a stravoval. Začal znovu chlastat, dosáhl nejspíš definitivně nihilismu a rychle se uchlastal.
~

Ve Švejkovi je víc, než se na první pohled zdá, dobře skryto za humornou fasádou. Ta kritika společnosti je zřejmě zásadní, o tu jde, Švejk jako postava jen médium. Ostatně asi těžko by se Hašek stal rudým komisařem, kdyby nebyl k společenským poměrům kritický. Klíč k pochopení Švejka je podle mě v tom, že je pasivní aktér. Jemu se věci prostě dějí a on se jen snaží přežít se zdravou kůží a minimem úsilí situace, které nemůže ovlivnit. Není pravda, že nemá ambice - jednu velkou ambici má: přežít. Přežít ve světě, kde pravidla určují jiní, kde pro lidi jeho postavení a původu existuje jen bič a jakýkoliv vzdor znamená, že ten bič bude na něj použit. Švejk se jen snaží přizpůsobit a protože svět, ve kterém žije, je absurdní, chová se i on absurdně, ba přímo ad absurdum. Ale není to žádný blbec, moc dobře chápe, jak svět funguje. Zároveň to ale není ani žádný rebel a revolucionář, a tak prostě - švejkuje. Švejk působí tak mimořádně proto, že jeho postava je zcela mimořádná- Typická literární postava je hrdina, rebel nebo zoufalec, ale Švejk je jen obyčejný člověk, takový, kterého si literatura běžně nevšímá a když už, tak pohrdlivě. Hašek ale Švejka vykresluje s respektem. Nekárá, nehodnotí, jen ukazuje typ člověka, o kterého se většinou nikdo nezajímá. Proto ty jeho historky - mají ukázat, že žádná situace není velká a mimořádná a nestojí za to kvůli ní umírat a zabíjet. Švejk jako postava i jako dílo je ztělesněná subverze, výsměch všemu velkému a vznešenému, kvůli čemu obyčejní lidé trpí mimo veškerý zájem a soucit. Švejk vlastně říká: "Nemusíš se stydět za to, že jsi přežil ve světě, pro který jsi míň než nic."
~