Wuwejův zápisník

Jiří Stach, Lenka Uhlířová: Velká cesta Malého pána

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2019-03-04 22:21:55
Hm, to jste vystihl přesně, text knihy je docela prvoplánový.
Myslím, že film Vás nezklame...

A jak tak koukám, Medvídka Pú si musím asi také přečíst :)
A. P.
2019-03-01 20:37:16
Já se na film teprve chystám, ale napadá mě, v čem by mohl knihu překonat. Něco mi v ní totiž chybí.
Je sice hezká, ale z mého pohledu trochu nedotažená.
Kdyby byla jen pro děti, tak OK, ale pokud tvůrci pomýšleli na překryv i s dospělým čtenářem, tak mi tam schází nějaký třetí rozměr.
Sám příběh je z formálního hlediska poměrně jednoduchý, jde jen o něco dál než ta pohádka o slepičce a kohoutkovi, co se dusil. Určitou fantastickou nadstavbu mu dávají jen ty obrázky a zvukomalebná jména různých individuí. Jinak ale Malý pán velmi stručně během pár vět pokračuje z jednoho bodu do druhého za nějakým úkolem a přinese mu to jen další přesun do dalšího bodu a další úkol.
Chybí mi tu něco, z čeho se můžu těšit nejen jako dítě, ale i jako senior, ať už psychedelické okořenění a la Alenka, nebo dětem nepochopitelný humor Medvídka Pú (mám teď na mysli Milneho knihu, ne polodebilní disneyovku - třeba takové dialogy v kapitole "ve které Pú vynalezne novou hru a Ijáček se přidá", které se rozběhnou poté, co se "Ijáček přidá" byly pro mé břišní svaly ve 23 letech, kdy jsem si to poprvé přečetl, takřka smrtící. Nebo Ijáčkovo vysvětlování toho, proč si v zimě postavil dům).

Nevím, možná (a teď řeknu zvrhlost jak nějakej student z katedry genderovejch studií) by to mohlo být tím, že autorka je žena. O mužích se říká, že nikdy nepřestanou být dětmi. Na druhou stranu, ženy mají tendenci se dětem nadmíru podbízet (všechny ty maminky, tetičky a babičky, co neustále narušují psychomotorický vývoj dítěte slabomyslným šišláním). A trošku mi připadá, že snad jakoby tu knížku autorka chtěla tou jednoduchostí dětem až moc usnadnit.
Wu
2019-02-26 21:25:54
Je pár filmů, které svou předlohu překonávají a bylo by pokrytecké si to nepřiznat :)
(Co třeba Spalovač mrtvol?)
Ale jestliže na Tebe kniha tak zapůsobila, chápu, že jsi to vnímala s nelibostí. A kdo ví, jak to dopadne s filmem. Člověk vždycky srovnává s tím, co potkal dřív.
Rozhodně dej pak vědět.
bb
2019-02-25 22:37:56