Wuwejův zápisník

Gordon Neufeld, Gabor Maté: Držte si své děti

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2020-01-16 22:13:46
Lenka_Aw: myslím si, že jesle jsou opravdu velký zásah; u 3-6 měsíčních by mě to ani nenapadlo :-o

Tribun: těžko říct, autoři to píší z pohledu americké společnosti a dokonce to srovnávají s evropskými rodinami, které viděli, a konstatují, že v Evropě je to lepší. Každopádně jimi popisovaný stav je dost děsivý (a jak jsem psal, náznaky posunu vidím a slýchám taky).
Jak to rozlišit od vzdoru a puberty, nad tím jsem taky přemýšlel, ale tohle je jiné - je to bránění se, rodiče jsou "cizí" a dítě se utíká do společnosti "svých". Co se týče věku, popisují to z poradenské praxe už dřív, příklady jsou už od sedmi let. Sedm, dvanáct, čtrnáct. Příklad:

Kirsten bylo sedm let, když za mnou poprvé přišli její rodiče na konzultaci, protože byli rozrušení a znepokojení náhlou proměnou své dcery. Zničehonic začala dělat přesný opak toho, co se od ní očekávalo, začala být na rodiče velmi drzá, zejména pokud byly nablízku její kamarádky. Pro rodiče bylo její chování naprostou záhadou. Než nastoupila do druhé třídy, byla Kirsten, nejstarší ze tří sester, milující, vřelá a ochotná.

K socializaci - vidím to stejně jako Ty
Tribun
2020-01-16 16:33:20
Teď jsem se skoro vyděsil, že jako společnost máme zaděláno na docela slušný problém. Ale třeba to nebude tak horké.

Napadla mě ale jiná věc: jak rozlišit ztrátu vazby od přirozeného osamostatňování se, respektive od nekonflitkních vztahů? Ještě jinak: pokud si jako rodič myslím, že nemám s dětmi problém, je to proto, že nemám s dětmi problém, nebo proto, že jsem na identifikaci a řešení problémů rezignoval?

O jak starých dětech vlastně autoři hovoří? Myslím totiž, že taková puberta je vzdoru vůči rodičům založena. A vždycky jsem to vnímal tak, že je to mechanismus, kterým evoluce zajišťuje, aby nová generace zkoušela nové strategie.

A k tomu, co píše Lenka: Já naopak vždy prosazoval pobyt dítěte v kolektivu jako socializaci, ale tu jsem vždycky chápal ne jako změnu vazby z rodiče na vrstevníky, ale jako učení se sociálním dovednostem, tj. jak vycházet s lidmi, se kterými žádnou vazbu nemám a mít nechci, ale stýkat se s nimi musím, protože to budu konečně dělat celý život.
Lenka_Aw
2020-01-15 07:31:39
Knihu jsem teď nedávno taky četla a byla jsem ráda, že dává za pravdu mé intuici. U "nás" v Lucembursku je trend, že se děti dávají hrozně brzy do jeslí a ještě to zdejší "odborníci" omlouvají tím, že se ta tříměsíční, šestiměsíční mimina potřebují socializovat...